Kolik vody odteče protékajícím záchodem nebo kapajícím kohoutkem

Kvůli levnějšímu tankování pohonných hmot jsme schopni zajet naplnit nádrž do vedlejšího okresu, studiem letáků se slevovými akcemi a jen zdánlivě výhodnými nákupy dokážeme trávit spoustu času, a skvěle škudlit každou korunu umíme tam, kde se hodí spíš připlatit za kvalitu. Nemalé peníze se přitom dají efektivně ušetřit tam, kde nám to většinou nedochází. Třeba u obyčejného kohoutku vodovodní baterie nebo u splachovací toalety. Z nenápadných kapek tu totiž brzy odtečou litry, a z promrhaných haléřů se stanou stokoruny.

V badatelském dávnověku se vědci pokoušeli stanovit přesný objem jedné kapky. Strávili měřením, vážením a počítáním nemálo času, a proto už dnes víme, že objem jedné takové standardizované kapky vody je 0,05 mililitrů. To ale platí pro vodu odkapávanou za laboratorních podmínek. Když prší, může to být docela jinak. Při mžení a mrholení jsou vodní kapičky malinkaté (v průměru okolo 0,2 mm) a nesou v sobě zhruba 0,00004 ml vody. Přívalové deště naopak vytváří velké kapky, o velikosti skoro 8 mm. Takové pak nesou okolo 2 ml vody.

Naměřený extrém z tropů pak pamatuje i dešťové kapky centimetr veliké, nesoucí 3-4 ml vody. Takže jedna extrémní dešťová kapka může být i 50x větší, než kapka laboratorní. Dešťový průměr kapek se v našich podmínkách pohybuje od 0,001 do 0,3 ml. To je takový obyčejný deštík. Co když odpočítáváme kapky, které nejsou vodní, například ty v lihovém roztoku, u podávaných léků? Tam 1 ml odpovídá 60 kapkám. A konečně – kolik vody je v jedné kapce, která visí z okraje nedotaženého a netěsnícího kohoutku? Ta má „průměr“ 0,25 ml.

Těžko říct - záleží totiž, jak moc vám to kape. Cinknout do umyvadla může jedna kapička za půl hodiny, za minutu, nebo klidně taky každých 5 vteřin. Podstatné je, že na odpovědi na otázku „kolik“ vůbec nesejde. Kapat by to totiž nemělo vůbec, a každá ztráta jde cítit. Ať už utrácíte „jenom trošku“ nebo hodně, pořád je to utrácení Zbytečné mrhání vodou i penězi. Nějakým hodně hrubým průměrem kapajícího kohoutku je ztráta postavená mezi 25-50 litrů vody za 24 hodin. Rychle kapající kohoutek, z něhož ukápne 10x za minutu, zvládne i 100 litrů za den.

Roli hraje i tlak vody v potrubí. Pak je pochopitelně otázkou, kolik takových kohoutků doma máte. Na čtyřčlennou domácnost obvykle připadá kolem 5 vodovodních baterií a kohoutků. K tomu 1 sprcha a vana, 1-2 toalety. A u domů pak ještě 1-2 venkovní kohouty k zahradním hadicím. Desítka míst, kde může průběžně docházet ke ztrátě vody. V nepravděpodobném - ale teoreticky možném - extrému tak můžete vydat do prázdna 1000 litrů vody za den. Suma, za kterou se prostě nedoplatíte.

Kubík vody (s DPH), průměr pro rok 2022, staví cenu za vodné na 59,33 a stočné na 53,12. Necelých 113 korun. Za rok by to bylo, v onom krajně nepravděpodobném případě všech kapajících kohoutků, kolem 40 000 korun.

V žádné domácnosti nic nevydrží věčně, a předměty denní potřeby a spotřeby se docela přirozeně opotřebovávají. Ve čtyřčlenné domácnosti se na záchodě spláchne 30x za den, sprcha/vana jede 5x a kohoutkem vodovodní baterie se otočí 300x. To samo o sobě je dostatečný uživatelský nápor na to, aby došlo k opotřebení. Faktorem může být například tvrdost vody, spoluutvářející nánosy vodního kamene a zanášení potrubí. Zrnko písku nebo odlomku, které se usadí v kartuši uvnitř baterie, a způsobí její prasknutí.

Mohlo dojít k zatuhnutí, steření - zpuchření nebo „vyžvýkání“ těsnění. Svou roli hraje stáří materiálu, jeho reznutí, koroze. Opotřebení původních těsnících prvků (vlákna a cupaniny dnes nahradily instalatérské pásky, ale ani ty nevydrží navždy). K narušení mohlo dojít hrubou manipulací, poškozením. Není to mimořádnost, je to věc, která se prostě jednou za čas stane. A pravidelná kontrola, domácí údržba je tu od toho, aby pak nedocházelo kapáním ke ztrátám.

Pokud je kapající kohoutek jen „průšvih“, tak protékající toaleta je proti tomu učiněná katastrofa. Tam totiž neštěstí teče proudem, a doslova do odpadu vám tu protékají tisíce. V malém formátu to může být okolo 150 litrů za den, v plném průtoku pak i 2000 litrů. To znamená kolem 54-730 kubíků za rok. V extrému tedy položka za 82 000,-. U záchodů si ale obvykle závady – většinou netěsnícího splachovače, nedoléhající těsnící gumy, poškozeného plováku nebo narušeného ventilu - všimneme dříve, a snažíme se jí řešit.

Kohoutky vodovodních baterií jsou zrádnější v tom, že nejsou tak nápadné. A proto k naší škodě unikají pozornosti. Všechno od vodoměru dál je na vaše triko, a taky na váš účet. Nepoužívaný, ale prokapávající kohoutek na zahradě vám může bez povšimnutí pouštět žilou celá léta, stát vás tisíce (a přitom ho můžete zastavit záslepkou za pětadvacet korun). Ze ztracených kapek vody se dá naplnit vana i bazén, když si jich nebudete všímat. Smutnou ironií je, že domácí revize/kontrola těsnění a jeho pravidelná obhlídka nás nestojí nic – případnou výměnu nebo opravu hravě zvládneme sami – a nové těsnění je položkou výdajů v řádku desetikorun – a přesto tohle všechno trestuhodně zanedbáváme.

Pokud tedy skutečně chcete začít šetřit, odložte pro jednou letáky se slevovými akcemi a výlet za levným tankováním, a zkuste projít své bydlení a jeho kohoutky. Možná dokážete významně uspořit už jen tím, že utáhnete spotřebu v místech, kde je to opravdu znát. A když už v tom budete, zkontrolujte zrovna i případné netěsnosti v potrubí. Předejdete tím další nákladné katastrofě.

Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz