Většina domácností celého světa dělí své místnosti velmi podobným způsobem. Zpravidla všude najdeme kuchyně, ložnice nebo sdílené společenské prostory, jako obývací pokoje. Japonsko se ale může pyšnit jedním unikátem, který by se u nás asi neprosadil. Říká se mu genkan. Jak funguje?
Představte si okamžik, kdy vám pošťačka přinesla důchod. Zafoukal větřík a papírové bankovky se krásně rozlétly ulicí. A co třeba moment, kdy vám kurýr přivezl až před práh vašeho domu nákup, ale zrovna silně pršelo? Papírové tašky to asi dost poznamenalo, stejně jako jejich obsah. Mise ale byla naplněna, přes práh našeho domu cizák nepostoupil. Ubránili jsme hradby!
A pokračovat můžeme dál: zimní transakce s poslíčkem, který dovezl pizzu? Než přeberete zboží a zaplatíte, bude ta voňavá chuťovka dávno studená. A co třeba soused – ten hodný, co ho sice neznáte ani jménem, ale posledně vám půjčil kabely na dobíjení autobaterie – tomu taky budete tu flašku s alkoholickým poděkováním předávat před jeho domem a před zraky celé ulice?
)
Je to spousta nahodilých hypotetických scénářů z běžného života, které můžete porůznu zažít. A u všech tak nějak podvědomě cítíte, že by se daly provést o něco elegantněji, lidštěji, kdybyste je nerealizovali v prostoru mezi zápražím a chodníkem. Třeba někde pod střechou, kde nefouká, neprší, nemrzne a neokukují vás zvědavé sousedky.
Ne tedy vyloženě ve vašem obývacím pokoji nebo kuchyni, to by asi v případě kurýrů, pošťaček a sousedů dobrotu nedělalo. Ale někde „víc uvnitř než jen venku“. Nu, a právě takovým prostorem je japonský genkan. Co to je?
)
Venku, ale pod střechou
Vstupní meziprostor. Kombinace vnitřního zápraží, rohožky a verandy. Zpravidla se nachází uvnitř obytné budovy, hned za dveřmi. Je to pod střechou a z hlediska obyvatele nemovitosti to naplňuje komfort toho „už doma“ a ještě „ne venku na ulici“.
V Japonsku je to přesně ten prostor, do kterého vám kurýr nanosí nákup, a kde s poslíčkem zobchodujete pizzu. A je to perfektní. Kromě toho pohodlí to vyjadřuje i určitou úctu. Protože s takovým člověkem (závozníkem, kurýrem, pošťákem) nejednáte jako s nějakou třetiřadou osobou přišedší z ulice, ale pozvete ho k sobě „přes práh do svého domu“.
)
Ne tedy přímo dovnitř domu, ale do genkan. A tam s ním v soukromí a v klidu vyřešíte, co potřebujete.
Japonské domácnosti jsou nám v mnoha ohledech na míle vzdálené, ale jeden jejich aspekt je nám nad očekávání blízký. Hosté, návštěvy a vůbec všichni, kteří jsou pozvaní do interiéru, se tam zdvořile zouvají. Tuhle zvláštnost, charakteristickou i pro české domácnosti, tam mají též. U nich zouvání vychází z toho, aby se do domu nenanosila špína a nepořádek. A tou předělovou zónou je v Japonsku právě genkan.
Do něj můžete vstoupit z chodníku obutí (a zůstat obutí). Pokud byste pokračovali dál, byli pozvaní třeba na šálek čaje, v genkanu se i vyzujete. Respektive přezujete, protože tu pro hosty mají nachystané pantofle pro vnitřní nošení.
Proto má také genkan snížený práh, je pod úrovní terénu domácího tatami. Prach a špína z bot zůstává dole, o schůdek výš už se chodí v domácnosti načisto. Majitel domácnosti je v pantoflích, ale přitom nepozbývá důstojnosti při jednání s obutým doručovatelem. Zrovna tak pan domácí v pantoflích nemusí až na chodník.
Dovnitř nikoho nepustím!
Shoda, kterou s Japonském máme ohledně uctivého zouvání, tím ale končí. Snad proto, že jsme až přespříliš věrni úsloví „Můj dům – můj hrad“, pohlížíme na všechny příchozí podobně nevraživě, jako zeman na kočující kejklíře před branou své tvrze.
Chybí už jen zvolání: „Kdo jste, cizáci, a jaký čert vás přivedl na mé panství?“ A zatímco by takový feudál na cimbuří dál nabíjel kuši a svolával zbrojnoše, aby přivandrovalce polili obsahem dvorní latríny, my zjišťujeme: „Aha, vy mi jen přivážíte nákup, který jsem si sám objednal, a vy už jste mi vlastně volali, že jste na cestě.“
)
To naše národní velkopanské pojetí, při němž je necháváme v poníženém předklonu klást na náš práh náš vlastní nákup (anebo zúčtovat složenky), aby snad náhodou tím jejich krokem navíc do nitra naší předsíně neutrpěl náš majestát, pak působí skutečně hloupě a nezdvořile. Koneckonců, kurýři, pošťáci, závozníci a doručovatelé jsou taky jenom lidi, ale tohle od nás moc lidsky nepůsobí.
Můžete namítnout, že to je otázka bezpečnosti. Pustit si cizího člověka (skoro) do domu je riziko. A máte pravdu. Jen tedy, že to riziko je sdílené. Ono vlézt k někomu do domu, nechat se pozvat za dveře, taky nemusí být bez komplikací. Takže je třeba důvěra a zdvořilost na obou stranách.
)
Japonské domy a domácnosti jsou velmi minimalistické, zbytným prostorem příliš neoplývají. Ale na tu „slušnost ke zvaným příchozím“ si tu umí udělat místo. Genkan.
Víme, že řešit různé všední scénáře mezi hlavními dveřmi a chodníkem, je skutečně nepraktické. Ale myslíte si, že by se něco takového jako genkan ujalo i u nás? Nebo už jsou naše předsíně tak daleko za prahem přísně střeženého soukromí našich domácností?
Zdroj: Wikipedia.org, japantimes.co.jp, SoraNews24.com, TJF.or.jp
)
