Dřezy jsou v kuchyních dosti zatěžovaným vybavením, přičemž jsou nezbytnou součástí pracovních desek kuchyňských linek. Životnost a vzhled kuchyňského dřezu jsou pak zásadně dány zvoleným materiálem. Jaké typy dřezů se nám nabízí?
Kuchyňské dřezy slouží k oplachování potravin, můžeme na nich s použitím prkénka krájet maso, načež pak vše jednoduše spláchneme a nemusíme špinit pracovní desku linky, v dřezu též můžeme čistit zeleninu a ovoce, ukládat horké hrnce, nechávat odkapávat nádobí. Dřez proto musí být pevný, odolný vůči mechanickým nárazům, musí se pokud možno snadno čistit a udržovat a také musí samozřejmě pěkně vypadat. Je zcela běžné, že se dřezy slaďují s kuchyňskými bateriemi a prodávají se dokonce v setech. Velmi žádané jsou dnes například kuchyňské dřezy Franke.
Z materiálových provedení již téměř zcela ustoupil smalt, který se prostě časem „omlátí“ a nakonec můžeme dřez vyhodit. Naprostým současným trendem jsou dřezy keramické, což jde ruku v ruce s výběrem koupelnové keramiky, ovšem jsou poměrně křehké a musíme s nimi proto zacházet rozumně. Nezničitelné jsou dřezy z přírodního či umělého kamene (umělý kámen = beton v dekoru kamene), ovšem dřez z přírodního kamene stojí neskutečnou sumu a té neodpovídá jeho odolnost. Vzhled je ale opravdu luxusní. Zaměřme se ale na současnou tržní klasiku.
Dřezy keramické
Keramické dřezy mají některé vynikající vlastnosti, především pak až extrémní odolnost vůči vysokým teplotám, jelikož keramika se vypaluje při teplotách 1200 °C a snese i nechtěné polití vroucím olejem. V odolnosti vůči vysokým teplotám se keramice nevyrovná dokonce ani žula, natož pak nerez.
Keramické dřezy také výborně odolávají agresivním mycím prostředkům, kyselinám a louhům. Jsou přitom hygienicky zcela nezávadné, jsou kompaktní bez jakýchkoli spár, jejich povrchová glazura je naprosto neporézní. Keramické dřezy se proto čistí stejně dobře jako třeba keramické zapékací misky. Keramika se navíc jen tak nepoškrábe, čili je dosti tvrdá, navíc je i stále barevná a přitom nabízí různé odstíny barev.
Pro její vysokou tvrdost však nemůžeme keramiku jakkoli opracovávat na místě a je samozřejmě i dražší. A navíc fatální může být pro keramický dřez pád těžkého, ostrého předmětu, i přes proklamovanou tvrdost materiálu. Keramické dřezy jsou navíc velice drahé.
Nerezové dřezy
Dřezy z nerezu dnes představují klasiku. Jsou na pohled neutrální a proto se dobře kombinují s prakticky jakýmkoli vybavením kuchyně. Jsou také vysoce odolné vůči korozi, chemickým a mycím prostředkům a dobře odolávají i vysokým teplotám. Nerez je navíc i pružný, proto nepraskne a nerozbije se. Při znečištění jej snadno setřeme, proto se snadno udržuje čistý. Nevýhodu představuje riziko drobných škrábanců a v leštěném provedení pak ulpívání vody na nerezu, která při osychání způsobuje nevzhledné fleky. Lesklý nerez proto musíme utírat do sucha, aby vypadal opravdu dobře. Zaschlé kapky vody jsou na materiálu prostě opravdu dobře viditelné. Proto se ale vyrábějí nerezové dřezy matné a nebo s mikrostrukturou či tkanou strukturou, na kterých se kapky vody ukryjí a nejsou vidět ani po zaschnutí. Hladké povrchy nerezu však brání usazování bakterií, snáze se čistí.
U nerezových dřezů též oceníme výborný poměr ceny a kvality. Zásadní je u nich dostatečná tloušťka materiálu, kdy právě při jeho dostatečné tloušťce vykazují vysokou odolnost vůči mechanickému namáhání i vysokým teplotám. Ovšem nerez nesmí být v žádném případě tenčí jak 0,5 mm, nejlépe pak více jak 0,6 mm.
Koupit si lze nerezový dřez čistě praktický za nízkou cenu, ale i dřez v luxusním a velmi kvalitním provedení za cenu mnohem vyšší. Kromě tloušťky materiálu je při nákupu nerezového dřezu třeba prověřit i hloubku výrobku. Stinnou stránkou nerezu je jistá stylová unifikovanost, při práci v tomto dřezu počítejme s vyšším hlukem a je též lepší používat speciální čisticí prostředky.
Granitové a tektonitové dřezy
Granitové dřezy jsou vlastně současným hitem číslo 1. Vyrábějí se z kamenné drti (např. křemičitého písku – žuly, akrylátového a nebo polyesterového pojiva a barviva) a prodávají se pod různými obchodními názvy. Například materiál zvaný Fragranit je na povrchu hladký, snadno se proto čistí, nejsou na něm vidět zaschlé kapky vody, je odolný vůči skvrnám, nečistotám a poškrábání, neztrácí barvu a odolá krátkodobě i teplotám do 280 °C. Barevná nabídka je navíc rozmanitá, vyrábí se až sedm odstínů granitu (grafit, šedý kámen, stříbrná, bílá - led, sahara, pískový melír a havana). Granit je tvarován ve speciálních kovových formách za vysokých teplot a svůj pěkný vzhled si udrží téměř napořád. Jako méně kvalitní jsou považovány granitové dřezy s polyesterovým pojivem, které se více blíží obyčejnému plastu.
Vedle granitových dřezů se též vyrábí dřezy tektonitové. Ty jsou však výhradně ze syntetického materiálu s příměsí skelných vláken. Neobsahují tedy žádné kamenivo na rozdíl od granitu. Je třeba si v tomto případě dát při výběru dobrý pozor na možnou záměnu. Tektonitové dřezy jsou 100% recyklovatelné, poměrně dobře odolávají menšímu poškrábání a chemikáliím obsaženým v potravinách i v čisticích prostředcích. Tektonit však nedovede odolávat hlubším vrypům (chová se jako plast a skutečně jde o druh plastu) a vysokým teplotám, je však cenově velmi dostupný.
Granitové a tectonitové dřezy mají atraktivní vzhled (obzvláště granit), při práci v dřezu je dobře tlumen hluk, s polyesterovým dřezem je však třeba pracovat opatrněji a oba typy dřezů jsou méně odolné vůči agresivním chemikáliím. U granitu pak počítejme s vyšší cenou.
