"Vnitrobloky patří rozumným dospělým, kteří dobře vědí, jak s nimi naložit pro dobro všech!" Řekl by kdejaký umanutý podnikavec, který hledá, kde ve městech ještě využít nějaký ten prostor. Ale ne, vážení! Vnitrobloky vždy patřily a měly by nadále patřit hlavně dětem. Navíc jsou malými oázami zeleně, přírody uprostřed měst. Vnitrobloky jsou poklad, který se musí chránit. Pomáhají nám za veder i silného větru, bohužel je však většina z nich zanedbaná, jako by je nikdo nechtěl. A to lidem bažícím po dalších pozemcích jen nahrává.
Vnitrobloky patřily dětem a vládu se jim v nich snažili brát nerudní dospělí. Pamatujete si? „Ten protivnej dědek, co napadal každého a všechno, chytal nás za ruce, bral nám míče a udával rodičům, dokonce i ve škole. Ale někdy se, díky bohu, vůbec neobjevil. Nebo ta bába, co pořád vyřvávala z okna, nesnášela dětský křik a smích.“ Ano, vnitrobloky byly místy, kde trávily velký kus dětství spousty dětí. Dnes jsou na ně však pořádané komerční útoky. Doslova nálety. Vždyť máte hřiště u jezu, herní koutek v obchoďáku, můžete do přírody na výlet, máte sporty, kulturu, tak jaképak vnitrobloky. Parcely jsou drahé a mohou tady žít další lidé, nebo aspoň podnikat. Jedním z nejhorších řešení je, když se z vnitrobloku stane pouhé parkoviště. A opovažte se někomu poničit drahocennou káru míčem. Parchanti!
)
Braňte vnitrobloky!
A ne, já říkám, braňte vnitrobloky nejen duší, slovem a perem, ale i tělem. Proč se agresivní ochránci přírody nepřivazují ke stromům ve vnitroblocích, když je chtějí kácet? Proč se kvůli tomu musí nesmyslně trmácet až někam na Šumavu? Politika, že, jenže vnitrobloky tak nějak nedospěly. Na rozdíl od dětí, které v nich vyrůstaly. Místo toho chátrají a vždycky se najde nějaký vykuk, který nechá vnitroblok zničit pro svůj obchodní záměr. Nebo se rovnou společenství vlastníků dohodne, že prostě není kde parkovat. Vždyť máme vnitroblok! A je po legraci.
)
Co jsou vnitrobloky
Co jsou vlastně ony vnitrobloky? Prostranství uzavřená mezi bloky obytných domů, nejčastěji ve městech. Využívány jsou a měly by být především obyvateli obytných bloků, proto se zde také často nachází zeleň a dětská hřiště, lavičky, malé záhonky na okrasné květiny. Od věci není třeba ani nějaký ten ovocný strom, ze kterého se dá sklízet ovoce. Vnitroblok se může nacházet mezi starou výstavbou v centrech měst, ale také mezi panelovými domy na okrajích měst, kdy nejsou vnitrobloky plně uzavřené. Něco jako vnitrobloky dnes vzniká i v souvislosti se současnými developerskými projekty, ale mění se vzhled těchto prostranství i funkce.
)
Staré vnitrobloky stárnou, přitom nedospěly
Bohužel staré vnitrobloky stárnou spolu se svými obyvateli, děti zmizely, ve vnitroblocích se běžně skladují popelnice na odpadky i popelnice automobilů. Bohužel. Vnitrobloky přitom mají ohromnou sílu spojovat nejen dětská srdíčka, ale celé komunity, navíc pomáhají ochlazovat město. Jednoduše řečeno, právě vnitrobloky mají důležitý význam pro odolnost měst vůči klimatickým změnám. A i kdyby žádné nebyly, za horka je v nich určitě lépe, stejně jako za silného větru a deště.
Až třetina zelené plochy měst
Vnitrobloky dosud tvoří dokonce až třetinu zelené plochy měst. Jenže například v Praze je podle současných odhadů až 80 % vnitrobloků zanedbaných. Jako by je nikdo nechtěl a rovnou vyzýval developery, ať si urvou svůj díl. Příklady blokové výstavby, která je někdy stará i více jak 100 let, přitom najdeme po celé Evropě, nejen v českých městech. Nejde o žádnou socialistickou vymoženost. Budovány totiž byly přibližně od 2. poloviny 19. století, pokračovalo to až do druhé světové války a obdoby pak někde vznikaly ještě za socialismu.
)
Vše je zakázáno
Typickým prvkem blokové výstavby je pravidelná šachovnicová síť ulic, kde domy tvoří uzavřené bloky okolo jakýchsi dvorů, často však i zahrad a miniaturních parků. A světe div se, dnes se často nedovedou obyvatelé konkrétního obytného domu vůbec dohodnout, co s vnitroblokem. A tak tam není nic. Vůbec nic! I poslední strom je vykácen, vše je zakázáno a lidé čučí z oken na chudičký trávník. Tu a tam nějaký ten odpadek.
Někde dokonce došli starousedlíci tak daleko, že nejen nechali zlikvidovat již nevyhovující dětské atrakce, ale i lavičky, aby si zde nějakým nedopatřením nemohl sednout někdo cizí. Natož někdo nepřizpůsobivý. A po letech pak o holi hledají, kde by na chvilku složili své zmožené kosti a klouby. Nechají vykácet stromy a pak nadávají, že je jim v létě v bytech vedro…
)
Vinohrady, Žižkov, Dejvice atd.
Třeba v Praze je bloková výstavba charakteristická třeba pro Vinohrady, Žižkov, Dejvice. A právě vnitrobloky uvnitř bloků obytných domů představují prostory vhodné k oživení lokality a posílení komunitního života. Jenom z toho, “probůh“, nedělejme pouhé soukromé zahrady, které se oplocují. Rázem by bylo po vnitroblocích. Mají zůstat společným společenským prostorem. Je úplně jedno, jestli má vnitroblok rozlohu 1000 či 500 metrů čtverečních, nebo jen 200, nebo pouhých 50. Vlastně jde o venkovní obytné plochy, kde můžeme trávit volný čas. Sociální prostor, čili obytné plochy veřejné.
)
Jen obsah prázdné krabice
Jediným smysluplným řešením jsou investice do vnitrobloků, tedy kultivace tohoto venkovního prostředí. A pozor, funkční vnitroblok zhodnocuje i ceny okolních nemovitostí. Už chápete? Bez vnitrobloku budete jednou místo bytu prodávat jen obsah prázdné krabice.
Zdroj: respekt.cz, komunalniekologie.cz, Wikipedia, Rethink Architecture Institute, Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC), Centrum architektury a městského plánování CAMP
