Stavba komína, to je dnes především výběr komínového systému a poté přesné dodržení výrobcem doporučeného postupu výstavby. Na prvním místě je kromě správného provedení komína druh připojeného spotřebiče (typ a světlá šířka vložek), podle kterého vybíráme typ komínového systému, výška komínového tělesa, účinná výška komínového tělesa a potřebná výška komínového tělesa nad rovinou střechy.
Pokud se na stavbu nového komína svépomocí necítíte, rozhodně neděláte chybu. Při vyhoření sazí v komínu totiž dochází k teplotám 1.000 až 1.300 °C a pokud by byl komín postaven špatně, mohl by se při takovém žáru nevratně poškodit. A dokonce by mohlo dojít k požáru. Vady v konstrukci přitom nemusí být pro kominíka při revizi nového komína vůbec patrné. Pod ruce vám nekoukal a vše důležité je často již ukryto uvnitř komínových tvarovek a pod omítkou.
)
K jakým nejčastějším chybám dochází při stavbách komínů a co je třeba dodržet?
Výběr materiálu komínového systému je tím prvním. Jak materiál tvarovek, tak vložek, ale i izolací. Tvarovky komínových systémů jsou dnes vyráběné tak, aby bylo možné vložit do otvorů komínové vložky. A právě materiál tvarovek by měl odpovídat materiálu použitému při zdění budovy. U starších domů, kdy často vkládáme nový komín do průduchu starého zděného komína (pokud to samozřejmě jeho světlá šířka dovolí) není tento problém důležitý, v případě novostaveb jde však o zásadní rozhodnutí. Prostě a jednoduše, pokud dům vyzdíváme keramickými tvarovkami, použijeme stejný materiál tvarovek i pro komín. To samé platí pro zdění z pórobetonu a betonu. V dřevostavbách to ale neplatí. Pro vytápění tuhými palivy jsou pak ideální šamotové komínové vložky.
)
Průměr komínového průduchu je nutné stanovit výpočtem. Průměr kouřovodu (vyústění spalin ze spotřebiče) je přitom roven průměru komínového průduchu. Ve skutečnosti však počítat nemusíme, jelikož každý spotřebič vyžaduje konkrétní průměr kouřovodu a podle toho pak vybíráme i komínový systém. V případě otevřených krbů je to pak 20 až 30 cm, v případě kachlových kamen 18 až 20 cm a v případě krbových vložek 16 až 20 cm.
Založení komína musí být naprosto rovné. Komín je vysoká stavba a jednotlivé tvarovky do sebe zapadají přesně. Jakákoli nerovnost by se proto projevila hodně rychle. První komínovou tvárnici proto vždy stavíme na vybetonovaný sokl. Ten musí být navíc tak vysoký, aby první tvárnice začínala nad úrovní budoucí podlahy včetně podlahové krytiny. Kdyby začínala níž, byla by to vážná chyba. Stavebníci však při svém vyměřování často nepočítají s tím, že na základový beton a hydroizolaci přijde ještě další vrstva betonu, poté tepelná izolace a nakonec podlahová krytina. Skladba každé podlahy je navíc různě silná.
A proč je založení komína nad úrovní podlahy tak důležité? Kvůli větracím mřížkám, které přivádějí vzduch do kanálků zadního odvětrání. Dokonce platí, že čím větší je předpoklad tvorby kondenzátu uvnitř komínového průduchu, tím vyšší musíme postavit sokl. Nikdy ne opačně. Vyústění odvodu kondenzátu pak bude dostatečně vysoko nad čistou podlahou. Díky tomu můžeme instalovat zápachovou uzávěru čili sifon (stejně jako u umyvadla, vany, sprchového koutu a nakonec i záchodu). Kondenzát pak bude odváděn právě přes sifon. Výška soklu je také důležitá pro napojení spotřebiče paliv na komín kouřovodem. Ten totiž musí být obvykle alespoň 149 cm od spodní úrovně soklu (čili od povrchu čisté podlahy), rozměr se však liší podle typu spotřebiče.
)
Vytvoření soklu si můžeme zjednodušit vybetonováním jedné komínové tvárnice s otvorem na vložku. A opět platí, že svrchní strana soklu musí být zcela vodorovná. Další tvárnici pak nesmíme na sokl položit, dokud beton soklu dostatečně nevytvrdne. Stavbu komína nesmíme uspěchat.
Chybět také nesmí otvor pro mřížku na zadní odvětrávání, aby vlhkost nepronikala přes stěnu komínové vložky do komínového pláště. Z toho důvodu jsou rohy tvárnic komínového pláště opatřené kanálky pro zadní odvětrání, které musí zůstat po celé výšce komína volné. Umožňují totiž proudění vzduchu od paty komína. V kanálcích tedy nesmí být napadaná malta, prostě nesmí být čímkoli ucpané. Ani špatně položenou izolací. Kanálky nesmíme zalévat betonem a ani vyztužovat ocelovou armaturou.
Důležité je též zakončení komína, kdy musíme tepelnou izolaci ukončit alespoň 60 mm pod horní hranou poslední tvárnice. Díky tomu může vzduch proudit ze zadního odvětrání do volného prostoru. Mezeru ale překryjeme kónickým vyústěním.
)
Častou chybou jsou také špatně položené šamotové vložky. Ty musí být v komíně především správně orientovány. Spojují se na pero a drážku a právě pero musí být vždy nahoře a drážka naopak dole. Nikdy to nesmíme udělat opačně! Vložky navíc musí být přesně postavené do drážek a spoje musíme vyplnit a vytřít k tomu určenou spárovací hmotou. Nikdy nepoužívejte cementovou maltu!
)
Provedení prostupů komínového tělesa je další častou chybou. Nikdy nesmíme provést prostup stropem bez tvárnic, tedy pouhým protažením vložky. Při takové chybě komín dokonce nesmí být provozován. Opomineme-li požární rizika, bylo by zcela nefunkční zadní odvětrání komína. Též průchod komína půdou či podkrovím je komplikovaný, protože komín se zde nesmí dotýkat konstrukce krovu. Minimální vzdálenost povrchu komínového pláště od hořlavých konstrukcí je 5 cm. V půdních prostorách se navíc doporučuje komín obezdít maloformátovými plnými či dutinkovými cihlami určenými k výstavbě příček. Mezi komínem a stěnou či obezdívkou musí být v půdních prostorách mezera široká alespoň 5 mm. Vyplnit ji pak můžeme třeba akrylátovým tmelem.
)
Před omítáním je třeba spoje komínového pláště nejdříve překrýt síťkou. Až potom můžeme komín omítnout. V místě napojení kouřovodu přitom musíme nechat alespoň 1 cm silnou dilatační spáru mezi šamotovým dílem a omítkou. Stejně tak musíme umožnit dilataci při napojování komínových dvířek. Nad rámečkem komínových dvířek necháme alespoň 3 cm široký volný prostor pro dilataci.
)
Zaústění kouřovodu do komína musí být konstruováno ve vhodné výšce. Vždy však záleží na typu spotřebiče, kterým chceme vytápět. Když je nehybný kotel položen přímo na podlaze, výška zaústění má být 1,6 až 2,1 metru nad zemí. V případě závěsných kotlů 2,1 až 2,4 metru a v případě krbu a krbové vložky 1,8 až 2,4 metru. Přesnou výšku napojení nám ale vždy sdělí výrobce či prodejce konkrétního spotřebiče. Navíc by měla tyto údaje znát i topenářská firma, která nám kotel bude zapojovat. Kouřovod smí být ke komínu napojen pouze na jedné ze 4 bočních stran komínové tvárnice. Sopouch navíc nesmí nikdy procházet rohem komína.
)
Problém možného zatékání do komína řešíme kvalitním odizolování prostupu komína střechou. Prostup je třeba důkladně utěsnit a zvenčí se pak komín musí oplechovat. Až poté můžeme okolo komína položit střešní krytinu. Komín musíme navíc shora utěsňovat před každou přestávkou ve výstavbě, aby nám konstrukce nevlhla, tedy především její tepelný izolant umístěný mezi vložkou a vnitřní stěnou komínového tělesa. Izolant by tak ztratil své izolační vlastnosti a vytvořily by se tepelné mosty. Komín musíme nakonec nad střechou zakončit umístěním komínové stříšky na hlavu komína. Jde o ochranu pronikání nadměrného množství srážek do komínové vložky. Konkrétní typy stříšek jsou vždy součástí konkrétních komínových systémů.
)
K chybám dochází i při spojování tvárnic. Za horkého počasí musíme tvárnice vlhčit, jinak se cementová malta nemůže dostatečně spojit. Spoj tvárnic musí být vždy pevný a neprodyšný. Vrstva malty přitom musí být tenká a malta nesmí obsahovat kamínky. Proto si také maltu doma nemícháme, ale používají se speciální směsi prodávané v papírových pytlích.
Výška komínového tělesa je definována vyhláškou 410/2003 a také normou ČSN 73 4201. Vyústění komínového tělesa nad střechou by mělo být alespoň 65 cm nad hřebenem střechy kvůli rozptylu spalin. Spaliny nesmí pronikat zpět do interiéru okny. Je-li však hřeben vzdálen od komína 2 metry a více, počítá se tato výška od tzv. závětrného úhlu (10° sklonu od hřebene střechy). Co je závětrný úhel? Představte si polopřímku, která svírá s hřebenem střechy úhel 10° a pokračuje až do místa, kde se protne s komínovým tělesem. V místě protnutí se připočítá 65 cm a tím dostaneme celkovou výšku komína nad šikmou střechou o sklonu vyšším jak 20°.
)
Účinná výška komína se počítá od sopouchu po hlavu komína a je obvykle 5 metrů. Je-li komínové těleso vyšší jak 3,2 metru nad střechou, musí být kotveno podle provedeného statického výpočtu. V případě ploché střechy má být minimální výška komína 150 cm nad atikou a minimálně 100 cm nad střechou. To samé platí i pro střechy pultové (se sklonem do 20°). Jestliže se na střeše nachází atika, je nutné k uvedené výšce komínu přičíst ještě výšku atiky.
A pozor, výšku komína též výrazně ovlivní jeho vzdálenost od sousední budovy, ale i od vzrostlých stromů, prudkého svahu apod. V podobných případech je třeba kontaktovat místního kominíka, který provádí i revize, aby vám pomohl správnou výšku komína nad střechou navrhnout.
Zdroj: primakomin.cz, tzb-info.cz, skorsten.cz
)
