Bydlení pro seniory je téma, které dřív nebo později bude řešit každý z nás.

Zhoršené motorické, orientační a smyslové schopnosti, zdravotní indispozice a další omezení s přibývajícím věkem vyžadují nejen změnu životního stylu, ale také změnu nebo úpravu bydlení. A je důležité myslet na ni s dostatečným předstihem, například už v době, kdy jsme v tzv. „středním věku“ a pořizujeme si nový dům nebo byt.

S otázkami a následnými řešeními bydlení, které vyhovuje seniorském věku, se zabýváme obvykle v souvislosti s řešením bydlením vlastního, nebo s bydlením stárnoucích rodičů, případně prarodičů. V obou případech jsou nejpodstatnějšími kritérii bezpečnost, co nejméně bariér a uživatelské pohodlí, které může částečně kompenzovat pohybová či zraková omezení a přispívat tak k větší soběstačnosti a sebeobsluze.

Jedním ze zásadních kroků je rozhodnutí, jestli pro seniorské bydlení pořídit úplně nový byt, nebo jestli upravit pro specifické potřeby byt stávající. Při rozhodování hrají roli různé faktory, například dostupnost bytu. Je-li stávající byt ve čtvrtém patře v domě bez výtahu a nás nebo naše rodiče trápí problémy s koleny či klouby, je ke zvážení pořízení bytu v domě s výtahem nebo v přízemí. Dalším důvodem ke změně může být nadměrná velikost bytu, který je tak nejen nevyužitý, ale i neúměrně drahý. Změnu bydlení je potřeba zvážit i v případě, že dispozice současného bytu je nevhodná a stavební úpravy buď nejsou možné, nebo by si vyžádaly příliš vysoké finanční náklady. Při výběru nového bytu je potřeba velmi důkladně uvážit nejen výhody a nevýhody bytu samotného, ale také lokalitu, v které se byt nachází. Měly by v ní být dostupné zdravotnické služby, obchody a veřejná doprava, ideální je prostor s veřejnou zelení a také možnosti kulturního vyžití. V blízkém okolí bytu by mělo být zajištěné parkování. A je dobré myslet i na to, aby lokalita byla klidná a bezpečná z hlediska kriminality.

U případné úplné změny bydlení, tedy přestěhování do nového bytu, je nutné vždy velmi pečlivě uvážit všechna pro a proti. Pro osoby v pokročilejším věku je změna bydliště nesmírně zásadní a adaptační stres může nepříznivě ovlivnit psychický i fyzický zdravotní stav. Další otázkou je, jestli není bezpečnější stávající byt, který dokonale znají a dobře se v něm orientují, přestože ne vše v bytě je pro stárnoucího člověka ideální. Přihlížet je potřeba i ke znalosti okolí a vytvořených sociálních vazbách, které budou v novém bydlišti scházet. Rozhodování by mělo být skutečně uvážlivé a v racionálních důvodech by se neměla ztratit empatie.

S lehkou nadsázkou můžeme kritéria bydlení pro seniory definovat jako 3P. Přežít – tedy učinit vše pro to, aby v bytě nemohlo dojít k úrazu. Projít – zajistit dostatek prostoru, který umožňuje volný pohyb. Prožít – zařídit byt takovým vybavením, který usnadní činnosti, ovlivněné některým zdravotním omezením a umožní prožívat spokojený život. Jak na to?

Už vstup do domu by měl být bezbariérový, ideálně úplně bez schodů, protože i tři schody mohou být pro člověka s omezenou hybností, berlemi nebo dokonce na vozíku problém. Pro snadný přístup je vhodná šikmá pochozí nebo nájezdová plošina, řešením je také schodolez. Ve vstupních dveřích by neměl být práh a dveře by měly mít šířku nejméně 80 centimetrů, umožňující pohodlný průchod nebo projetí vozíku. Dveře bez prahů a v dostatečné šířce by ostatně měly být v celém bytě. Dále je potřeba odstranit z bytu vratké kusy nábytku nebo zajistit jejich stabilitu. Velmi důležité je také kvalitní osvětlení všech prostor, usnadňuje orientaci, senioři se zrakovou vadou určitě ocení například kliky, vypínače a další prvky v kontrastních, výrazných barvách. Velkou pozornost věnujeme také podlahovým krytinám, měly by být s protiskluzovým povrchem, z podlah odstraníme překážky v podobě kusových koberců, běhounů, zvířecích kůží nebo předložek. Pozor také na nezajištěné, na podlaze volně ležící elektrické kabely, mohou být příčinou pádu, proto je raději skryjeme do lišt podél zdi. Velké nebezpečí představují také kamna a přímotopy, mohou při pádu způsobit velmi vážné popáleniny a jsou rizikové i při manipulaci s ohněm, proto se zaměříme na jejich náhradu vhodnějším tepelným zdrojem.

Kuchyně je nesporně jednou z nejvíc užívaných místností v bytě a zároveň je z hlediska úrazovosti (popáleniny, pády, řezná poranění) místností nejrizikovější. Proto je nutné vybavit ji tak, aby se nebezpečí úrazu minimalizovalo a také aby svým uspořádáním vyhovovala potřebám seniorů. Základem je dostatečný prostor, umožňující volný, pohodlný pohyb. Optimální tvar linky je do L nebo do U, nejčastěji užívané zóny – tedy varná, mycí a zásobovací – by neměly být příliš vzdáleny od sebe. Kuchyňské skříňky by měly být zavěšeny níže, aby byly snadno dosažitelné, mytí nádobí usnadní hlouběji zapuštěný dřez. Také pracovní deska může být alespoň z části nižší, tak, aby bylo možné na ní pracovat i v sedě. Důležité je silné, ale neoslňující osvětlení.

Při výběru nových spotřebičů je potřeba pečlivě zvažovat jejich funkčnost, respektive ovladatelnost. Sporáky, lednice, myčky nebo mikrovlnky s množstvím funkcí a složitým digitálním ovládáním nemusí být vždy pro seniory tím pravým. Rovněž je k zamyšlení, jestli zvolit sporák na plyn, kde hrozí riziko přetečení tekutiny z hrnce a uhašení plamene. Při vybavování kuchyně dbáme na snadnou údržbu linky a dalšího nábytku, tedy na snadno omyvatelné materiály linky, obkladů a podlahové krytiny.

V koupelnách dochází podle statistik právě k nejčastějším úrazům seniorů a to zejména k zlomeninám, závažným poraněním hlavy a páteře v důsledku pádu na kluzkém povrchu nebo při vystupování z vany. Proto je zcela zásadní věnovat bezpečnosti v koupelně mimořádnou pozornost.
Základem je protiskluzová podlaha, ideálně dlažba s hrubším, strukturovaným povrchem. Jestliže chceme v koupelně předložky, musí být vždy spolehlivě připevněny protiskluzovou páskou.
Pro seniory je vhodnější sprchový kout než vana.  Optimální je sprchový kout s okrajem vaničky co nejníže nad podlahou, pro snadný vstup, nejlépe pak kout bez vaničky, v rovině s podlahou, pouze z vyspádovaných dlaždic. Do sprchového koutu navíc umístíme protiskluzovou podložku. Dveře sprchového koutu by měly mít šířku nejméně 80 centimetrů a kout by měl být vybaven sklopným sprchovým sedátkem nebo sprchovou židlí, které umožňují očistu v sedě. Naprosto nezbytné je pak osazení koutu madly, svislými i vodorovnými, které významně přispívají k stabilitě a pocitu jistoty.

Madla a protiskluzové podložky jsou také nepostradatelné u vany. K ní navíc přidáme speciální schůdky, umožňující snazší vstup do vany, nebo závěsné sedátko, které také pomáhá při vstupu i výstupu. Při větším omezení mobility lze používat vanový zvedák, jehož pořízení může v konkrétních případech uhradit zdravotní pojišťovna. Novinkou na trhu je vana s vodotěsnými dvířky, díky které je vstup do vany opravdu pohodlný a bezbariérový.

Zaměřit pozornost musíme i na další sanitární vybavení. Umyvadlo volíme s čelním nebo bočním vykrojením, usnadňuje přístup k umyvadlu. Samozřejmostí by měla být páková baterie, je snáze ovladatelná než klasické vodovodní kohoutky. 

U toalety dbáme na dostatek prostoru kolem klozetové mísy a také na její výšku – místo obvyklých 42 centimetrů je pro snazší užívání vhodnější klozetová mísa ve výšce 50 centimetrů. Pro lepší hygienu je velmi užitečná bidetová sprška. Také kolem toalety nainstalujeme z obou stran madla.

Prostor, přehlednost, pohodlnost. V obývacím pokoji by neměl být prostor zastavěn nábytkem a zahlcen přemírou předmětů, především kvůli bezpečnému pohybu, ale také pro snadnější úklid. Je pravděpodobné, že se v rámci programu „byt pro seniory“ naši rodiče nebo my nezbavíme ze dne na den veškerého nábytku. Přesto bychom se měli vzdát těžkopádných kusů, které ve volném průchodu obývákem překáží a nahradit je lehčími, mobilnějšími kusy, které nám navíc usnadní například vstávání – tedy křesla či sedačky s větší výškou sedu a ne příliš měkkým čalouněním. Ideální je polohovatelné křeslo s podnožkou. K uložení věcí volíme nižší skříňky, nejlépe takové, které jsou v úrovni očí. Při sklánění k skříňkám u země hrozí tzv. „zamotání hlavy“ a následný pád, vysoké skříňky, které jsou dosažitelné jen ze židle nebo schůdků, hrozí pádem téměř zákonitě.

V ložnici je logicky nejdůležitějším kusem nábytku postel. Určitě se vyplatí investovat do zakoupení nové a vybrat takovou, která nám usnadní uléhání i vstávání, tedy s výškou nejméně 50 centimetrů. Optimální je zvolit elektrický polohovací rošt a samozřejmě také vhodnou matraci, na trhu je opravdu široký výběr, včetně speciálních matrací pro seniory, mají zpevněné okraje a usnadňují tak vstávání. Pro dlouhodobě ležící pak vybereme matraci antidekubitní, tedy zabraňující proleženinám. U postele by měl být dostatečně velký noční stolek, na které je možné položit nejen budík, mobilní telefon, kapesníky a další nezbytnosti, ale také v případě nemoci tác s nápoji a jídlem.

Součástí ložnic jsou také skříně, tedy úložné prostory. Také v nich by šatstvo a další předměty měly být uloženy v dobře dosažitelné výšce. Přerovnání věcí ve skříních může být dobrou příležitostí k vytřídění nepotřebného starého šatstva a dalších pokladů. A trochu to může být symbolem nového začátku v bytě, který je sice upraven a připraven pro seniory, ale v podstatě v něm bude bydlet člověk s mladou duší…

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com