Žít v Praze a přitom mít zahradu jen kousek cesty od bytu? To by byl pro spoustu lidí splněný sen. Jenže i o naplněné sny je třeba se zasadit, jak se přesvědčili majitelé jedné takové velké zahrady. V sezóně tu pochopitelně chtěli trávit co nejvíce času, ale potřebovali k tomu vylepšit stávající zázemí. Nahradit starší kůlnu slušivější a praktičtější chatkou. Zahradním pavilonem. Nebo miniaturním domkem?
Deset minut pěší cesty, to není dlouhá cesta. Zvlášť když je spojena s privilegiem vlastní rozrostlé zahrady, hezky v Praze, nedaleko Vltavy. Jenže i těch deset minut je zatraceně dlouhá doba, když začne pořádně pršet a musíte uhánět domů. Proto byla snaha majitelů pořídit si k zahradě i solidně zastřešení a obytnější objekt docela pochopitelná. Na architekty se přitom obrátili s poněkud netradičním přáním: to obydlí by je sice mělo krýt před nepohodou počasí, ale nemělo je oddělovat od zahrady jako takové.
Tu starou boudu mělo nahradit nové zařízení, příjemně otevřené a přitom schopné zajistit v horkých letních měsících přespání (protože spaní v zeleni stromů je o cosi příjemnější, než noci strávené v přehřátém bytě). A nezapomněli ani na praktičnost. Přes zimu ta navrhovaná záležitost měla sloužit k uskladnění nářadí a některých rostlin, jako variace na zimní zahradu.
Jak otevřít možnosti? Kladkou!
Plán byl tedy poměrně komplexní, s různými formami proti sobě jdoucího využití – a to vše dislokované do šestnácti metrů zastavěné plochy. Chtělo to nápad, řešení nabízející univerzální využití. A to se taky profesionálům ze studia BYRÓ architekti povedlo.
Projekt pojali jako zahradní pavilon, který se umí uzavřít i otevřít, chránit i pohostinně vítat. Vše stojí na triku s výklopným panelem čelní stěny. Díky němu se totiž jedna strana obydlí dá kompletně otevřít. Interiér tak plynule přechází ven, respektive zahrada proniká dovnitř objektu. Pak už to chtělo jen ladit.
Doplněná polykarbonátová stěna funguje v otevřené poloze jako venkovní střecha a rozšiřuje tak krytý prostor, kde lze pobývat při dešti. Počet metrů užitné plochy se tím rozrůstá na dvacet, což už při minimalistických nárocích zase tak špatné není. Jinak se ten mechanismus vyklápění panelu sestává z ocelových lanek, kladkových koleček a protizávaží, díky kterému zvládne celou fasádu snadno otevřít jeden člověk, který nemusel trávit léta v posilovně.
Z hlediska stavebního řešení je objekt navržen jako dřevostavba v konstrukčním systému two-by-four. Vnitřní stěny jsou omítané, zadní stěna s integrovanou knihovnou a žebříkem vedoucím na patro je obložená dřevem.
Příjemná, skromná, pohostinná
Konstrukce knihovny a patra jsou provedeny z dřevěných latí tak, aby interiér vyzníval subtilně a propouštěl denní světlo. Díky oknům orientovaným na tři světové strany v kombinaci s polykarbonátovým panelem se světelná nálada uvnitř stavby během dne proměňuje a i v zavřeném stavu nepůsobí vnitřní prostor stísněně.
Půdorysné rozměry jsou přitom skutečně minimální: 3 x 5 metrů, výška objektu je necelých 5 metrů. Objekt není napojen na žádné inženýrské sítě, disponuje pouze vlastním fotovoltaickým panelem, který pokrývá základní spotřebu elektřiny v objektu a svícení.
Objekt přitom nepůsobí dojmem novotvaru, vizuálně navazuje na další podobně chatky a altány v okolních zahradách. Zvenčí nepůsobí rozdílně, z té uzavřené krabice vykukuje vlastně jen střecha. A že se tenhle zahradní altán umí otevřít? To je tajemství, o němž vědí jen majitelé té tajemné zahrady.
Zdroj: BYRÓ architekti
Foto: Alex Shoots Buildings