Kalina bodnantská (Viburnum bodnantense) je opadavý keř, který má však jednu úžasnou vlastnost – kvete v druhé polovině zimy. Pokud tedy milujete květy a chcete si jich hojnost dopřát i v zimě, nemůžete investovat do ničeho lepšího. Není nad to pozorovat holý, bezlistý, ale nádherně rozkvetlý keř na pozadí zasněžené zahrady.
Kalina bodnantská (Viburnum bodnantense) se hodí do zahrad ve výše položených lokalitách, kde vládne chladnější klima. Bez problémů přitom přečká i ty nejchladnější zimy. Bílé či růžové kvítky vyrážejí ze zasněžených, bezlistých větviček v malých svazcích lat. Tyto květy navíc krásně voní, čili zahradu nejen rozzáří, ale i provoní. V létě však od tohoto keře květy nečekejte, zato bohaté olistění a na podzim nádhernou barevnou, vínovou záplavu umírajících listů. Kromě toho se tento druh kaliny pyšní i kulovitými či vejčitými plody vybarvenými do barvy červené, modré a nebo mourovatě černé. Plody kalin milují zpěvní ptáci. Kalina bodnantská dorůstá výšky 1,5 až 2 metry, čili v zahradě nezabere mnoho místa a je vhodná do skupinových výsadeb.
Kalina bodnantská je vlastně kříženec, který vznikl okolo roku 1933 křížením asijské kaliny vonné (Viburnum farreri) a kaliny velkokvěté (Viburnum grandiflorum). Růžové větší květy má kultivar 'Charles Lamont', bělavé 'Deben'.
Kalina bodnantská je dnes jedním z nejznámějších kultivarů svého druhu, tedy jednou z nejznámějších kalin, které řadíme do rozsáhlého rodu Caprifoliacea (zahrnuje více jak 150 druhů stálezelených i opadavých dřevin). Původem tohoto rodu jsou křoviny a lesy severní polokoule, respektive jejího mírného pásma, přičemž se s nimi setkáme například i v mírném pásmu Jižní Ameriky a severovýchodní Asie.
Kalina bodnantská
Kalina bodnantská kvete v našich podmínkách od února do dubna, za velmi mírných zim ale klidně již v prosinci či lednu (některé zdroje uvádějí kvetení od října do dubna). Pěstuje se výhradně ve skupinách, jako solitér v zahradě tolik nevynikne už jen kvůli řídkým větvím. Navíc je důležité vysazení více rostlin stejného druhu kvůli opylení. V případě jediného keře k opylení často ani nedojde.
Ideální stanoviště je slunné a nebo polostinné, ovšem chráněné před mrazivými větry. Nejlépe podél stěny, zděného či jiného oplocení, kterým „neprofoukne.“ V našich podmínkách může tato kalina vymrzat. Zdroje uvádějí ideální teplotní zónu 7 s minimálními teplotami -17 °C.
Půdu vyžaduje kalina bodnantská mírně kyselou, vyloženě nesnáší vápno. Půda musí být dostatečně propustná a humózní, s dostatkem živin. Nesmí též nikdy zcela vyschnout. Je proto třeba za suchého počasí pravidelně zalévat a půdu udržovat stále vlhkou.
Kvetoucí kalina bodnantská
Řez kaliny je třeba provádět v druhé půlce jara, řez ale nesmí být příliš hluboký, přičemž se odstraňuje jen odumřelé dřevo a větve, které nepravidelně vybočují. Kaliny můžeme snadno pěstovat ze semen i z řízků, ani jeden z těchto dvou postupů není náročný. Řízky nejlépe zakořeňují v létě. Řízek seřízneme, ošetříme stimulátorem a zapíchneme do půdy na chráněné místo. Semena je pro změnu nejlepší vysévat na podzim do studeného pařeniště.
Nejvíce náchylná vůči chorobám a škůdcům je kalina bodnantská v létě. V tu dobu ji mohou silně napadnout housenky, až zbudou jen holé větve, proto se neobejdeme bez chemického postřiku. Kalinám škodí také mšice, listová skvrnitost a václavka. Zdroj: abecedazahrady.cz, wikipedia.org, wikimedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz
