Aby zatravněné plochy dostávaly dostatek kyslíku i vody, aby v trávníku nerostl mech a plevele a nehromadila se plsť a aby vznikl prostor pro nové, zdravé a silné rostliny, je třeba provádět pravidelně jeho vertikutaci. Co je vlastně vertikutace, jak vertikutátor vybrat a jak s ním pracovat?
Co je vertikutace
Co je to vlastně ono tajemné slovo vertikutace? A jde opravdu jen o provzdušnění travních ploch? Pojem vertikutace je vlastně synonymem vertikálního sekání, čili naříznutí travního drnu kvůli odstranění starého řeziva, plevele a mechu a zároveň vytvoření prostoru pro nová, silná a zdravá stébla jednoděložných rostlin, kterým říkáme trávy. Zároveň se zlepší i příjem vody a schopnost rostlin přijímat hnojiva. Právě díky vertikutaci získáme spolu s pravidelným sekáním trávníku zdravý a silný travní porost. O provzdušnění tedy v žádném případě vlastně vůbec nejde.
)
Vybíráme vertikutátor
Při výběru typu vertikutátoru je zásadní, jak velkou travní plochu má obsluhovat a jaké jsou dispozice travních ploch. Pro malé, velmi členité a nebo špatně přístupné plochy je ideální vertikutace ruční. Bohužel nás ale práce s ručním modelem vertikutátoru bude státi dosti fyzické síly, námahy. Pokud však vaše zatravněná plocha činí cca 400 m2 a více, je již třeba uvažovat o vertikutátoru benzínovém. Jednoduše již jen proto, abyste se nestrhli.
)
Benzínové vertikutátory si bez jakékoli vaší námahy snadno poradí i s půdami tvrdými a suchými. Navíc nemusíte dávat stále pozor na elektrické kabely, což je nepříjemné i u elektrický sekaček. Elektrický přívodní kabel zaručeně přeseknete sekačkou i vertikutátorem. Cenou za tento luxus je však náročnější údržba, větší hluk a zplodiny ze spalovacího motoru. Na menší plochy jak 400 m2 si však bohatě vystačíme s vertikutátorem elektrickým. Je ale třeba počítat s tím, že s tichým a méně výkonným elektrickým vertikutátorem se nedostaneme u tvrdších půd příliš hluboko. Lze si však poradit jeho větší zátěží, prostě na něj položíme třeba pytel s pískem apod.
)
Většina vertikutátorů pracuje na stejném principu. Jsou vybavené osou s ocelovými noži či kotouči, která je poháněna motorem (otáčí se a nože či kotouče se zařezávají do země v kolmém směru). Hloubku řezu přitom můžeme měnit nastavením výšky koleček a nebo polohy osy. Při vertikutaci je odstraňovaný materiál (mech, plsť apod.) vyhazován směrem dozadu a obvykle končí v záchytném koši vertikutátoru (některé modely však koš nemají).
Dalším důležitým kritériem výběru vertikutátoru je kromě pohonu (manuální, elektřina, benzín) a výkonu také hlučnost. A u těch hlučnějších bychom se měli při práci před hlukem chránit. Jak velký hluk konkrétní přístroj vydává, vyčteme z údaje o hladině akustického výkonu (LwA), která je závislá na intenzitě vyzařovaných zvukových vln a velikosti přístroje. Důležitým údajem je též hladina akustického tlaku (LpA), která popisuje sílu vydávaného hluku vycházejícího ze zdroje a odpovídá vnímání hluku lidským sluchem.
)
Jak správně provádět vertikutaci trávníku
K vertikutaci přistupujeme pouze za sucha, čili ji provádíme pouze u suchého trávníku. Ideální je její provádění dvakrát ročně – na podzim a na jaře. Nikdy ji nesmíme provádět na čerstvě založeném trávníku, protože bychom mohli vyříznout ještě nezakořeněné traviny. První vertikutaci provádíme nejdříve za dva a ideálně až za tři roky od založení trávníku. Před vertikutací posečeme trávník na 2 až 4 cm na jaře, na podzim na 5 až 6 cm. Poté nastavíme vertikutátor tak, aby prořízl travní drn do hloubky cca 3 cm. Rovnoměrným tempem jezdíme s přístrojem po ploše a nezastavujeme. Pokud se zastavíme, přístroj se může vypnout. Pokud je trávník v dobrém stavu, stačí provést vertikutaci v jednom směru, při příští budeme postupovat kolmo. Zanedbaný trávník je však třeba ošetřit v obou na sebe kolmých směrech.
)
Po provedení vertikutace mohou zůstat na zatravněné ploše holá místa, v takovém případě přistupte k dosevu. Na podzim pouze směsí pro dosev, na jaře lze bez problémů použít směs, kterou jste trávník zakládali. Po vertikutaci musíme trávníku zajistit přísun živin a pokud je sucho, neprší, pak i zálivku. Poté necháme trávník několik týdnů regenerovat, než přistoupíme k první seči. Po vertikutaci je také třeba plochu pořádně uhrabat, až poté doséváme, hnojíme a zavlažujeme. Odpadní hmotu přidáme do kompostu.
)
Provzdušnění (aerifikace) není vertikutace
Jelikož vertikutací se zatravněné plochy provzdušní minimálně, měli bychom trávník také provzdušnit. Ovšem provzdušňování můžeme provádět po celý rok. Použít můžeme speciální provzdušňovací vidle a nebo motorový trávníkový provzdušňovač. V obou případech vytlačíme do půdy díry trubkovitými válci a odstraníme vyhloubenou zeminu. Tedy odstraníme – stačí ji rozhrabat po ploše, trávníku tak prospěje. Provzdušňovačem do půdy vyvrtáme větrací průduchy. Zatěžováním je totiž půda pod rostlinami neustále stlačována, hutněna, s čímž se pojí špatný přísun kyslíku, ale i vody a hnojiv.
)
Kvůli nedostatku kyslíku mají kořeny travin problémy s růstem a na ploše se hromadí dešťová voda. V konečném důsledku se začne lépe dařit mechům, řasám a houbám. Provzdušnění je proto stejně důležité jako vertikutace a dokonce je žádoucí je provádět častěji, vícekrát za rok.
)
