Zapudit kunu z vašeho pozemku; odradit ryjící divočáky od návštěvy vaší zahrady a zřetelně vysvětlit srncům, že stromky ve vašem sadu nejsou svačinka k okusu. Tohle všechno by měly dokázat dočista obyčejné lidské vlasy. Nejpodivnější na tom prastarém receptu je, že vlastně opravdu trochu funguje. Ale jen za dost specifických podmínek.
Idea je to prostá. Většina divoce žijících zvířat blízkost člověka nevyhledává. Možná je to plachost, nebo jen projev zvířecího rozumu. K tomu, aby se mu začali vyhýbat, člověka přitom nemusí nutně ani vidět. Stačí jim ho jen slyšet nebo třeba cítit. Na tom principu ostatně fungují všechny možné odpuzovače, od těch nejprostších strašáků zapíchnutých na polích až po super-sofistikované akustické plašiče a pachové repelenty.
Od toho jednoduchého základního principu už je pak už jen malinký krůček k myšlence, zanechat - tam, kde zvířata zvaná nejsou - něco „ze sebe“, abychom je tím efektivně odpudili. A protože ze sebe nechceme kolem své vlastní zahrádky nebo sadu nechávat něco, co by nám samotným moc nevonělo, vešel ve známost nápad s „repelentními“ odstřižky pramenů lidských vlasů. Kdy přesně k tomu došlo? To je ovšem trochu záhada.
)
Je to už opravdu hodně stará záležitost – zmiňována v nejrůznějších zahradnických kalendářích, receptářích a návodných doporučeních už je přes dvě staletí – a původně nesjpíš souvisela s trochu jiným využitím vlasů. K tomu se ještě za chvilku dostaneme. Ale že ten nápad není z nejnovějších asi tak podstatné nebude, jako spíš odpověď na otázku, jestli to opravdu funguje. A to je právě to.
Většinou se snažíme upozorňovat na zažité mýty a věci, které moc nefungují. Tohle ale nejspíš trochu opravdu zabírá.
Experimenty ze zahraničí
Doznáváme to s určitou rezervovaností. I když se k solidnímu výzkumu lidských vlasů a jejich schopnosti odpuzovat divoká zvířata dosud vyjádřily – všehovšudy – jen tři větší studie. A jsou už dost letité. Ta první, z roku 1978, využila lidskými vlasy naplněné a zavěšené nylonové sáčky k plašení vysoké zvěře. Přesněji řečeno tedy jelínků viržinských a jelenců běloocasých, protože tu studii na svých pozemcích prováděla Newyorská botanická zahrada.
Když to zkrátíme až k výsledku, stromy ověšené sáčky s lidskými vlasy zafungovaly. Tam, kde visely, se jelencům a jelínkům stromky v sadu okusovat nechtělo. Nebylo to úplně stoprocentní opatření, trochu si kousli. Ale výrazně méně, než na těch neošetřených plochách. To vypadá vcelku nadějně. Ovšem velkým neduhem téhle studie byla její část metodická.
)
Nebylo z ní úplně patrné, jaké nahodilosti byly ve hře. Jak velké třeba byly ty sáčky a kolik vlasů v nich bylo. Dá se odtušit, že to asi nebyly úplně polštáře nacpané lidskými vlasy, ale nějaké „dávkování“ by nám asi neuškodilo. Nebo to, kolik těch sáčků dohromady bylo - jak nahusto či řídce rozvěšených. Kde přesně rozvěšených. Nebo jak dlouho – a kdy vlastně po rozvěšení začali výzkumníci počítat. Pokud hned v ten moment, kdy v jednom sadě dověsili, tak to zase tak slavný výsledek není.
Podle těch sporých metodických údajů dá taková studie jen stěží replikovat, zopakovat. A replikovatelnost pokusu – to, že dodržíte původní metodický postup a dospějete ke stejným výsledkům – je jedním z pilířů dobré vědy. Tohle ale zkrátka úplně reprezentativní případ nebyl. Naštěstí se k tomu tématu vyjádřila – v roce 1987 – studie druhá. Velmi prakticky (a lesnicky) laděná. S pozitivními výsledky.
Úplně je tu nerozebíráme, protože to velmi detailně učinila studie třetí, z roku 2010. A ta byla ještě důslednější a podrobnější. Dohromady porovnávala tucet různých „repelentních“ přístupů a metod – včetně tedy odstřižků lidských vlasů – a pokusy opakovala šest let za sebou. Což je naprosto příkladné. Dospěla pak k závěru, který se s předchozími dvěma nerozcházel, potvrdila, že vlasy takhle skutečně fungují.
Tušíte nějaký zádrhel? Ano, je tam. A pořádný.
)
Máte vagón plný vlasů?
Repelentní účinek lidských vlasů na zahradě je totiž podmíněn celou řadou proměnných. Záleží například na ročním období – v zimě to funguje lépe, než v létě. Nefunguje to na nějakou zázračnou vzdálenost, ale jen zblízka. Zvířata se ke stromu ošetřeném lidskými vlasy přiblíží na metr, a pak si preferenčně vyberou jiný, neošetřený. Ten s vlasy jim zkrátka nevoní.
Hlavně záleží na množství a frekvenci, s jakou ty vlasové odpuzovače kladete. Proč? Protože to, co žravá zvířata může skrze vlasy odpudit, je ten typický „pach člověčiny“.
Háček je v tom, že ten pach člověčiny z ostříhaných vlasů, ponechaných jen tak na čerstvém povětří, velmi rychle vyvane. V horizontu dvou až tří dnů, pokud neprší nebo nepadá výrazně rosa. Nejdéle byl efekt pozorován jeden týden. Protože pak už se z nich stala jen obyčejná rozptýlená srst, obyčejný záležitost z keratinu na organické bázi, která se v terénu volně rozkládala.
Jako efektivní repelent proti okusu a zahánění divokých zvířat tedy vlasy dobré jsou. Ale jen pokud jich máte v zásobě vagón, anebo máte zahradu hned vedle kadeřnictví. Což se asi každému nepoštěstí.
Nápad to tedy není úplně špatný, jen s hodně omezenými možnostmi praktického využití. Pokud byste chtěli ošetřit vlastní sádek tím, že si na podzim poprvé odstřihnete pár pramínků vlasů – a pak pokaždé, když by to bylo zapotřebí - byli byste do jara dočista holohlaví. A ostatní členové vaší rodiny též. Není to zkrátka ta ideální cesta.
)
Jako hnojivo, možná s bonusem
Ostatně i ona cesta vlasů na naše zahrádky taky začala trochu jinde. Před těmi dvěma staletími, jak jsme zmiňovali v úvodu, se totiž lidské vlasy doporučovaly jako výživový doplněk pěstování, hnojivo. Které jste mohli, pokud jste tedy ostříhaných vlasů měli nadbytek, mohli zapravit do půdy.
Na vlasech v záhonku není z hlediska chemického složení závadného nic. Obsahují uhlík (49 %), vodík (6 %), kyslík (23 %), dusík (17 %), síra (4 %), železo, měď, zinek, jód a asi 20 různých druhů aminokyselin. Pro rostliny je přitom nejzajímavější asi ten dusík, který z rozložených vlasů snadno vstřebávají. Podobně, jako jim v květináči „šmakuje“ fosfor z ostříhaných nehtů.
Ten nápad s hnojením vlasy vzniknul v předminulém století, na malých městských zahradách a záhumencích, kde se hodila každá alternativní cesta, jak se zbavit odpadů z domácnosti. A jakýmsi vedlejším produktem, výstupem vlasového hnojení, bylo i to, že se pak záhonkům více vyhýbaly veverky.
)
Slovo dalo slovo, a jako poněkud anekdotické doporučení vyrazila tahle „zaručená“ metoda hnojení a odpuzování zvířecích škůdců do světa.
Kde, jak posléze doložily odborné studie, opravdu trochu funguje. Pokud máte dost vlasů na to, abyste mohli ten chlupatý repelent proti okusu pravidelně obnovovat. Není to sice žádná sláva, ale zabírá to.
Jestli tedy přemýšlíte, co s vlasy navíc, na zahradu se je nemusíte bát dát. Jen tak na vzduchu by se rozkládaly špatně, ale vlhkost a keratinolytické houby přítomné v půdě je rozloží během několika měsíců.
Dobře si jimi přihnojíte, poslouží jako mulč a kdo ví, možná s nimi odpudíte i nějaké to nenechavé zvíře.
Zdroj: npr.org, TreeHugger.com, digitalcommons.osu.edu, housedigest.com, NYtimes.com, eu.thenews-messenger.com, joegardener.com, milorganite.com
