Jak upravit terén svažitých pozemků

Terénní úpravy jsou až na druhém místě

Vůbec členitost terénu zahrady je zásadním kritériem, které vytváří celkový dojem z tohoto „živého“ prostoru. Terénními úpravami budování zahrady začíná i končí, nejsou však na zcela prvním místě. Ještě před plánováním terénních úprav bychom měli znát půdní a vodní poměry na zahradě. Velmi důležité je znát zamokřená místa a místa s rizikem zamokření například při jarní oblevě či přívalových deštích. Vždy vycházíme z aktuálního stavu pozemku a tedy směru svažování pozemku, stavu zpevněných ploch a podobně. Nesmíme také zapomenout, že maximální sklon pro možné použití sekačky je 30 až 40 stupňů, svahy s většími sklony je nutné členit terasovitě a využít opěrné prvky mezi jednotlivými stupni. Dobré je počítat i se stavební sutí, která má schopnost odvodňovat uměle vytvořený násyp, pozor však, voda se může držet kolem uměle vytvořené terénní vlny, musíme tedy počítat i s odvodněním „od“ uměle vytvořeného násypu.

Poté je dobré nechat si vypracovat projekt zahrady, ve kterém budou případné terénní úpravy zakomponovány. Za kvalitní projekt zahrady zaplatíte od 8 až 10 tisíc korun až po řádově desetitisíce, záleží jen na nárocích a možnostech vlastníka pozemku a samozřejmě také na stavu, v jakém se pozemek aktuálně nachází. Prvním krokem je tedy projekt zahrady, až poté můžeme na pozemek pustit minibagr, či se sami lopotit s lopatou, krumpáčem a nekonečným množstvím koleček s materiálem. Pokud požadujeme radikálnější úpravy terénu, které by byly bez těžké stavební techniky jen obtížné, musíme vymezit prostor, kde se bude tato technika pohybovat. Ve většině případů ji stačí pustit jen na část pozemku, kde jsou úpravy terénu třeba.

Hrubé modelování terénu

Nyní již podle projektu víme, kde stavební technika zasáhne, kde budou pěšiny a cesty, bazén či jezírko, kde budeme zpevňovat svah opěrnou zdí, kde bude třeba materiál dosypat a kde zase ubrat. Hrubé modelování terénu vždy začíná sejmutím travního drnu (pokud již je na zahradě funkční trávník) a ornice. Tento materiál musíme uskladnit na vhodném místě, bude se nám hodit po dokončení hrubých terénních úprav. Obzvlášť ornice je cenným materiálem, se kterým se nevyplácí plýtvat (keře potřebují výšku ornice 45 cm a trávník 7,5 cm). Její nahrazení novou je velmi drahé.

Při hrubém modelování zahrady bychom měli také počítat s určitou dobou, která bude třeba pro usazení a slehnutí hlušiny a na ní navrstvené zeminy. U každého uměle navršeného útvaru musíme počítat s nutností jeho „přirozeného vzhledu.“ Určitě nesmí vypadat jako skládka přikrytá ornicí. Terénní vlny a vrstevnicové vyvýšeniny připomínají volnou přírodu, pokud jsou však realizovány citlivě.

Velmi citlivým tématem je také odvoz přebytečné hlušiny, raději tento krok necháme až na závěr hrubých terénních úprav, mohla by nám později chybět. Na závěr hrubých terénních úprav pak vracíme na své místo strženou ornici a povrch následně uválcujeme. Pozemek je pak připraven na zasetí trávníku a další úpravy.

Umístění a sklony svahů

Obzvláště důležité je umístění domu na pozemku vůči svahu, respektive poloha svahu vůči domu. Je-li nad svahem, nesmí být hranice příliš blízko hranici domu, dům by působil nestabilně. Je tedy v takovém případě dobré upravit terasu nad svahem (rozšířit) a zajímavě ji osázet rostlinami, čímž dosáhneme i jejího lepšího zpevnění. Pokud zase navazuje přímo na dům svah nad domem, působí to stísněně. V takovém případě je dobré část svahu „ukousnout“ těžkou stavební technikou a zpevnit opěrnou stěnou. Zapomenout nesmíme na drenáž u paty opěrné stěny. Ideální je svah před i za domem. V takovém případě se fantazii meze nekladou, dům je vsazen do svahu a je jen na nás, jak zužitkujeme tuto „výhodu.“

Mírnější svahy o sklonech do 20^o lze bez potíží osít travním semenem. Svahy mezi 30 a 40 stupňi vyžadují položení travních rohoží, jinak by docházelo k vyplavení osiva. Rohože se k terénu upevňují ocelovými skobami či dřevěnými kolíky, mohly by z prudkého svahu sjíždět. Větší svahy jak 40^o je nutné zpevnit většími kameny, osázet skalničkami a volný prostor vysypat mulčovací kůrou. 

Realizace pěšin a příjezdových cest

Zásadní je kvalitní podklad pod vybudovanou cestou, který zaručuje její dlouhou životnost. Hloubka výkopu pro budoucí pěšinu či cestu je závislá na jejím předpokládaném zatížení, tomu pak odpovídá i skladba vrstev. Příjezdová cesta vyžaduje založení až do nezámrzné hloubky (80 cm), zahradní pěšinu zakládáme v 35 cm hloubce. Zásadním krokem je zhutnění dna, které následně vysypeme jemnější drtí, poté následuje drť hrubší a nakonec jemná. Jednotlivé vrstvy vždy zhutňujeme, u poslední vrstvy je nezbytné, aby byla naprosto rovná, pokládáme na ni dlažbu či jiný materiál.

Finální modelování zahrady

Hrubé úpravy terénu zakončíme obnovou orniční vrstvy, její výška musí být alespoň 20 až 25 cm (pozor, keře požadují před výsadbou alespoň 35 cm, trávníku postačí 7,5 cm. Ornici tedy ukládáme dle potřeby konkrétního porostu, který je zakreslen v projektu zahrady a podrobně pak v osazovacím plánu. Vždy platí, že v prvních 10 cm orniční skladby mohou být i menší kameny, posledních 10 cm je ale již nesmí obsahovat (tato ornice musí být pečlivě přefiltrována pomocí síta s průměrem oka 1 cm).

Po položení orniční vrstvy necháme zahradu několik týdnů ležet ladem (odležet), poté provedeme chemické odplevelení a podle typu konkrétního chemického přípravku můžeme v konkrétním časovém intervalu zahájit výsadbu rostlin a výsev travních ploch či položení travních rohoží.

Opěrné stěny (zdi)

Opěrné stěny lze postavit suchou (bez spojovací malty) i mokrou cestou, z různých materiálů. Řešením mohou být například gabiony (drátěné konstrukce vysypané či vyskládané kameny), dřevěné, plastové či betonové palisády, duté tvárnice (nejčastěji betonové vegetační), ale i tradiční maltou spojované kamenné nebo cihelné zdi (pevné pálené zvonivky, měké cihly se ve svahu rychle rozpadnou působením vody). Nejčastěji používaným materiálem opěrných stěn je na zahradách a jiných pozemcích přírodní kámen, nepravidelně i pravidelně lámaný.

Opěrnými stěnami řešíme příkřejší výškové rozdíly. Pamatujte však, že příliš vysoké opěrné stěny nevypadají pěkně, proto je lepší svah rozčlenit terasovitě na alespoň 2 až 3 stupně o výšce jednoho stupně nepřesahující 70 až 80 cm. Je také vhodné opěrné stěny lomit, zvlnit či rozčlenit schody. Přiliš dlouhá rovná plocha vypadá nudně. Systém opěrných stěn je ideální vhodně doplnit a tedy vlastně „rozbít“ výsadbou rostlin. S tím však počítá již projektant v projektu zahrady. 

Výsadba svahů

Svahy jsou ideálním prostorem pro budování skalek, na rovinatých pozemcích musíme kvůli své touze po sklace naopak vybudovat svah umělý. Vhodné jsou na svahy rostliny, které rychle a hustě prokoření půdu, čímž bráníme erozi vlivem srážek - odplavování ornice. Kombinujeme mělce a hluboce kořenící rostliny, čímž vytvoříme doslova hráz vůči erozi. Kombinujeme okrasné dřeviny, trvalky a okrasné trávy, vybíráme však méně náročné druhy, které nevyžadují příliš častou péči. Svahy s větším sklonem pak musíme ještě před výsadbou zpevnit sítí s většími oky či geotextilií. Síť se postupně rozpadne, to však již budou půdu na svahu držet rostliny svými kořeny. Plocha skalky by měla obsahovat kameny různých velikostí, vhodné je však vybrat určitý typ kameniva, nemíchat příliš druhů, odstínů a kreseb materiálů.

Orientace skalek je ideální na jižním svahu, fakticky je všal lze umístit kamkoli, orientaci vůči světovým stranám a poměru světla a stínu ale musíme přizpůsobit výběr rostlin. Platí pouze jeden základní zákaz: skalku nikdy nebudujeme přímo pod stromy. Půda pak nesmí být příliš vlhká, vhodná je nejlépe dobře propustná půda vápenitá.

Navíc je nutné v té části svahu, kde bude skalka umístěna, dodržet i vhodný podíl vrstev. Od hloubky cca 40 cm do 20 cm umístíme hrubší štěrk, který bude působit jako drenáž (při plánovaném osázení hluboce kořenícími keři jdeme až do hloubky 60 cm a dodržíme 20 cm silnou vrstvu). Poté následuje vrstva zeminy smísená s drobnými kamínky v poměru 3:1 a nakonec rozmístíme po povrchu plochy vybrané kameny. Stavíme je vždy plochou stranou dolů a mírně zapouštíme do půdy, získají tak stabilitu. Skalničky pak vysazujeme do vzniklých prostor mezi kameny dle předem připraveného osazovacího plánu.