Durman jako zakázaný démon, afrodisiakum i andělské troubení

Je někdy až úsměvné, když člověk slyší, jak starší generace zakazuje mladým pěstovat si byť jen pár rostlinek konopí a přitom titíž hrdě převezou na kolečku s potem na čele ohromné pěstební nádoby s obrovitými kvetoucími durmany před vrata svého domu, aby sousedé užasli. A chválili. Přitom na rozdíl od konopí je právě durman opravdu prokazatelně nebezpečný. A také je zakázané jej pěstovat, opomineme-li pojem „větší než malé množství“. Žabomyší mezigenerační války jsou prostě nesmrtelné. A co teprve „ty internety“!

Že je alkohol vlastně jedovatý, si většinou nepřizná nikdo z pijáků. A „kopne do sebe štamprli“, aby se utvrdil, že se neotráví. Ovšem alkohol způsobuje otravy postupné, přesto je povolen, žádaný a také náležitě daněný. Zato jsou rostliny, které způsobují otravy okamžité, byť jsou původcem alkoholu vlastně také rostliny, fermentované. Například deliriogeny atropin, hyoscyamin a strukturálně podobný skopolamin (souhrnně je nazýváme tropanové alkaloidy) najdeme v mnoha lilkovitých rostlinách (čeleď Solanaceae), tedy právě v durmanech, ale i blínu černém, rulíku zlomocném a mandragoře lékařské. Dokonce je k tropanovým alkaloidům řazen i nikotin, pokud by byl užit ve vysokých dávkách. A ten není obsažen jen v tabáku, ale i v dalších lilkovitých rostlinách – například bramborách, rajčatech a paprikách.

Pokud se podíváme na platnou legislativu, je vedle konopí a koky zakázáno kromě jiného právě pěstování rostlin obsahujících tropanové alkaloidy. O smysluplnosti těchto legislativních kroků nyní nebudeme polemizovat, nakonec třeba DMT a 5-MeO-DMT najdeme nejen v zakázaných rostlinách, ale i lidském mozku. Následuje snad v dalším kroku zákaz lidí? Jen pro přehled uveďme, co ještě legislativa zakazuje: rostliny obsahující námelové alkaloidy, meskalin, ibogain a houby obsahující psilocybin a psilocin. Pokud u vás někdo najde 40 lysohlávek (bez ohledu na velikost plodnic), je to ještě v pořádku, 41 je však již větší množství než malé. Ovšem už 20 miniaturních plodnic dovede s kdekým pořádně zamávat. Ale zpět k durmanu.

Durman byl rostlinou elity i spodiny včetně nejlevnějších prostitutek, přitom klame svým jménem, jelikož více než andělskou trumpetou je hudebním nástrojem veskrze ďábelským. Užíván je přitom na různých místech světa při iniciačních, náboženských rituálech. Má schopnost vyvolávat věštecké a hluboké prožitky, je oblíben šamany, ovšem je třeba vědět, jak durman přesně dávkovat. Avšak například prostitutky používaly semena durmanu v nápojích k omámení svých klientů. A následně je okradly. Jelikož však o něčem takovém, jako je bezpečná dávka, vůbec neuvažovaly, z klientů se často stávaly mrtvoly. A je to ještě složitější, jelikož durman je i účinným afrodisiakem. Nejsilnější jsou opět semena, lze ale vylouhovat i květy a též kouřit listy. Přitom jste však jen malý krok od smrti z vyčerpání a selhání orgánů. Durman je opravdu vynikající halucinogen, ale do laických rukou nepatří. Nakonec prostitutky dříve vůbec neváhaly zlikvidovat pomocí durmanu svou žádostivější konkurenci!

Z hlediska duchovního je durman zasvěcen mužské energii, bohu Šivovi. Jeho květ i plod tuto falickou sílu (pronikající do síly ženské) symbolizují. Mytologie proto durmanu přisuzuje erotické představy včetně silného omámení. A skutečně byl dříve durman používán při milostných rituálech, zaklínání, ale i přitahování zlých i dobrých sil. Je tedy samozřejmě úzce spjat i s černou magií. Na druhou stranu však třeba indiáni používali nálevy z durmanu k zmírnění porodních bolestí, analgetický účinek této rostliny byl na americkém kontinentě široce znám. A samozřejmě byly známé i jeho účinky halucinogenní. V dnešní době si durman našel svou tradici v homeopatii i farmacii, indiáni však mají dodnes durman v takové úctě, že jej smí sbírat jen malá hrstka členů kmene a ostatní mají strach, že se otráví, pokud se jej byť jen dotknou. Což zrovna nelze říci o kdejaké české zahrádkářce a milovnici rostlin.

V domácích podmínkách určitě durman nepoužívejte jako léčivou rostlinu, mohlo by se vám to pořádně vymstít. A dokonce i v našem teritoriu kolují o durmanu pověry, nikoli jen v tom indiánském. Mladé dívky se dle jedné prý nesmí k durmanu ani přiblížit, aby na sebe nepřivolaly neštěstí. Tedy zřejmě ten falus? Ale kdepak. Dříve či později prý začne jejich manžel kulhat, nebo si kulhavého k sobě přitáhnou. Že by syfilis? Každopádně nacházeli kulhaví muži ve společnosti jen obtížně své uplatnění. A jak by potom mohl takový muž uživit rodinu?

Známa je též pověra, že když někomu darujete durman, projevujete mu tím dle květomluvy až bezmeznou důvěru. Myšleno je to zřejmě tak, že věříte, že vám durman nepřidá do jídla. Každopádně je třeba při pěstování durmanu velká opatrnost. Především co se týká dětí a domácích zvířat. A pokud vás udá soused, máte prostě smůlu, soused sice platnou legislativu nevymyslel, ale může ji znát a její dopady nijak neovlivní. Nakonec „nahnáno“ dnes mají i kaktusáři, byť nejsou schopni vypěstovat v našich podmínkách opravdu halucinogenní kaktusy. Možná se vrchnost bojí, že bychom mohli díky halucinacím prohlédnout, při konzumaci alkoholu jsme naopak pravdomluvní a všechno na sebe „vykecáme“.

Nejvíce jedovatých a zároveň halucinogenních alkaloidů obsahuje durman ve svých semenech. Ta přitom stačí pouze namočit do studeného nápoje a nechat vylouhovat. Obvyklé je proto při okrasném pěstování durmanu odřezávání květů ihned po odkvětů, aby se vůbec nevytvořily plody se semeny (semeníky).

Celá rostlina je však jedovatá, obsahuje výše zmíněné tropanové alkaloidy v množství 0,2 až 0,6 % hmoty. Především hyoscyamin, atropin, L-skopolamin, apoatropin, belladonin, nikotin, flavonolové glykosidy (rutin) a kumarin skopoletin. Při otravě durmanem hrozí smrt naprostým vyčerpáním a selháním orgánů včetně srdce na následky přehřátí těla. Navíc může dojít pod vlivem deliria ke smrtelnému zranění. Jedovaté jsou všechny části rostliny včetně kořene.

Zapomeňme nyní na šamanské využití durmanu a podívejme se na jeho účinky ďábelské. Alkaloidy obsažené v durmanu podněcují dynamogenii (zvýšenou pohyblivost), úzkost, agitovanost až pocity hrůzy. Může dojít k zarudnutí a zteplání pleti, vysychání úst a sliznic, vzestupu tělesné teploty, jelikož je utlumena činnost potních a slinných žláz. Zornice očí jsou rozšířené a schopnost zaostřování je přechodně narušena, špatně vidíme, jsme jako v snách. Máme závratě, zrychlený tep, buší nám srdce, vrávoráme a působíme jako těžce opilí. Naše chování je jaksi automatické, jakoby náměsíčné, jsme silně vzrušení až agresivní, ale i zmatení, dezorientovaní. Úroveň našich kognitivních a komunikačních schopností silně kolísá. Mluvíme nesrozumitelně, nesoustředíme se a nejsme schopni rozumně uvažovat. Poruchy pak jsou kromě zrakových i sluchové, čichové a chuťové. Halucinací vlastně prochází všechny naše smysly. Máme iluze létání, prudkého otáčení, padání, ježdění, vytváří se nám zcela neexistující vjemy. To je zásadní rozdíl třeba oproti LSD a meskalinu, které nám vyjevují pozměněnou realitu. Kontaktujeme se s neexistujícími nebo fyzicky vzdálenými lidmi, vidíme různé příšery, ožívají předměty, vidíme prudké záblesky světla. Halucinace jsou prostě obvykle svým obsahem nepříjemné, bizarní až děsivé. Podívejte se na obrazy Hieronyma Bosche a jste tam! Kdo ví, zda právě on netvořil následky požití durmanu. Nakonec to bylo v tehdejších nevěstincích běžné. Jakmile intoxikace vyvrcholí, spíme, jako bychom byli v kómatu, po probuzení následuje podrážděnost a vysílení. A dokonce dilatace zornic zůstává dosti dlouhou dobu po požití durmanu. Na průběh otravy se přitom rozvíjí částečná amnézie. Subjekt si své delirium většinou pamatuje a vidí je jako živý, těžký sen.

Durman obecný (Datura stramonium) je prudce jedovatou rostlinou z čeledi lilkovitých. Dnes roste doslova po celém světě, oblast původu přitom nebyla nikdy spolehlivě určena. Na našem území roste roztroušeně od nížin až po podhůří, ovšem horní hranicí běžného výskytu je 450 metrů nad mořem. Kromě lidového názvu andělské trumpety či andělské trubky se mu říká panenská okurka, vlčí jablko, maslák, ježkova palice a čertova buřina. Díky Bohu, že ne Thórovo kladivo.

Durman je v přírodě 0,5 až 1 metry vysoká jednoletá bylina, pro okrasné účely je však pěstován jako až 2 metry vysoká trvalka, kterou na podzim seřízneme, zazimujeme a na jaře opět přesouváme na zahradu, pokud již nehrozí mrazíky. Stonek durmanu je větvený s laločnatými zubatými listy a velkými květy s nálevkovitou korunou. Plodem durmanu je ostnitá tobolka. Kromě barvy květů bílé a žluté jsou známé i mnohé další barvy odstíny, dokonce i jejich kombinace.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, ireceptar.cz, legalizace.cz, wikipedia.org, rostlinky.net, pixabay.com