Sněženky jsou neuvěřitelnými rostlinami. Jejich existence má tolik benefitů a zahrnuje tolik zajímavostí, že byste v rostlinné říši těžko hledali srdnatější bojovníky o svou existenci. Přitom jsou to rostlinky drobné a nenápadné, křehké, které kvetou jenom chvíli, doslova se derou ještě promrzlou půdou skrz sníh. Dovedou si jej dokonce rozehřát, rozpustit. A pak postupně zmizí. Jako by tu nikdy nebyly.
Hra sněženek s mrazem
Sněženky si poradí s mrazem, i když už jsou rozkvetlé. Sice se kvůli teplotnímu šoku zhroutí, lehnou si na zem, ale jakmile teplota zase stoupne, postaví se i sněženky, zotaví se. Brání se tak, že obsahují přírodní nemrznoucí směs proteinů a právě ta blokuje tvoření ledových krystalů. Buňky sněženek jsou tak chráněné před zmrznutím. Lístky, které se derou z půdy a skrz sníh, mají navíc zpevněné špičky, něco jako špičky mečů, které proráží ještě promrzlou půdu. A kvůli schopnostem bránit zmrznutí vody v buňkách byly sněženky používány za 1. světové války v nádržích tehdy nového vynálezu – tanků. Jednoduše se používaly k výrobě nemrznoucí směsi.
)
Pastva pro probouzející se hmyz
Jakmile venkovní teploty dosáhnou teploty alespoň 10 oC, sněženky otevřou své vnější okvětní lístky a nabídnou uvnitř ukrytý nektar hmyzu, který přežil zimu a již se probudil. Je to vlastně vůbec jedna z prvních potrav, jakou hmyz může v přírodě najít. Hlavně pro včely a čmeláky probouzející se ze zimního spánku sněženky rozkvetou každým rokem právě včas. A k vydatné hostině je hmyz navigován zelenými pruhy uvnitř květů. Tuto signalizaci se hmyzu rozhodně nevyplatí přehlédnout. Pokud teplota zase klesne, okvětní lístky sněženek se opět uzavřou. Oteplí se, zase se otevřou a hmyz může pokračovat v hostině. Jelikož se ale sněženky nemohou na opylovače v tak časných termínech, kdy vykvétají, příliš spoléhat, množí se především svými cibulkami. Ano, sněženky jsou i velice chytré.
)
Galanthofilie je něco jako diagnóza
Ale co víc, sněženky jsou i sběratelskou vášní a vynikající investicí. Mají po světě, především pak v Anglii, spoustu vášnivých ctitelů. A nejvzácnější z cibulek jsou hotovým jměním, které se ukrývá ve speciálních trezorech, nebo je pod dohledem ostrahy. Sběratelskou hodnotu sněženek určuje zelená kresba (ona navigace pro hmyz) a také barva toulce (vršku, ze kterého vyrůstají okvětní lístky sněženek). Jediná cibulka Galanthus plicatus “Golden Tears“ byla dokonce vydražena v roce 2022 na eBay za neuvěřitelných 1850 liber (cca 54 tisíc korun). Vzácnou sněženku vyšlechtil Joe Sharman z Monksilver Nursery, jemuž se přezdívá “Král sněženek.“ Proč cibulka stála až tolik? Protože vzácné kultivary sněženek se velmi obtížně množí. Mimochodem – milovníkům sněženek se říká galanthofilové. A ano, je to skoro něco jako psychiatrická diagnóza.
)
Další rekordní důkazy? Nejdražší sněženkou na světě se stala v únoru 2012 cibulka kultivaru Elizabeth Harrison (Galanthus Woronowi), sběratel za ni zaplatil 725 liber, čímž zdvojnásobil předchozí rekord, cibulku kultivaru Green Tear (Galanthus nivalis) prodanou za 360 liber.
Mléčné hromnice
Oficiálně byly sněženky pojmenované slovem Galanthus, které znamená mléčný nebo bílý květ, v roce 1753 švédským botanikem Carlem Linné, tedy jedním z nejslavnějších botaniků historie. Sněženkám se ale také říkalo hromnice, protože se na Hromnice (2. února) často používaly jako již rozkvetlá výzdoba kostelů. Tedy pokud už byly v dané lokalitě v tu dobu rozkvetlé.
)
Anglické slavnosti sněženek
Překlad názvu novely Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek do angličtiny je “The Snowdrop Festival“. A když si tato tři slovíčka zadáte do vyhledávače, nepřestanete se divit. Je to totiž skutečná slavnost, kdy jste zváni do mnoha anglických zahrad, tedy těch sněženkových. Slavnost začíná každoročně v závislosti na aktuálním počasí od přibližně 3. lednového týdne a zahrady můžete navštívit rozličné. V jedné si sněženkové pěstitelské chlouby prohlédnete za dne, jinde třeba při svíčkách. Někde vám podají i venkovní čaj nebo polévku. Obzvláště působivé jsou koberce rozkvetlých sněženek ve starých viktoriánských zahradách okolo starobylých hradů a zámků, ale i na volných prostranstvích u hřbitovů. Celá ta slavnost je dosti zvláštní, pokud si uvědomíme, že sněženky nejsou na ostrovech původním druhem, dokonce se ani neví, kdo je sem importoval. Zda šlo o válečnou kořist z bojišť Krymské války (1853-1856), nebo stopu po Římanech, kteří si na ostrovech vylámali zuby?
)
Britové se mohou pyšnit i specializovaným prodejem a šlechtěním mnoha kultivarů sněženek. Nejlevnější z nich jsou za 5 liber, nejdražší za liber 50. A pak jsou zde výše popsané sběratelské extrémy. V Anglii najdeme celé zástupy ctitelů sněženek všech věkových skupin, jsou mezi nimi pěstitelé, šlechtitelé, fotografové, malíři, sběratelé i autoři knih o sněženkách. Existuje i sněženková kriminalita, cibulky vzácných odrůd se prostě kradou.
)
Anglický paradox
Každá země světa má své národní květiny a nyní byste si určitě vsadili na anglické sněženky. Jenomže tradiční národní květinou je na ostrovech červená růže a hlasováním si lidé zvolili v roce 2002 hyacintovec britský (Hyacinthoides non-scripta), což je rostlina blízce příbuzná hyacintům a ladoňkám. Tato vytrvalá cibulovina má jasně modré až modrofialové květy a roste hlavně ve světlých listnatých lesích, kde tvoří obrovské modré koberce. Sněženky jsou tedy jaksi jenom tajnými favoritkami, stojí tak trochu v pozadí stejně jako vyhlášené anglické trávníky a anglické zahrady, které ale mají od anglických trávníků hodně daleko. Ty v nich nehledejte.
)
)
20 druhů sněženek
Ve světe roste ve volné přírodě cca 20 druhů sněženek, křížením však vzniklo již více jak 2500 odrůd. A především díky Angličanům! V našich podmínkách se však bohužel setkáme většinou pouze se sněženkou podsněžníkem (Galanthus nivalis), případně (ale jen okrajově) se sněženkou Elwésovou (Galanthus elwesii) anebo sněženkou Woronowou (Galanthus Woronowi), která pochází z Turecka a Kavkazu.
)
)
V naší přírodě silně ohrožený rostlinný druh
Ve volném přírodě patří sněženky k silně ohroženým druhům. U nás je najdeme například v Polabí, nikoli však pod korunami borového lesa v okolí Hrabalova milovaného Kerska, ani pod staletým dubem u Mydlovar. Pokud toužíte spatřit sněženky v přírodě, navštivte například lužní lesy v Poodří, kde vykvétají každé jaro tisíce sněženek přibližně na konci března až začátkem dubna. Koberce sněženek jsou zde opravdu úchvatné.
)
Pověstné jsou také sedlnické sněženky, tedy květinky vykvétající na několika lokalitách území obce Sedlnice. Husté koberce sněženek zde odedávna ohlašovaly místním obyvatelům přicházející jaro. Jde o významnou přírodní památku.
Sněženky také najdeme v ramenech řeky Moravy a v Boukalovém, čili v lužních lesích u Litovle (výchozími místy mohou být obce Střeň nebo Lhota a odsud se pokračuje po levém břehu řeky). Za návštěvu také stojí přírodní památka Dobříňský háj, který se rozkládá v nivě řeky Labe porostlé lužním lesem. Hojně zde roste vzácná sněženka podsněžník a též zde žije řada chráněných druhů hmyzu. Najdete zde i zbytek staré dubové aleje.
)
Sběr cibulí sněženek ve volné přírodě a jejich prodej je v mnoha zemích nezákonný. Možný je pouze se zvláštní licencí, vztahují se na něj totiž předpisy CITES, což je úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Bez povolení CITES se sněženky také nesmí převážet přes hranice. Se sběratelskými kousky cibulek šlechtěných kultivarů je to ale jiné.
Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, novinky.cz, Wikipedia
)
