Jak pěstovat lekníny v zahradním jezírku?

Nejprve jezírko vyčistěte

Ještě před zahájením pěstování leknínů musíme jezírko důkladně vyčistit. Proto musíme vyčerpat či vypustit vodu a z jezírka odstraníme veškeré nečistoty, které se na jeho dně a stěnách objeví (pozůstatky tlejícího listí a rostlin, větve, řasy, bahno, …). Zároveň využijeme tento zásah k preventivní kontrole stěn zahradního jezírka. Pokud přes zimu ubyla výrazněji voda, zřejmě nastal nějaký problém.

Lekníny vyžadují substrát

Vodní růže se nám odvděčí především za kvalitní substrát – konkrétně směs jílovité zeminy, rašeliny a pevného hnojiva. Vyloženě si můžeme koupit substrát vhodný pro vodní rostliny, použít ale lze i  univerzální zahradnický substrát. Jak jsme již naznačili, zcela ideální směs s pevným hnojivem představuje smíchání pětiny kravského či koňského hnoje, šestiny substrátu a zbytku těžší jílovité půdy (v žádném případě vápenité). Čili v 'koupacím jezírku' lekníny skutečně nebudou a ani nemohou růst. Ovšem substrát je třeba zahrnout vrstvou oblázků či štěrku, aby se nevyplavoval do vody. Po výsadbě je třeba lekníny pořádně zalít, aby zemina slehla. Až poté jezírko napustíme.

Kyselost vody by se měla pohybovat od 5 do 6 pH. Při této kyselosti se ve vodě nebudou tvořit řasy, které lekníny udusí. Kyselost vody zjistíme lakmusovým papírkem či testerem. Kyselost vody zvýšíme nejen kvalitní směsí substrátu, hnojiva a jílovité půdy, ale i třeba drobně drceným hnědým uhlím. 

Kam se lekníny vysazují?

Jednotlivé druhy a leknínů a jejich kultivary sázíme vždy zvlášť a nejlépe po jedné rostlině. Sázíme je buďto přímo do dna pokrytého „živinami“ (viz výše), nebo do prohlubní ve dně, které jsme vyplnili substrátem, případně do nádob, které pak můžeme po jezírku snadno přesouvat. Nádoby by měly být především široké, nikoli vysoké. Určitě volte nádoby nenápadných odstínů, aby vás ve vodě nerušily sytými barvami. Pokud je jezírko hlubší, bude třeba nádoby podložit, abychom dosáhli jejich požadované vzdálenosti od hladiny.

Na hladinách přírodních vodních ploch rostou lekníny pouze tam, kde jsou uchráněné před větrem a v případě, že má vodní plocha alespoň 50 m² plochy. Nejlépe se jim zde daří v hloubkách cca 80 cm. Mnohé druhy intenzivně narůstají a nakonec jsou i schopny pokrýt celou hladinu. Ovšem v zahradním jezírku můžeme pěstovat lekníny právě s ohledem na jejich nároky na hloubku. Ta může činit u různých menších kultivarů 20 až 40 cm – ovšem pozor, tyto druhy nejsou tolik odolné vůči mrazům jako lekníny velkokvěté. Například tradiční leknín bílý (Nymphaea alba) potřebuje hloubku jezírka od 50 do 220 cm. V zahradních jezírkách je to však pro většinu leknínů kromě těch s miniaturními květy 30 až 90 a nejvýše 120 cm. Lekníny vždy rychleji zakoření a vykvetou v menší hloubce.

Nezapomeňte, že lekníny potřebují stojatou vodu, maximálně může být přečerpávaná v uzavřeném okruhu, nebo smí jen málo proudit. Tato voda je vyhřívaná sluncem a má mít přiměřenou, nikdy však přehnanou hloubku. Menší a snáze se prohřívající vrstva vody umožní mladým rostlinám zesílit a vykvést. Čili je ideální umístit lekníny do nádob a až postupně zvyšovat hloubku vody – přesouváme je po jezírku. V nejhlubší vodě mohou být umístěny až dosáhnou dospělosti. A nezapomeňte – lekníny potřebují mnoho slunečního záření, do stínu a polostínu je proto nevysazujte! Budou kvést později a méně!

TIPY:

• Nepleťte si lekníny a lotosy. Sice je spojuje podoba, ovšem mají zcela odlišné nároky na pěstování. Lotosy potřebují k dobrému růstu teploty okolo 25 stupňů Celsia a voda by nikdy neměla vyloženě klesnout pod 20 ^oC. V našem zeměpisném pásu se tedy s lotosy nesetkáme ani ve volné přírodě, ani na zahradách a pokud – pak nejvýše do září. Pak uhynou.
• Odstraňujte (odštipujte) odkvetlé květy a odumírající listy, pokud nechcete, aby hladinu jezírka hyzdily, jinak to ale není třeba, časem se rozloží a bez následků zcela zmizí.
• Kdy lekníny kvetou? Dobře zakořeněné zimovzdorné lekníny kvetou v teplejších oblastech od konce května, v chladnějších oblastech od poloviny června. Nejvíce květů spatříme na hladině v červnu a v červenci – v závislosti na nadmořské výšce a klimatu. Od srpna květů pomalu ubývá, ovšem spatříme je na hladinách jezírek až do podzimu (nejpozději v říjnu). 
• Ochrana leknínů před zimou. Jestliže máte lekníny vysazené v koši a uložené v mělké nádrži, vyjměte je a na zimu přeneste do sklepa. Obzvláště miniaturní kultivary by zimu nemusely přežít. Nádrž lze též vypustit, lekníny přikrýt 40 až 50 cm vrstvou listí, kterou zatížíme chvojím. Na jaře (v dubnu) zákryv odstraníme a nádrž opět napustíme, nejprve je ale vhodné nádrž vyčistit i od starších usazenin. Z koše lekníny vyjmeme jednou za 3 až 4 roky a vyměníme substrát. 
• Množení leknínů. Lekníny snadno namnožíme oddenky s růstovými vrcholy. Oddenky rozřežeme na kousky a nasázíme do menších košů. 

Kdy se lekníny vysazují

Lekníny vysazujeme přibližně od dubna až do konce července. Pořizujeme pouze silné rostliny, které v dobrých podmínkách vykvetou již v prvním roce po vysazení.

Vodu můžete napustit hned

Vodu můžete do jezírka napustit ihned, pokud budete lekníny a případně i jiné rostliny vysazovat do nádob. Snadno je do jezírka umístíte kdykoli během sezóny. Jezírko napusťte jakoukoli „nekontaminovanou“ vodou – čili vodou z vodovodu, ze studny, z čistého rybníku, potoka, řeky, ale i nekontaminovanou dešťovou vodou.

Druhy leknínů

Českou klasikou je výše zmíněný leknín bílý (Nymphaea alba), který u nás zdomácněl v přírodních nádržích. Jestliže ale chcete, aby vodní plocha hýřila barvami, můžete si pořídit Nymphaea comanche se žlutavými květy, ohnivě rudý Nymphaea ellisiana, broskvově růžový Nymphaea formosa, Nymphaea gloriosa, který je zvenčí proužkovaný a zevnitř červený. Mezi barevné miniaturní kultivary patří například karmínově červený ‘Froebelii‘, čistě bílý ‘Alba‘, žlutý ‘Helvola‘, světlerůžový ‘Rosea‘, případně třeba vínově červený ‘Laydekeri Lilacea‘. Těmto druhům se bude dařit v malých jezírkách, ale i v nádobách. Jak vidno – mezi barevnými lekníny dominují „červené“ kultivary.

Choroby a škůdci

Nejčastějším nepřítelem leknínů je hmyz. Jinak jim též škodí plži, hlodavci, vodní ptáci, býložravé ryby a hniloba. Především ve vodě žijící larvy některých druhů pakomárů, chrostíků, některých much a brouků. Nejčastěji vykusují už od května listy leknínů a páchají na nich značné škody. Rostliny mohou dokonce přestat kvést. Dobrou obranou může být vysazení ryb do jezírka, které se budou těmito larvami živit. Výskyt larev zjistíme na spodních stranách listů a nebo prostě vidíme na první pohled i shora „požer.“ Ovšem mnoho pěstitelů se nesetká se škůdci na leknínech nikdy a nebo jen výjimečně. Naopak bude nutné použít při masivním napadení larvami postřik. Zvolíme účinnou látku, která je však pokud možno co nejméně škodlivá pro ryby a jiné vodní živočichy. Stříkáme ji pouze na líc listů leknínů a volnou hladinu pro jistotu přikryjeme – třeba bublinkovou fólií.

Kromě larev hmyzu dovedou na leknínech napáchat značné škody i mšice. Dovedou v létě zcela obalit listy, které se pak nerozvíjejí a vypadají, jako by byly popálené. Lekníny také přestávají kvést. Při menším napadení postačí postřik hadicí a nebo zatížení listů, aby se ponořily pod hladinu. Při masivním napadení bude však též nutný postřik přípravkem proti savému hmyzu.

Ze žravých plžů škodí leknínům nejvíce plovatka bahenní (má štíhlou vřetenovitou ulitu), ovšem velkým leknínům již neublíží. Okusuje lístky mladých rostlin a na spodní straně po sobě zanechává podlouhlá rosolovitá hnízda vajíček. Pokud máte v jezírku ryby, kterým se plovatky stanou potravou, máte vyhráno, pokud ale v jezírku ryby nejsou, nakrmte plže něčím, co jim víc chutná, třeba listy salátu a čínského zelí. Plovatky se na ně vrhnou a vy je jednoduše vylovíte i s listy podběrákem. Tento postup je třeba zopakovat vícekrát. 

Z ryb škodí leknínům ty býložravé (především tolstolobik, amur). Buďto je do jezírka nevysazujte, nebo je třeba porosty leknínů oplotit, což však nebude vypadat moc hezky.

Pokud máte v jezírku lekníny, zapomeňte na současný chov domácích a divokých kachen. Uštipují listy i květy.

Co se týká hniloby – jde o bakteriální nákazu, která se projeví na rostlinách poškozených během vegetace, při dopravě a přesazování, po extrémně chladné zimě a nebo ve znečištěném jezírku plném tlející rostlinné hmoty. Hnilobný proces se rozšíří právě na kořeny a oddenky oslabených leknínů, které pak uhynou. V tomto případě bude třeba lekníny z nádrže vyjmout, hnilobou napadené kořeny a části oddenků odřezat a rostliny před zasazením vykoupat v desinfekčním roztoku hypermanganu. Samozřejmě bude zároveň třeba jezírko vyčistit, pokud je příčinou hniloby jeho znečištění. 
Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.abecedazahrady.cz, www.shutterstock.com