Jak správně skladovat palivo

Sušíme a skladujeme palivové dřevo

Palivové dřevo je třeba před použitím řádně vysušit. Pokud si necháte dovézt či připravíte svépomocí palivové dřevo, je zcela běžné rozštípání cca metrových polen na poloviny až čtvrtiny a uskladnění. Rozštípané dřevo snáze a rychleji vysychá, mělo by však být chráněné shora. Čerstvě vytěžené dřevo obsahuje až 50% vlhkosti. Pokud kácíme stromy například na jaře, kdy doslova sají vodu, vidíme na pařezu po pokácení stromu doslova potůčky vody. Neproschlé dřevo při spalování hodně kouří a produkuje velké množství dehtu, čímž poškozuje komín. Navíc je velmi málo výhřevné – účinnost jeho spalování je nízká. Velké množství energie je při spalování mokrého dřeva využito k přeměně vody na vodní páru, která působí korozi kovových částí topidel. Zanáší se nám pak komín a rezivějí ocelové části kotlů a krbů, krbových kamen či vložek.

Délka skladování palivového dřeva se po dobu jeho sušení liší podle druhu dřeviny. Například měkké smrkové dřevo skladujeme oproti dubu či buku poměrně kratší dobu. Vždy bychom však měli dosáhnout obsahu vody ve dřevě 10 až 20%, ideálně k dolní hranici tohoto rozmezí.

Trik: Zkušený chalupník pozná dostatečně vysušené dřevo na první pohled, jinak si ale můžeme pomoci jednoduchým trikem. Pokud dáte polínko do igelitového pytlíku a převážete hrdlo pytlíku, nesmí být vnitřní stěny druhý den orosené. Pokud orosené jsou, dřevo ještě není vhodné k vytápění.

Jelikož palivové dřevo vyžaduje při svém sušení vzduch, je důležitý způsob jeho uskladnění. Vhodný není uzavřený prostor. Pokud například skladujeme mokré dřevo ve sklepě či garáži, přenese se jeho vlhkost naopak do stavebních konstrukcí. Proto preferujeme otevřené a zastřešené prostory – například v otevřené, ale zastřešené kolně, pod převisem střechy na návětrné straně domu, v dobře větrané stodole, či volně na zahradě, třeba u plotu, shora však musíme hranici sušeného dřeva zakrýt.

Nejnižší vrstvu polen, která jsou v lepším případě naštípána, zakládáme cca 20 cm nad zemí (povrchem terénu pozemku). Vždy je přitom ukládáme kůrou dolů. Sušení čerstvého palivového dřeva trvá cca 2 roky. Ještě rychleji dřevo vysychá, pokud jsou metrová polena nejprve rozřezána na špalky a ty naštípány.

Staré chalupy mívají takzvané dřevníky, což jsou kamenné prostory, které jsou větrané průduchy. Stejné řešení najdeme i u starých stodol. Takovým prostorem k sušení dřeva určitě neopovrhujte, pokud jej máte k dispozici. Pokud skladujete dřevo na volném prostranství, nepřikrývejte je igelitem! Kondenzuje na něm voda, která steče zpět do sušených polen.

Skladování pelet a dřevních briket

Pelety a brikety mohou být dřevního původu či ze stébelnin – vysušených rostlin. Světlé pelety a brikety jsou výhřevnější a kvalitnější, jelikož neobsahují příměs kůry a dalšího balastu.

Dřevní pelety vznikají jako mechanicky pod velkým tlakem zpracovaný suchý dřevní prach, drť či piliny, případně i příměs kůry. Obsahují 6 až 12% vody a jsou lisované zpravidla do válečků o průměru 6 až 25 mm, případně až 40 mm a o délce 50 mm. Jejich měrná objemová hmotnost je 1,1 až 1,4 kg.dm^-3, sypná hmotnost okolo 600 kg.m^-3, výhřevnost 16,5 až 18,5 MJ.kg^-1. Sušina má obsah popela 0,5 až 1,1%. Povolený obsah polutantů a ekologického pojiva jsou určeny normou.

Výroba dřevních briket je obdobná jako výroba pelet, obsahují i stejné % vody a dosahují stejné měrné objemové hmotnosti. Dřevní brikety však jsou vyráběné ve tvarech válečků, hranolů nebo šestistěnů, dosahují průměru 40 až 100 mm a délky do 300 mm. Jejich výhřevnost je 16,5 až 18,5 MJ.kg^-1. Obsah popela v sušině je stejně jako u pelet 0,5 až 1,1%. Povolený obsah polutantů a ekologického pojiva je taktéž určen normou.

Dřevní pelety umožňují samočinnou dodávku do topeniště pomocí šnekového či pneumatického (sacího) dopravníku. Pelety bychom měli skladovat v oddlěleném skladu, ve speciáních zásobnících na stojanu, případně ve vyřazené nádrži na plyn a podobně. Skladiště musí být především suché. Suché skladiště vyžadují i dřevní brikety. Jinak je zcela nedůležité, kde je toto skaldiště umístěno. Pokud by zde však působila na pelety a brikety vlhkost, začnou se rozpadat a jejich účinnost spalování bude velice špatná. Ideální je proto skladování v oddělené suché místnosti za předpokladu, že je skladiště co nejblíže u kotle. Pokud použijete pro dopravu pelet nasávací potrubí, musí být skladiště od kotle vzdáleno maximálně 25 m.

Skladování tuhých paliv

Jelikož je zakázáno jednotlivé druhy paliv při skladování navzájem mísit, musí být topné uhlí skladováno na jiném místě než palivové dřevo, pelety či brikety. Mísit nesmíme při skladování dokonce ani jednotlivé druhy uhlí, tedy např. černé a hnědé.

S tuhými palivy, tedy koksem, antracitem, černým a hnědým uhlím, lignity a briketami, je třeba zacházet tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, tedy i při jejich skladování dle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb, o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Způsoby skladování tuhých paliv jsou uvedeny v ČSN 44 1315 – Skladování tuhých paliv. Z tuhých paliv nepodléhají samovznícení antracit a koks, náchylnější na samovznícení jsou brikety a méně kvalitní druhy uhlí, například uhlí hnědé. Vůbec se nedoporučuje skladování uhelného prachu a briketových třísek a zlomků.

Plochy, na kterých skladujeme tuhá paliva, musí být vyčištěny a urovnány (zbaveny porostu, prachu a uválcovány, aby se na nich nedržela voda). Vhodným podkladem je beton, betonové panely s mezerami vyplněnými pískem, či tvrdý zemitý podklad. Podkladem však nesmí být železitá škvár, cihlová drť, jíl a další materiály, které zrychlují proces samovznícení. Samovznícení tuhých paliv navíc nepříznivě ovlivňuje vlhkost. Prostory pro jejich skladování proto musí být zajištěny proti zatékající a srážkové vodě. Palivo přitom neskladujeme až ke stropu, musí nad ním být zajištěn volný prostor kvůli odvětrávání. Pokud je palivo při dopravě na místo mokré, musí nejprve proschnout, až potom je skladovatelné. Prostě počkáme. A pozor, nesmíme skladovat již samovznícené palivo, urychleně je vyskladníme a spotřebujeme. Samovznícení paliva poznáme vytvářením vodní páry (nejvíce viditelné v ranních hodinách), dýmu, který obsahuje jedovatý oxid uhelnatý a zvýšením teploty. Pokud dojde ke zvýšení teploty paliva na cca 40 - 50 °C, musíme hromadu přeházet, čímž palivo ochladíme. Pokud palivo dosáhne teploty 65 °C, hovoříme již o samovznícení.

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com