Slovo menhir totiž pochází z dolnobretaňské keltštiny, kdy „men“ znamená kámen a „hir“ dlouhý, čili menhir je vlastně každý dlouhý kámen, který je ukotven v zemi, ze které ční svou délkou do nebes.
Největší ze známých menhirů, Mené er Groah, se však netyčí, ale dnes již jen leží na zemi u Locmariaqueru v Bretani, rozlámaný na několik kusů. Původně měřil 23,5 metru! Ze známých menhirů má jinak jen několik výšku větší jak deset metrů. Nejčastěji jsou menhiry třímetrové, dvoumetrové, ale i nižší, ale vždy jde o kameny, které byly vztyčeny uměle, ovšem jsou většinou neopracované, případně jen hrubě přitesané.
Vlastně dnes vůbec nevíme, k čemu menhiry sloužily, mohly snad být vztyčovány s úctou k mrtvým, což dovozujeme z jedné indické rasy, kde dodržují dodnes zvyk, že syn musí během čtyř dní po pohřbu svého otce postavit mohutný monolit. Kámen tak zatíží duši zemřelého, která pak může zůstat poblíž svých žijících potomků a dohlíží na ně. Ovšem existuje i další vysvětlení, většina menhirů totiž stojí na místech anomálií geomagnetického pole naší planety a jsou prý ve spojení s proudící vodou, která energii kamenné hmoty zesiluje. Soudí se proto, že menhiry sloužily hlavně pro ozdravné účely.
Zajímavostí je též, že menhiry najdeme doslova po celém světě. Navíc se vyskytují i menhirové sochy (především v severozápadní Francii, Španělsku a Korsice). Tyto sochy mají falický charakter, ale najdeme na nich i ženské znaky. Někdy menhiry tvoří řady (alignement) nebo kruhy (kromlech). Menhiry vznikaly od pozdního neolitu do 2. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. Všimněme si též, že v bretonštině se pro menhir používá slovo peulvan, což je hodně podobné českému slovu balvan. Mají tato slova společný původ?
Nejznámějším z českých menhirů je takzvaný Kamenný pastýř, který stojí v poli mezi obcemi Telce a Klobuky na Slánsku. Tento menhir je dlouhý 330 cm a býval prý kdysi obklopen kruhem devíti kamenů. Velice známý je též dolnochaberský Zkamenělý slouha, který se nachází u plotu rodinného domu v Ládevské ulici v Praze - Dolních Chabrech. Ovšem menhiry či kameny, které můžeme za menhiry považovat, najdeme po celém našem území.
Pokud se ale podíváme na problematiku menhirů zcela střízlivýma očima, můžeme si své menší či větší menhiry vztyčit i ve své zahradě a nebo blízkém okolí. Vlastně tak budeme pokračovat v tradici našich předků. Nevíme již, jak kameny získávali, přepravovali a vztyčovali, o to jednodušší to však máme dnes. A nemusí jít zrovna o ohromné kusy, se kterými nepohneme bez jeřábu, stačí i menší balvany podlouhlého tvaru, jejichž vrcholy ukážeme ke hvězdám.
Například u obce Holašovice v jižních Čechách vznikla nedávno turistická atrakce v podobě megalitického kruh z obřích menhirů. A právě kameny tohoto kruhu u Holašovic prý disponují nejsilnější energií ze všech tuzemských megalitů postavených člověkem. Jde o obdobu britského Stonehenge, postavenou v roce 2008 místním stavbařem Václavem Jílkem z obřích žulových kamenů. Megalitický kruh prý dovede odvádět z těla negativní energii a načerpat zpět tu pozitivní. Všechny kameny přitom pocházejí z okolí Holašovic (do vzdálenosti 15 km), čili patří k místní krajině a mají její energii. I vy proto hledejte kameny ve své lokalitě. Podle psychotroniků zde soustava 23 žulových kamenů vytvořila synergicky zesílenou energii, přičemž prvky v kruhu o průměru 30 metrů na sebe navzájem působí. K meditacím je doporučován obří menhir o hmotnosti 19 tun, který stojí nedaleko kruhu, a kterému se říká „Skála“.
Menhir třeba jako dominanta skalky a nebo rovnou celé vaší zahrady? A proč ne?
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, kudyznudy.cz, shutterstock.com, pixabay.com, blog.world-mysteries.com
