Užitečné opatření, které snižuje vizuální zátěž nevzhledného radiátoru v místnosti. A současně opatření, které se může negativně propsat do tepelného výkonu.
Když ještě byla topná tělesa v pokojích po gauči tím největším předmětem v místnosti, dávaly vnější kryty topení - radiátorů perfektní smysl. Protože radiátory, obří žebrované obludnosti, skutečně nevypadaly hezky. Byly jako dělané k tomu, aby se o ně někdo nepěkně zranil. A když už jste si o ně v dětství nerozčísli hlavu, určitě jste se o ně mohli velmi snadno spálit.
Zkrátka a dobře, dodat jim trochu civilnější pojetí, učinit je méně nápadné tím, že je překryjete a necháte více zapadnout do místnosti, nebylo vůbec špatným nápadem. Chtělo to jen jediné: zařídit to tak, aby i nadále plnil radiátor svoji roli, ohříval teplotu v místnosti. Jak to vlastně radiátory dělají?
)
Jak hřeje radiátor?
Název napoví – radiací (tedy vyzařováním, sáláním) tepla. Nic radioaktivního za tím není, nebojte. Radiátory ohřívají vzduch sáláním a konvekcí. Někde dole ve sklepě (nebo v koupelně, kotelně) je kotel, který pod tlakem tlačí horkou vodu nebo páru potrubím přes lamely a žebra radiátoru, jež pak toto teplo rozptylují do místnosti. Teplý vzduch stoupající vzhůru postupně posouvá chladnější vzduch zpět k radiátoru, kde se ohřívá, a vytváří tím konvekční proud. Zapnuté radiátory to prostě umí roztočit, a je pak teplo.
Jenže když před ty lamely a žebra postavíme překážku krytu na topení? Začne to celé trochu drhnout. Ne nutně, ne vždy. On taky kryt na topení nemusí mít hned podobu krabice. Může to být jen svrchní deska, nebo kabinetní trojstranný nástavec. Případně designově řešené předsazené svislé či vodorovné lamely, perforovaný box, umělecky vyvedené opláštění. Prostě nejrůznější kousky, které v principu nemusí bránit fungování radiátorů, jen skrývají a maskují jejich nevzhlednost v místnosti.
Pokud tedy – a to je ta nejdůležitější podmínka – ponechávají mezi krytem radiátoru a topením dostatek volného místa, větracích otvorů a průduchů nahoře, dole u země i po stranách.
)
Je to i o materiálu
Protože cokoliv, co umístíte před radiátor, pak bude mít menší nebo větší vliv na tepelný výkon. Záleží i na materiálu vnějšího krytu, obkladu radiátoru. Například dřevo hezky sladí topné těleso se zbytkem místnosti, dodá mu určitou estetickou hodnotu. Ale dřevo moc dobře teplo nenese. Dobrým vodičem tepla (minimálně ve srovnání se dřevem) je kov, ocel. Tedy nejrůznější mřížky a síta, která umožňují cirkulaci vzduchu. Nevýhodou je, že není zase takový problém je promáčknout, pokřivit. A nakonec se mohou stát podobně na dotek horké, jako topení pod nimi.
Asi nejpopulárnější – z hlediska funkce i vzhledu – jsou tak dnes nejrůznější dřevěné konstrukce z MDF (dřevovláknitých desek střední hustoty). Vypadají jako robustní dřevo, ale jsou lacinější. V ceně materiálu nejlevněji samozřejmě vyjdou nejrůznější domácká rukodělná řešení. Ale pokud si uděláte kryt na topení ze silných desek palety, nemůžete pak čekat zázraky v topném výkonu.
)
Důležité je, aby spára – průduch mezi stěnou a krytem – zajistila volný prostup teplého vzduchu – a mohla ohřívat i studený duch zespodu. Nedá se paušálně říct, že 2 centimetry na to postačí. Možná budete potřebovat víc, a je lepší mít řešení instalované přímo od výrobce, protože ten vám garantuje zachování výkonu.
V současné situaci, kdy je nedostatek tepla a peněz na jeho zaplacení velké téma, pak přestávají kryty na topení plnit svou užitečnost. Jejich estetická hodnota má prostě menší váhu, než funkční. Takže jedno z ne zrovna vzhledných opatření, jak se přiblížit řešení krize, je dočasně odstranit kryty na topení – a tím přidat pár procent k jejich výkonu.
)
Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
