zobrazit 10 fotek Základem pro úspěšně položenou podlahu je příprava kvalitního podkladu. Dříve využívaná betonová klasika má nyní novou konkurenci v podobě litých anhydritových podlah, které jsou díky výhodnějším vlastnostem stále využívanější variantou. Jaké jsou tyto vlastnosti? Do jakých prostor lze anhydrit využít? Lze jeho pokládku zvládnout svépomocí?
V čem je anhydrit jiný?
Anhydrit je směs, která vzniká spojením sádrového pojiva, plniva, vody a zušlechťujících přísad. Tento tekutý potěr je podobný klasickému cementu, ale má jinou krystalickou strukturu, která určuje jeho revoluční vlastnosti. Je to především vlastnost samonivelace, kdy anhydrit ve spojení s vodou vytvoří homogenní hmotu, které se rovnoměrně rozlije na ploše a díky tomu na podlaze nevznikají žádné nerovnosti a není potřeba povrch nijak uhlazovat. Vlastností, která anhydrit oproti betonu výrazně zvýhodňuje, je také rychlost jeho schnutí. Již po 48 hodinách je možné po povrchu chodit a po 5 až 7 dnech je proces tuhnutí ukončen a může být položena podlahová krytina a postaven těžký nábytek, do garáže můžeme zajet vozem a podobně.
Tento typ podlah byl dříve využíván především v průmyslových objektech nebo obchodních prostorách. Jeho vlastnosti však oslovily i architekty rodinných domů, kde je stále využívanějším materiálem. Může být využíván nejen při stavbě nového domu, ale i při rekonstrukcích. Díky homogenní struktuře a dobrým mechanickým vlastnostem anhydritu je možné tloušťku pokládané vrstvy ve srovnání s betonem snížit o 25%. Tím dochází k výraznému snížení zátěže stropních konstrukcí. Proto jsou anhydritové podlahy vhodné i ve starších budovách.
Jednoduchá pokládka?
Lití anhydritové podlahy je poměrně jednoduché, problém však nastává, pokud se přesně nedodrží technologický postup. Pokud se rozhodneme podlahu nalít sami, je potřeba konzultace s odborníky (například topenáři v případě podlahového vytápění). V zásadě se ale takový postup nedoporučuje a v praxi se s ním nesetkáme.
U rozsáhlejších ploch je již výhodné využít přepravní a míchací technologie, kterou nám zajistí sám dodavatel. Hmota je dopravena na stanoviště ve speciální nádobě, je namíchána v požadované kvalitě a při míchání kontrolována počítačem. Pomocí čerpadla a hadic je pak tekutý potěr dodáván přímo na určené místo. Díky těmto přesným technologiím se ušetří čas i finance, protože se vždy namíchá pouze potřebné množství hmoty, které je vléváno na dané místo. Náročnost na technické vybavení navíc jasně signalizuje, že pokusy o lití anhydritové podlahy svépomocí, jsou předem odsouzené k nezdaru.
Aby se podařilo anhydrit správně aplikovat, je potřeba dodržet určité podmínky v místnosti, kde jej lijeme. Minimální teplota v místnosti by neměla klesnout pod 5 oC a ta maximální nad 30 oC. Při tuhnutí je třeba odvětrávat vzdušnou vlhkost, ale je nutné zabránit nárazovému a dlouhodobému průvanu. Podlahu je třeba chránit také před slunečními paprsky.
Jaké jsou hlavní výhody anhydritu?
- vytvoří dokonale rovný povrch
- tepelná vodivost (u podlahového vytápění jsou trubky opláštěné potěrem)
- vysoká pevnost
- zdravotně nezávadný materiál
- povrch beze spár a tím vznikající prostorová stabilita
- rychlý proces zrání