Plánujete vybudování nové zahrady a nejste si jisti, co by bylo lepší raději nevysazovat kvůli svým malým dětem, byť se vám zrovna tyto květiny a dřeviny líbí? Raději si nějaký ten rok počkejte a pak až jimi zahradu doplňte. Jedovaté plody, květy a listy, které mohou i zabít, ale i listy a stonky způsobující až těžké popáleniny, pokud se potřísníme za slunného dne šťávou. Pozor na jedovaté rostliny v naší přírodě, zahradách, ale i v bytech. Které to jsou?
Dermatitidy a alergie dýchacích cest
Ovšem nejen na své zahradě, ale i v přírodě a v parcích a na jiných veřejných prostranstvích dávejte dobrý pozor, jestli vaše děti nechtějí pojídat třeba jedovaté plody, semena či květy. A nejen to, některé rostliny dovedou být velmi nepříjemné i svými listy a stonky a na ty si dávejte pozor i vy sami, především na šťávu těchto rostlin. A nemáme teď na mysli zrovna kopřivu, která sice popálí, ale zároveň tím léčí. Máme na mysli takzvané dermatitidy – alergické reakce kůže, kdy může dojít i k těžkým popáleninám, obzvláště pak za slunného počasí, kdy jsou nebezpečné šťávy některých rostlinných druhů.
Až těžké popáleniny může za slunného počasí způsobit například tis, proto dávejte pozor na potřísnění pokožky jeho rostlinnými šťávami třeba při zastřihávání živého plotu. Nebezpečný je v tomto smyslu též štědřenec, třemdava bílá (až nekrotické popáleniny) a třeba plazivá rostlina jedovatec (hluboké popáleniny), kterou najdeme v mnohých zámeckých parcích. Dermatitidy též způsobuje třezalka tečkovaná (jinak výborná a univerzální léčivka), chmel otáčivý (nezbytný v pivovarnictví), vratič obecný (nádherný jako sušina do suchých vazeb a aranží), mák (hojně pěstovaná plodina), muškát (stálice na mnoha okenních parapetech, balkónech a terasách), vlaštovičník větší (jedovatý více způsoby, obzvláště známý jako nebezpečná rostlina pro lidský zrak, ovšem na druhou stranu i významná léčivka), řebříček (významná léčivka i součást suchých vazeb a čerstvých květinových aranží), tulipán (teď si asi říkáte – je to vůbec možné?), třemdava bílá a třeba i routa vonná.
Další potíže mohou některé rostliny způsobit našemu dýchání, nebo nám oteče sliznice a opět jde o reakce alergické. Zřejmě vás nenapadlo, že v tomto smyslu jsou největšími alergeny třeba topoly a břízy. A čím? Samozřejmě pylem.
Tis červený
Třezalka tečkovaná
Nejjedovatější rostliny v naší přírodě, na našich zahradách a v bytech
V naší přírodě patří k nejjedovatějším rostlinám rulík zlomocný, blín černý, bolehlav plamatý, oměj šalamounek, konvalinka vonná, vraní oko čtyřlisté, náprstník červený, respektive náprstníky, rozpuk jízlivý a skvrnitý, konitrud lékařský, posed bílý, durman obecný, skořec obecný, sotorek obecný, oleandr obecný, durman obecný, ocún jesenní, pryskyřník, bolševník velkolepý, jmelí, koukol, lilek černý, přeslička bahenní a přeslička lesní, břečťan, blatouch, kosatec, vlčí bob, škumpa a jiné. Z výše uvedeného seznamu docházíme překvapivě k poznání, že jedovatých druhů rostlin je více než jedovatých druhů hub. Ovšem i u rostlin záleží stejně jako u hub na způsobu použití, na úpravě a na tom, čím je daný druh jedovatý. Například durman můžeme s klidem zařadit mezi halucinogenní drogy, stejně jako třeba z říše hub muchomůrku červenou.
Na našich zahradách zase patří k nejjedovatějším tis červený, brslen, lilek potměchuť, janovec metlatý, chvojka klášterská, pěnišník, štědřenec převislý (takzvaný zlatý déšť), lýkovec jedovatý, trnovník akát a zerav západní. Ovšem například i lilkovité rostliny jsou jedovaté, pokud nejsou dozrálé – jejich plody obsahují jed solanin (brambory, mochyně a jiné). Ne náhodou přidáváme při vaření brambor kmín - vytáhne z plodů právě zbylý solanin.
A v bytech? Tam je to ještě o poznání složitější, jelikož jde ve většině případech o rostliny cizokrajného původu. Jedovaté jsou durmany, dieffenbachie, blahovičníky, oleandry, krotony, mandevily (známé také jako dipladenie), lilky, synadenie, adenie, hvězdníky, muškáty (neboli pelargonie), klivie, bramboříky, fíkusy, fuchsie, ale i vánoční hvězdy. Tak co vy na to – na zahradě bez jedovatých rostlin a doma?
Rulík zlomocný
Oleandr obecný
Trochu podrobností o jedovatých rostlinách
Jak vidno – na jedovaté rostliny narazíme všude. Pokud byste snědli například jen několik semen divokého (původního) vlčího bobu mnohokvětého, máte vážné problémy, jejichž následkem může být i smrt. U deseti semen lze hovořit o jistotě postupné a bolestivé tělesné smrti pro každého. Přitom ale existují na druhou stranu vyšlechtěné kultivary této rostliny, které jsou právě pro semena a jejich využití v potravinářství hojně pěstované například v Austrálii.
Obzvláště nebezpečný je též zlatý déšť (štědřenec). Nepleťte si jej však s nejedovatou zlaticí převislou, které se lidově též říká zlatý déšť a která má podobné nároky na stanoviště a pěstování. Štědřenec je jednou z vůbec nejjedovatějších rostlin, která se na našem území vyskytuje. Už jen drobný kontakt se šťávou této dřeviny může alergikům způsobit prudké reakce, no a konzumaci – tu už opravdu nezkoušejte. Smrt způsobí tato rostlina dětem zaručeně již po pozření několika květů či lusku a dospělým? Těm většinou také. Záleží samozřejmě na množství pozřeného jedu.
Jedovatý vlčí bob ve volné přírodě
Nejproblematičtějšími jedovatými druhy rostlin jsou ty, které u nás nejsou původní, ale byly sem zavlečeny. A právě tyto druhy se nejčastěji vyskytují v zahradách, parcích a na veřejných prostranstvích. Mnohdy si ani nejsme vědomi, o jak jedovaté druhy se vlastně jedná. Jedovatost těchto rostlin je nejčastěji způsobena kombinací více druhů jedů, ovšem výjimkou nejsou ani rostliny obsahující jed jediný, o to však účinnější. Zajímavostí je, že většina otrav má velice podobný průběh. Začne vás pálit v ústech, hltanu a hrtanu, přidává se nevolnost, průjmy a zvracení – tělo se brání. Zrychluje a zpomaluje se vám dech, buší vám srdce a můžete cítit mravenčení v nohou. Ovšem podle toho žádný lékař nepozná, čím jste se otrávili a tím se komplikuje možnost léčby. Na většinu jedů existuje protijed (ovšem ne na každý a nebo je ještě neznáme), ale nejprve je třeba zjistit, jaký jed jste pozřeli a vyprázdnění žaludku již mnohdy nestačí. Přitom především malé děti láká na jedovatých rostlinách to samé, co zvěř: barvy a tvary plodů, případně příjemná chuť, ale i barvy listů a květů a jejich krása.
Například tis je jedovatý celý včetně dřeva, ale s výjimkou červených plodů, ovšem uvnitř těchto plodů jsou opět silně jedovatá semena, stačí je jen rozkousat. A samozřejmě jde v tomto případě o strategii přežití tisů. Samotný plod je totiž pro zvěř velice lahodný, ale uvnitř skrývá nebezpečí právě v podobě prudce jedovatých semen.
Paradoxně se bez jakékoli znalosti botaniky dodnes vysazují mnohé silně jedovaté dřeviny a byliny u dětských hřišť, škol, školek, ovšem i na soukromých zahradách, kde pobíhají malé děti. Není na čase začít přemýšlet a vysazovat tam, kde hrozí nebezpečí neznalosti a riziko otravy, jen bezpečné rostliny?
)
