I kdybychom doma šetřili vodou až natolik, že bychom ohrozili hygienické parametry vody a funkci vnitřní kanalizace, stejně sucho v krajině vlastně příliš neovlivníme. Podobně to platí i o zahradách, i když tam sběr a využívání dešťové vody pomáhají mnohem více. Na jedné straně jsme sice stále nabádáni k úsporám, jenže to nejdůležitější řešení je systémové a musí do něj investovat stát. Už se to sice lokálně děje, ale tempo zdaleka nestačí. Většina vody totiž z naší krajiny odtéká pryč. Za hranice. ČR je vlastně lidově řečeno „průtokáč“.
Vodní blahobyt z kohoutku, v krajině však ne
Často slýcháme, že v naší zemi ještě žijeme v jakémsi vodním blahobytu třeba oproti jihu Evropy. Sucho se však projevuje i u nás a je to nepopiratelné. Na chvíli se krajině po dlouhodobějších a vytrvalejších deštích uleví, zásoby vody se zlepší, ale pak přijdou suché, nedeštivé měsíce a sucho se opakuje. To současné je již dokonce přirovnáváno k nejsuššímu roku posledního desetiletí, roku 2018. Na většině našeho území je momentálně silné až mimořádné půdní sucho (jiný portál uvádí sucho významné, výjimečné až extrémní), a když se přežene silná bouřka s průtrží mračen a přívalovým deštěm, voda rychle odteče a půda se opět nenapije. Suchá jsou pole, louky i lesy.
)
Roman Pospíšil píše na portálu svethospodářstvi.cz 21.7. 2023: „Průtoky v povodí Moravy se pohybují mezi jedním až 50 procenty obvyklého stavu, uvedla včera ČTK. Situace v letošním roce přibližně odpovídá jednomu z nejsušších let posledního desetiletí, kterým byl rok 2018. Kvůli nedostaku vody je od včerejška zavřená plavební komora Kořensko poblíž Týna nad Vltavou na Českobudějovicku.
Leckde je jen otázkou času, kdy místní samospráva zakáže napouštění bazénů či dokonce zalévání zahrad z vodovodního řadu. A možná ožijí diskuse o potřebě šetřit vodou. Jenže… Jsou místa, kde šetření samozřejmě dává smysl. Hlavně tam, kde fungují lokální zdroje, které není čím nahradit. U většiny z nás voda z kohoutku pochází z hlubinných vrtů a nejčastěji z přehrad. Pokud ji nespotřebujeme, vodohospodáři jí vypustí o to více dál do řek.
)
Vyšší hladina znamená méně obnažených míst a více vody, která pronikne do půdy. Každopádně ale platí, že ta voda, kterou nespotřebujeme, dřív či později ve většině odteče pryč. Všechna voda, která spadne na našem území, nezasákne se do půdy nebo neskončí dejme tomu v potravinách či potravě. A i ta, pokud se spotřebuje na našem území, zase z těl lidí i zvířat většinově vyjde ven.
Pryč z této republiky odtéká hodně. Sem naopak nepřiteče nic. V první řadě proto potřebujeme, aby se voda, která tady spadne, vsákla nebo odborně zasáhla. O tom rozhoduje třeba skladba lesů, množství anglických trávníků oproti vyšší trávě či obdělaným zahrádkám, množství širokořádkových plodin (jako je třeba kukuřice), úbytek orné půdy, betonování, narovnávání řek, způsob orby ale taky třeba objem živočišné výroby. Ona se totiž eroze půdy nejlépe omezuje hnojem. A toho se s poklesem živočišné výroby nedostává.“
)
Tlak na maximální plochy orné půdy v době skutečného vodního blahobytu
A opravdu je to tak, bez toho, abychom se snažili vodu v krajině maximálním způsobem zadržovat, nás budou sucha trápit stále více. Své pak udělalo i socialistické budování před rokem 1990 a takzvané meliorace, ale i budování různých kanálů, které odtok vody ještě urychlují. Dnes se vlastně ani pořádně neví, kde jsou meliorační trubky zakopány, často neexistovala projektová dokumentace, potrubí se zavezlo na sklad zemědělským družstvům a bylo přikázáno meliorovat. Tenkrát problémy s nedostatkem vody nebyly a naopak rostl tlak na maximální plochy orné půdy. Mokřady a plochy pro rozliv vodních toků byly nežádoucí. Chyba. Chybou bylo i narovnávání vodních toků, meandrující koryta řek mají svůj smysl. Přičteme-li vybetonovávání rozsáhlých ploch, což pokračuje dodnes, bude problém možné vyřešit jen velmi těžko, draze a za dlouhou dobu. Již se to děje, jsou investovány nemalé prostředky do zadržování vody v krajině, ale je to málo a je to pomalé.
)
Voda z našeho území především odtéká
Voda tak rok za rokem především odtéká z našeho území, které se tak vlastně stává zásobárnou vody pro okolní státy. Samotné šetření vodou v domácnostech a zahradách prostě nestačí. Navíc nelze šetřit donekonečna. Co se týká domácích vodovodních kohoutků, může většina z nás ještě hovořit o jakémsi vodním blahobytu, krajina ale ne. A ani to vlastně nemusí být pravda, záleží na výši spotřeby. Před týdnem mi řekl známý ubytovaný v jednom penzionu na kraji Šumavy, že se sprchoval a voda najednou přestala téci. Běžel za majitelem a ten zjistil, že má prázdnou studnu, penzion plný lidí. Musel si vodu nechat přivézt cisternou a zaplatit.
)
Je třeba změnit myšlení, nerozhoduje se ale v našich domácnostech
Klíčové prostě je, jak přistupujeme k přírodě, zda ji vůbec necháváme vydechnout a hlavně se napít. Prší totiž stále častěji jen v určité době a v určitých lokalitách. Prostě a jednoduše se o naší budoucnosti rozhoduje nikoli v našich domácnostech, i kdybychom šetřili s vodou jako šílení. Rozhoduje se na polích, v lesích, lukách, zahradách a parcích. Rozhoduje se v přírodě. Vždyť si jen vezměte takový fatální fakt, že ve městech jde dešťová voda běžně spolu s vodou odpadní do čističek! Proč? Změnit je prostě třeba mnohé, ale hlavně naše myšlení a s tím naroste i tlak směrem k politikům. I to se již děje, ale ne nějak masověji. Více méně si již i zhýčkaní obyvatelé Prahy začínají uvědomovat, že voda nemusí z vodovodních kohoutků téci stále. Vždyť voda sice pokrývá 71 % zemského povrchu, z toho je však 96,5 % vody slané a pouze 3,5 % vody sladké. A z tohoto množství tvoří jen 0,5 procenta voda pitná. Smysl tedy mají i úspory v domácnostech, v krajině však jde o oněch 3,5 % vody sladké.
)
Šetřit můžeme doma jako blázniví a stejně to nebude nic platné
Můžeme maximálně šetřit vodou v kuchyni, preferovat úspornou myčku před dřezem (ne každý ji má), nemýt nádobí pod tekoucí vodou, špinavé nádobí nechávat odmočit, ovoce a zeleninu omývat v míse, vodu chladit v ledničce místo odpouštění, aby byla dostatečně chladná, sprchovat se jen krátce místo napouštění vany, používat průtokové šetřiče a perlátory pro starší kohoutky, spořit i na WC, nenechávat téct vodu, když si čistíme zuby, pořizovat úspornější baterie na vodu, investovat do čističky šedé vody, zachytávat a maximálně využívat dešťovku a stejně to nebude v krajině vůbec znát. I ona se totiž musí pořádně napít a pro sušší období vody co nejvíce uchovat. Pokud naše země zůstane protékajícím záchodem, proděláme všichni.
)
Šetření vodou nese i rizika
A nejen to, šetření vodou nese i rizika, totiž rizika plynoucí z neuváženého šetření vodou. Při šetření pitnou a teplou vodou je třeba zvážit i další souvislosti. Ohroženy totiž mohou být hygienické parametry vody, ale i funkce vnitřní kanalizace, která se prostě při nedostatečném průtoku může ucpat. Konkrétní rizika a vymezení hranic najdete ZDE.
Zdroj: chmi.cz, intersucho.cz, svethospodářstvi.cz, tzb-info.cz, europa.eu, idnes.cz, inlivi.cz, denik.cz
