Jak obstojí pod sněhem průlezy, klouzačky, pískoviště, houpačky a jiné dětské atrakce

Celé to stojí na třech veličinách: materiálu, úložném prostor, lenosti. Záleží totiž na tom, jestli nejsme moc líní uklidit součásti z neodolného materiálu dětského hřiště tam, kde na jejich naskladnění máme místo. Může být, že místo máme - líní nejsme, a hřiště je vyrobené ze součástí odolných vůči vlhkosti, mrazu. Ani pak to to ale neznamená, že by stejně nelíné byly i naše děti, a chtěly se šplhat po prokluzujících a namrzlých průlezkách. Takže na zahradě místo sněhuláků bude až do jara stát jakási nezajímavá konstrukce.

Zvýšíme tím životnost jeho součástí, a dost možná i dětí, které se na něm nedolámou. Bezpečnost by totiž pro nás měla být na prvním místě, a zdaleka ne každý set klouzaček, průlezek, domečků a houpaček je designován na to, aby ustál zimu. A zima, to není jen romantická dvaceticentimetrová návěj bílé peřiny. Je to konstantní vlhkost, hlodavá námraza, bahno, plísně.

Když sníh nenapadne – a děti si náhodou budou chtít hrát – zůstane po nich zamokřený a blátem oplácaný domeček vypadat spíš jako stavebnice z hororu. A vy se na tu neustále znečištěnou ruinu budete muset dívat celou zimu (a ani ji nebudete moci ostříkat hadicí, abyste kolem ní nevytvořili kluziště). Vlhkost taky může narušit statiku některých nekotvených prvků a snížit kvalitu spojů. Nemasivní kusy plastu se stávají o poznání křehčí, lana a vodící prvky se mohou konstantní zátěží nebo chladem prověsit, deformovat. Netýká se to nutně všech sestav dětských hřišť, ale větší části určitě.

Jinak děti mohou mít obecně problém s tím, že ledovkou pokrytá klouzačka jede o dost rychleji a končí v zamrzlé kaluži; že plastové schůdky a úchyty boulderů zvýšily svou obtížnost na7+; že podlážky nacucané vodou a zatížené mokrým sněhem se mohou prolomit a nejrůznější výplety, které dříve jejich chodidlo neprošláplo, teď může kluzce proklouznout skrz, a zpátky už vytáhnout jít nemusí.

Budeme muset hřiště udržovat v provozuschopném stavu, a budeme ho muset na „zimní“ provoz připravit už teď. Obnáší to kontrolu všech míst, kde se v okolí hřiště usazovala voda (a kde se teď bude tvořit bahno a led). Znamená to taková místa vysypat nějakým drénem, vyčistit interiér domečků – jen proto, abyste je vysypaly protiskluzovou vrstvou písku, zkontrolovat nepřítomnost prasklin a trhlin ve všech pryžových obkladech.

Musíte vzít v potaz, že povrchy s nízkou schopností absorbovat nárazy (tvrdá zem, sloupky konstrukce) teď budou o něco tvrdší a nárazy do nich mohou způsobit větší újmu. Je třeba počítat s tím, že většina stříšek a stínících prvků není stavěná jako skutečná střecha, a závěje neunesou (s nosností jsou kolem 5-10 kilogramů na metr čtvereční). Přetížené stříšky se mohou zřítit, takže je musíte pravidelně zbavovat sněhu.

Riskantní je i námraza na kovových součástech, ale to už znáte z Obecné školy. Nechat hřiště celoročně v provozu tedy znamená spoustu práce, a to často práce, která nebyla od jara do podzimu vůbec zapotřebí. A pořád nad vámi bude viset Damoklův meč toho, že na nerozebrané houpačce se nezraní vaše děti, ale třeba děti sousedů, které si sem přišly na pozvání hrát.

• U masivních konstrukcí ze dřeva vás bude nejspíš zajímat, zda byly ošetřeny tlakovou impregnací. Takové by totiž vlhko měly ustát. Podobného ošetření se ale nemuselo dostat připojeným součástem – to jsou ta dvířka, okenice, klapky a kormidla, kterými jsou dětské domky vybaveny. A ty byste měli na zimu odmontovat.
• Po pár sezónách byste měli dřevěným konstrukcím dopřát kompletní impregnační nátěr, abyste je znovu ochránili před vlhkostí. Jestli jste to loni nedělali, možná je na to čas právě teď.
• Pokud ji máte kam dát, odmontujte plastovou klouzačku a uložte ji na zimu třeba do garáže. Vydrží vám pak i pro vnoučata. Kompromitovat její odolnost nemusí nutně jen mráz, ale třeba i UV paprsky zimního světla – došlo by u ní k blednutí barev.
• Pokud jste pořídili „těžkou“ klouzačku z laminátu, bát se o ni nemusíte, ta zimu snese a nekřehne tak, jako plasty. Ale klouže opravdu hodně, takže ji – ne kvůli mrazu, ale z důvodu bezpečnosti – můžete odmontovat též.
• Schůdky a žebříky – bytelné kousky ze dřeva snesou hodně, zvlášť pokud jsou dobře ošetřené impregnací. Plastové ale raději odkliďte. K bezpečnému provozu mají stejně daleko, a mráz je činí klouzavé a křehké. A když se rozlomí, tak i velmi ostré.
• Stříšky na stínící prvky opravdu nejsou na zátěž stavěné, a tak se je vyplatí odmontovat. Většinou se tak dostanete k tomu, že dětský hrad nebo domeček zredukujete z vícepatrové stavby až na přízemní konstrukci. Ta na dvoře či zahradě nebude trnem v oku, a při dětských hrách se s ní pojí méně rizik. Zastřešující prvky z textilu, všechny ty polo-stany, musí na zimu samozřejmě pryč.
• S korozí by mohly mít problémy všechny ty řetězy a řetízky závěsných houpaček. Odstranit – demontovat – se vyplatí i kluzné prvky lanovek, nejrůznější kladky. Snadno reznou, kousnou se na laně (lano ale klidně napnuté ponechejte). Olejová lázeň v garáži jim neuškodí, houpačku prostě demontuje a instalujte znovu až na jaře.
• To platí i pro dřevěné košíky na sezení a plastové sedátka k houpačkám, na nichž by se usazovala námraza. Zima prostě venkovnímu houpán nepřeje. Je to i kvůli „stopám“ které po sobě houpání zanechává na podkladu. Trávník se během zimy vyšoupe až na hlínu, a zůstane holý napořád.
• Pokud chcete udržet hřiště v provozu, promyslet byste měli „dopadové“ plochy. Tlumící desky z plastové pryže totiž mráz moc nemusí. O dost lepší řešením, které nepodléhá zubu času a mrazu, je jemný štěrk, kačírek.
• Pískoviště? Záleží na velikosti. U menších se ale doporučuje před zimou vybrat z nich písek (třeba s ním posypejte cestu) a pískoviště odstranit, aby se pod ním půda přes zimu trochu vzpamatovala. Určitě je dobré i z větších pískovišť část vrstvy odebrat, povrch překrýt (netkanou textilií nikoliv igelitem) a na jaře pak doplnit objem novým pískem.

Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz