Dřevo je materiál s charakterem, do sterilního prostoru moderní kuchyně vnáší duši. To je také důvod, proč mu dá řada lidí přednost před předraženou žulou/mramorem, nekvalitním plastem nebo ne zrovna vytrvalým laminem. Lince i pracovní desce dřevo prostě sluší. Jenže každá krása něco stojí a pro zachování kvality dřevěných povrchů budete muset udělat i nějakou práci navíc. A také investovat nějaké peníze.
Přírodní charakter dřeva si totiž o péči říká a omezuje vás i v tom, co na sobě nechá dělat. Předně, dřevo jako podklad linky nebo pracovní plochy umí být víc než dost citlivé na odkládání rozpálených pekáčů nebo hrnců z plotny. Musíte na to přes prkýnko. Přímo na desce, byť působí bytelně jako špalek, se také nesmí krájet. Jemné zářezy se vpisují do povrchu a znehodnocují jeho estetickou kvalitu, zářezy hluboké pak dokonce podporují zanášení nečistot, bobtnání, růst hnilob a plísní.
Dřevo si dále nerozumí s paličkou na maso, může se do něj nehezky otisknout. A vyšší stupeň citlivosti tu platí i v případě příliš leptavých a kyselých šťáv (například rozkrájených rajčat), které se mohou do povrchu dřeva zahlodat a vést ke změně jeho vybarvení. A ultimátním nepřítelem všech dřevěných povrchů v kuchyni pak zůstává voda. Pokud bude vlhkost na dřevěný podklad působit moc dlouho, může dojít k vychýlení, zohýbání, rozpraskání. Tedy nic dobrého.
)
Jak tomu předcházet?
Tedy kromě toho, že bychom měli charakter dřeva respektovat? Inu, spoustě nepříjemností se můžeme vyhnout tím, že dřevěné plochy kuchyňské linky a pracovní desky řádně ošetříme. Olejovým nátěrem, impregnací, voskem. První dávku olejového nátěru byste jí měli dopřát ještě před tím, než ji v kuchyni osadíte. A šetřit rozhodně nemusíte. Dřevo olej docela saje, a jen tak se nacucaným nestane. Klidně tedy můžete aplikovat 3-5 vrstev takových nátěrů.
)
Zprvu si můžete vypomoci štětcem, ale při dalších vrstvách si už dejte víc záležet, a roztírejte olej pomocí hadříku. Drobnost, kterou se vyplatí znát předem? Dřevo olejové vrstvy nepřijímá rovnoměrně, někde je nasává lépe a jinde pomaleji. Proto se to nesmí uspěchat, je třeba mu dopřát čas na zaschnutí. A pak znovu, ještě, lépe. Stírat a roztírat, vmasírovat do dřevěného podkladu. Ne zrovna malá spotřeba speciálního impregnačního oleje na dřevo se vám ale vyplatí.
Kdo maže, ten jede
Jednak dřevěný naolejovaný povrch „ožije“, vynikne jeho textura a léta. Bude hladký, zvláštně matně-lesklý. Vypadá exkluzivně (tehdy strčí do kapsy i ten pravý mramor). A pokud na něj ukápne voda, uvidíte, že se „nepřisaje“, ale bude řetízkovat na povrchu. Takhle by to však mělo vypadat pořád. Samozřejmě, že to navždycky nevydrží. Jednou za čas bude zapotřebí nátěr znovu obnovit. Jak často? To je trochu záludná otázka.
Záleží například na množství sucha/vlhkosti, které je dřevěný povrch vystaven. Obvykle ale poznáte, že lesku už je méně a vede mat. Že dřevo ztrácí svou živost, a je vybledle zašedlé. A to je ten správný moment na další vrstvu nebo vrstvy oleje. V průměru to vychází jednou za 6-12 týdnů. Nadšenci například hlásí, že první týdny po instalaci byste měli desku přetírat olejem každý den… Je to prý trocha práce navíc, ale to je cena, kterou platíte za krásu.
)
Lak je špatný nápad
Jen pozor na zkratky, které vypadají svůdně, ale do cíle nevedou: mohlo by se zdát, že ten samý efekt vytvoříte i s pomocí laku. Jenže to je chyták. Ano, lak vytvoří neprostupnou povrchovou vrstvu. Jenže dřevo pracuje, potřebuje trochu dýchat. A to by pod krustou laku nemohlo. Pokud by se tedy dřevo vlivem podmínek okolí třeba začalo smršťovat/roztahovat – byť jen o milimetry – povrchový lak by rozpraskal. Vypadalo by to příšerně. Navíc kdyby se, třeba nějakým škrábancem, dostala voda pod lak, byla by to skoro konečná.
)
Údržba pro všední den
Na běžné čištění a ty dočista nejobyčejnější nečistoty vám postačí vlažná voda, hadřík a jemný čisticí prostředek, kterým vše klasicky setřete a pak ještě pro jistotu do sucha vytřete. Určitě ale vynechte drhnoucí písky, kartáče a drátěnky. Na drobné škrábance můžete aplikovat třeba vosk, aby došlo k zacelení. Experimentovat u hlubších zářezů můžete s tmelem a následným obroušením – ale jemně, prosím. Jinak dřevěný povrch linky nebo pracovní desky funguje docela standardně, a ještě krášlí a zdobí.
)
V čem je tedy nějaká výhoda? Až se na něm jednou – protože to se po letech používání prostě stane – usadí rýhy, škrábance, nečistoty, fleky - dopřejete mu kompletní renovaci. Tedy nové přebroušení (hrubým a pak jemným smirkovým papírem) a novou vícevrstvou olejovou lázeň. Vtip je v tom, že po tomto zákroku deska znovu ožije těmi samými barvami, jaké měla první den, kdy jste si ji pořídili.
Za péči, kterou jí věnujete, se totiž odměňuje neuvěřitelnou trvanlivostí. Pokud se o ni budete dobře starat, není pro ni horizont životnosti 50 let žádnou překážkou. A to je něco, co vám žádný jiný moderní povrchový materiál nenabídne. Dřevěná kuchyňská linka nebo pracovní deska není nesmrtelná. Ale když nebudete lhostejní k jejímu charakteru, přežije vás.
Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
