Původní venkovské zahrádky již dnes většinou vypadají zcela jinak než dříve. Trávník bývá pravidelně sekaný sekačkou na stejnou výšku, sekání čerstvé trávy kosou a příprava sena již většinou nejsou třeba, protože králíky, slepice a jiná domácí zvířata mnoho lidí nechová. Přitom ještě poměrně nedávno byla nezbytnou součástí každého venkovského stavení. Ovšem jeden spojitý rys zde najdeme – vysazované dřeviny.
Samostatnou kapitolou jsou takzvané předzahrádky, které však pomalu mizí, což je ale obrovská škoda. Měly a stále mají své kouzlo, jsou tichým, květnatým, provoněným místem před domem, ke kterému patří nezbytná lavička a stín vzrostlejšího stromu.
První venkovské zahrady se kdysi nápadně podobaly zahradám klášterním a nejčastěji se zde pěstovala zelenina a léčivé bylinky. Později až přibyly květinové záhony a ovocné stromy, pokud tedy nebylo možné založit poblíž zahrady sad. Právě rozličné dřeviny se časem staly typickými pro venkovské zahrady. Kromě ovocných stromů a keřů si zde ale najdou místo i dřeviny okrasné.
Například záhony mohou být lemovány nízkým živým plotem, v koutu zahrady vynikne šeřík a černý bez, ale i weigelie, kaliny a hlohy. Volba je široká, je pouze třeba najít konkrétním dřevinám jejich místo a též vybírat podle místních půdních podmínek.
Venkovské zahrady často volně přecházely v sad
Venkovskou zahradu lze založit i okolo novostavby
Základem venkovských zahrad je též rybíz
Kdoule krásně voní v zahradě i na stole
Zadní branka do přírody
Některé dřeviny zahradu provoní, jiné do ní přivedou bzučivé roje včel a poskytnou šťavnaté, zdravé plody, jiné nabídnou pastvu pro oči svými listy, ale i tvarem koruny. Jedny nádherně kvetou, jiné mají krásné, svádivé plody. Například omamně voní květy černého bezu, šeříku a pustorylu, stejně jako plody kdoule. Velmi zdravé jsou plody rakytníku, šípku, černého bezu, ale i ostružin, malin, rybízu a angreštu. Klasiku představují jabloně, hrušně, švestky, třešně, ale i ořešák královský, který však potřebuje okolo sebe mnoho místa. V teplejších oblastech a na chráněných stanovištích nás odmění svými krásnými květy a plody meruňky a broskvoně. Do venkovských zahrad se též hodí lískové oříšky, stejně jako keře růží, pivoněk, mahonu a zlatice. Staré zdi mohou být obrostlé břečťanem a psím vínem. Například v Asii jsou pivoňky opěvovány jako růže bez trní. Do venkovských zahrad se hodí i vinná réva plodící stolní hrozny, ale třeba také jeřáb či akát.
Jabloně představují základ evropských zahrad
Místa pro stromy, keře a keřovité formy okrasných květin volíme s citem a rozumem. Musíme počítat s velikostí konkrétních druhů, tedy s jejich výškou, ale i šířkou koruny. Myslíme také na vhodné zakomponování okrasných a užitkových záhonů. A například bez nejstarší zahradní kaliny Viburnum opulus ‚Roseum‘ (kaliny obecné) je venkovská zahrada také nemyslitelná.
Pokud máte zahrádku poblíž lesa, dává smysl výsadba okrasných jehličnanů a vůbec kyselomilnějších druhů. Patří mezi ně různé druhy borůvek a brusinek (kultivarů se dnes nabízí mnoho), ale i kyselomilnější druhy exotičtějšího původu. Například rododendrony, ovšem mezi typickou součást venkovských zahrad nikdy nepatřily, proto budeme v tomto případě měnit historii, pokud se pro ně rozhodneme. Za zmínku také stojí jedovatý tis červený a hortenzie velkolistá, která nás odmění za kyselý substrát nádhernými modrými květy.
Předzahrádka
Zeleninová zahrada
Vinná réva
Ovocné stromy
Starý strom
Obzvláště při výběru jehličnatých dřevin je ale třeba být opatrní. Například jalovec by se neměl objevit i více kilometrů od hrušní, jelikož přes zimu hostí houbu, která pak v sezóně způsobuje rez hrušňovou, s níž vlastně ani nelze bojovat. Myslet musíme také na to, že postupný rozklad jehličí pod stromy a okolo nich způsobuje kyselost půdy a to se nelíbí mnoha rostlinám.
A pokud máme to štěstí a zdědili či koupili jsme starou chalupu s původní zahradou, nejspíše nám nezbude nic jiného, než mnohé dřeviny vykácet a zahradu omladit. Především staré, nemocné a již neplodící stromy a keře.
