Jak se liší vzduchotechnika v běžných a pasivních domech?

Zcela nový pohled na funkci a účel vzduchotechniky přinesly požadavky na výstavbu domů v pasivním standardu. Rozdíl je u vzduchotechniky pro pasivní a běžné domy skutečně značný. I když základním principem všech vzduchotechnických zařízení je absorbování energie na jednom místě a její uvolňování na jiném místě. Proto potřebujeme vnitřní a venkovní jednotku a potrubí, kterým jsou jednotky propojené.

Vzduchotechnika v pasivních domech

V pasivním domě se díky silným izolacím a nezbytně řešenému venkovnímu stínění velkých jižních okenních ploch interiér v létě tolik nepřehřívá. Ovšem klimatizace, to není masivní zchlazování vzduchu. V létě se do domu přiváděný vzduch při správném navržení, složení a fungování vzduchotechniky jen mírně zchladí prostřednictvím průchodu přes zemní kolektor. Pro pasivní domy je typické vybavení takzvanou rekuperační technologií. Rekuperace je řízenou výměnou vzduchu v interiéru bez tepelných ztrát. V zimě zajistí rekuperační jednotka předání tepla odchozího vydýchaného a převlhčeného vzduchu tomu čerstvému – příchozímu. V podstatě větráme, ale s minimálními tepelnými ztrátami. A v létě?

V létě funguje rekuperační zařízení podobně jako to klimatizační. Rekuperační jednotka je napojena na zemní registr, který zajišťuje přirozené chlazení vzduchu v letním období, stejně jako předehřev větracího vzduchu v topném období (v zimě navíc chrání rekuperační výměník před namrzáním). Zemní registr je složen z potrubí vedeného v zemi v hloubce kolem 1,8 m a v délce 20 až 25 m, vstupní šachty a víka s filtrem. V zimě se například při venkovní teplotě -15 °C přiváděný vzduch ohřívá průchodem potrubím zemního registru na +2 až +5 °C, v létě se naopak venkovní vzduch ochlazuje třeba z +32 °C na +19 až +22 °C. Ovšem v potrubí zemního registru se tvoří kondenzát, proto musí být vyspádované a musí být umožněno jeho čištění. Žádoucí je provedení potrubí z antibakteriálního materiálu a je třeba, aby bylo těsné.

Klimatizace v běžných domech

V domech nízkoenergetického standardu bez požadavku na neprůvzdušnost a v běžných domech – zateplených i nezateplených – nelze instalovat rekuperační jednotku. V těchto objektech využíváme klimatizační jednotky (klimatizaci) a ventilátory. A právě pro klimatizační zařízení je typický režim chlazení. K tomu potřebujeme vnitřní a venkovní jednotku, měděné potrubí a chladivo

Vnitřní jednotka nasává teplý vnitřní vzduch a vyfukuje do výměníku tepla, kterým proudí studené chladivo. Toto chladivo absorbuje teplo ze vzduchu a ochlazený vzduch je vyfukován zpět do místnosti. Je logické, že kromě tepla zůstane ve vzduchu vše ostatní včetně určité vlhkosti, bakterií, roztočů a prachu. Proto je třeba, aby vzduch prošel před návratem do místnosti filtrem a ideálně filtrem s antibakteriální schopností. Navíc je možné příchozí vzduch v některých zařízeních třeba i ionizovat, přidávat lehkou vůni a podobně (systémy s integrovanou ventilací požadují filtr s menší účinností, přičemž účinnost filtru se měří v procentech zachycených částic).

Chladivo cirkuluje jednotkami a potrubím a přenáší teplo z vnitřní do venkovní jednotky. Ve venkovní jednotce se stlačením v kompresoru páry chladiva ohřejí a jejich bod varu se zvýší. Toto teplo se uvolní do venkovního vzduchu (ventilátory foukají venkovní vzduch přes výměník tepla). Zkapalněné chladivo pak proudí zpět do vnitřní jednotky, kde je znovu schopné odnímat teplo nasávanému vnitřnímu vzduchu.

Proč klimatizovat vzduch v interiérech?

Pomocí klimatizace vytvoříme komfortní životní prostředí se správnou teplotou a vlhkostí vzduchu. Současné klimatizační jednotky vyrábějí (respektive vracejí do interiéru) čistý, zdravý, čerstvý, odvlhčený vzduch. Zároveň jsou prevencí proti plísním. Na rozdíl od běžného větrání však nevzniká průvan a kvalitní klimatizace není ani hlučná.

Vliv klimatizace a výměny vzduchu na náš výkon

Je prokázán přímý vztah mezi naším výkonem a teplotou místa, ve kterém pracujeme. Nadměrně horké, chladné, vlhké či suché prostředí snižuje pracovní výkon. Náš výkon začíná klesat při cca 22 °C, od 26 °C pak klesá prudce. Například k nehodám dochází častěji v obdobích s extrémními teplotami. Za optimální je považována teplota cca 20 °C. Ovšem nejde jen o pracovní výkon, ale především o naše zdraví, které je zásadně ovlivněno právě kvalitou vnitřního vzduchu.

A co ventilátory?

Použití ventilátorů je nejjednodušším způsobem výměny či ochlazení vzduchu, ovšem také pro potřeby bydlení nejméně účinným. Ventilátory jsou obecně rotační stroje s lopatkovým kolem nebo vrtulí, které slouží k  dopravě a stlačování plynů a par do tlaku 10 kPa (pro vyšší tlaky se využívají kompresory). Ventilátor obsahuje nejčastěji motor, který je složen z rotoru a statoru. Na rotoru je osazen vlastní ventilátorový systém, který může být axiální, radiální, diagonální, diametrální, nebo tangenciální. Ovšem jsou i zařízení bez spotřeby elektřiny, jejichž funkci zajistí vítr – ventilační turbíny.

Kromě větrání a odvádění odpadního vzduchu z budov dokážou ventilátory zajistit i ochlazování, přečerpávání plynů, elektrické topení (Fan-coil) a odvádění spalin. Jejich funkce je charakterizována objemovým průtokem vzduchu, celkovým dopravním tlakem, výkonem a příkonem a také ohřátím vzduchu ve ventilátoru. Dynamické vlastnosti ventilátoru jsou dané tlakovou, příkonovou a účinnostní charakteristikou, které nám ukazují závislost konkrétního parametru na objemovém průtoku „vzdušniny.“

I když je obytný prostor vybaven vzduchotechnikou, přesto se v něm s ventilátory setkáme. Například kvůli odvádění pachů z WC, vlhkého vzduchu z koupelny a také v podobě digestoře v kuchyni. Instalace ventilátoru je praktická též v garáži a dílně, odkud odvádí zplodiny – výfukové plyny, nebo pachy - například při provádění nátěrů. Ventilačními turbínami bývají zase často osazené střechy bytových domů.

Zdroj: www.kskpraha.cz