Lidé se dnes mohou dělit na dvě skupiny. Té výrazně početnější se už několik let nezadařilo, a ta menší neví, co s nimi dřív. Rozdělujícím faktorem těchto skupin je přítomnost nebo absence úrody meruněk. I letos byl totiž mimořádně špatný rok, a popularita těchto ovocnáčů strmě klesá. Platí to však i pro jiná ovoce.
Přesněji řečeno: letos, stejně jako loni nebo předloni, byl mimořádně špatný rok na meruňky, ale zase jen na těch samých místech. Jiné lokality si stále drží pozici poměrně stabilní každoroční produkce. Ne každý má ale to štěstí, aby disponoval sadem někdo v okolí Velkých Pavlovic nebo jihomoravských Žabčic, kde se meruňkářům bez ohledy na stížnosti závistného okolí meruňkám tak nějak daří pořád stejně. Jistě, rekordy ve výnosu se tu ani letos zrovna nelámou, ale rozdíl mezi těmi, kteří je mají, a těmi, kteří by chtěli a mají jen opět smůlu, se drží na stále stejném poměru. Bohužel. Meruňky, podobně jako broskve, se totiž jen těžce vyrovnávají s nestálými rozmary počasí.
Nezvyklá jarní tepla je ženou do květu, aby je pak spálily pozdní mrazy. A o co se nepostarají kroupy bouřkových přeháněk, to nakonec paradoxně dokoná nekonečné letní sucho. Zapomínáme totiž na to, že i meruňky potřebují ke svému vyzrátí a bohaté úrodě dostatek vody. Jenže ideální pořádný déšť jednou za deset dní nepřichází podle pěstitelského plánu. Kdo nezaléval, ten letos nejspíš nesklízí. Následující rady a doporučení pro správnou sklizeň meruněk mají tedy spíše preventivní charakter. Třeba se za rok bude lépe dařit všem. Meruňky, i když se jim právě teď nedaří, si naši pozornost zaslouží. Vynikající šťavnaté a zdravé ovoce, ideální surovina pro výrobu džemů a marmelád, a ještě lepší základ pro domácí pálenku jsou více než dobré argumenty pro trochu smířlivé trpělivosti.
Zralé meruňky
Kdy už je příliš pozdě na sklizeň meruněk?
Zásadní věcí, kterou je dobré si před sklizní meruněk uvědomit, je rozdíl mezi tzv. sklizňovou a konzumní zralostí. Pokud totiž necháte úrodu přejít do pokročilejší, konzumní zralosti, už toho s nimi moc nenaděláte. Proto je zapotřebí se do česání pustit o něco dříve. V době, kdy jsou již plně vybarvené (ale nikoliv plně vyzrálé). Jak to zjistíte?
Tím nejpříjemnějším způsobem: pravidelnou ochutnávkou. Za ideální stav můžeme považovat moment, kdy dokážete po uchopení dvěma prsty pootočit meruňkou podél větvičky, a ona se sama hladce oddělí. Když jí tehdy nechybí „správná“ barva ze všech stran (což trochu záleží na vlastnostech té které pěstované odrůdy), a je plná vůně, je to ten nejlepší okamžik. Čas sklizňové zralosti.
>Pokud byste vyčkávali ještě dva až tři další dny (u některých odrůd až týden), přechází plody meruní do fáze již zmíněné konzumní zralosti. Ano, tehdy jsou opravdu nejchutnější a plné šťávy, ale tehdy již přináší pěstiteli víc starostí než užitku. Tedy, v případě, že nehodláte celý strom sníst na posezení. Jsou totiž příliš měkké na sběr a přepravu, a velmi citlivé na otlaky.
Jinými slovy, chce to trochu kumštu a znalostí. Sklízet nazelenalé tvrdé boule není dobrý nápad, protože meruňky „nedojdou“ do stavu úplně zralosti po oddělení. Jejich vývoj se sice trochu kupředu po očesání posune, ale pokud jim chyběla přirozená vůně, budou i kompoty bez aromatu, jen s chutí sladkého konzervačního láku. Nejpřesnější informace získáte tím, že budete své oranžové pěstěnce často navštěvovat.
Zralé meruňky
Příprava operace
Nebudeme sice provádět transplantaci srdce, ale přesto je třeba klást důraz na čistotu prostředí. Prvním krokem je tedy zbavit se a průběžně sesbírávat na zem popadané ovoce. Nahnívající kusy mohou „kontaminovat“ i pozdější úrodu, a také neúměrně lákají hmyz. Například vosy, které nás na zahradě a při sklizni rozhodně nepotěší. Odkládání sesbíraného ovoce do nádoby, ideálně uzavíratelného barelu nebo sudu, nám dá i slušný základ pro pozdější lihovarnické zpracování.
Druhým, neméně preventivním bodem, je „odstranění hmyzu“. Samozřejmě, že není řeč o nějakých postřicích. Lepší a ekologičtější řešení v sobě skrývají nejrůznější lapače hmyzu, které si můžete vyrobit z PET lahví. Stačí je zavěsit na strom nebo v okolí po zahradě, ponechat v nich trochu sladké návnady (cukrové vody, sirupu), a problémy s nakousaným ovocem se tím vyřeší víceméně samy.
Všechno na svém místě
Přípravné práce musí podstoupit v dostatečném předstihu i vaše vybavení. Jistě, že se nachází někde ve vašem zázemí, ale pravděpodobně už nebylo od poslední sklizně „v akci“. Zub času si na nich mohl vybrat svou daň, a je poněkud smutné, pouštět se do oprav žebříků a česáčků, když byste už dávno měli šplhat v korunách stromů. Vyhněte se tomu, aby vás jedna nehoda paralyzovala. Zlomilo se vám bidlo česáčku? Je dobré vědět, kde můžete najít další. Nebo kde si vypůjčit žebřík. Soused, který nemá meruňky, ale má žebřík, bude jistě svolný ke směně a zapůjčení.
Provozní revize se týká i úložného prostoru. Budete mít nasbírané meruňky do čeho dát? Jsou tyto přepravky (nebo ideálně lísky) čisté, bez kusů zaschlého rozmačkaného ovoce z loňska? Máte k dispozici dostatek látkového vyložení (prostě starých hadrů nebo novinového papíru) do bedniček, abyste zabránili otlakům na ovoci? Co sklep nebo chladná garáž, kde budete naplněné bedničky odkládat? Nestojí vám v cestě něco, co by zapříčinilo váš pád a opětovné sbírání již jednou nasbíraných meruněk?
Technika sběru se může lišit případ od případu, ale není od věci mít k dispozici i nějakou látkovou plachtu nebo stará prostěradla, která během česání rozmístíte pod strom. Ušetříte si tím bolavá záda a spoustu námahy se sbíráním padavčat. Jednoduše je z deky přesypete do sudu
Zralé meruňky
S citlivostí nejdál dojdeš
Meruňky (stejně jako broskve) si říkají o citlivý přístup. Nešetrná manipulace vede k otlakům, ty ke zvýšení kazivosti a hnilobám. Z tohoto hlediska jsou meruňky skutečně nevděčné. Ideální řešení je tedy sbírat meruňky ručně, a klást je přímo do přepravky, ve které už zůstanou až do svého zpracování. Zbytečné překládání, nebo dokonce přesypávání, je jejich zhoubou. Nesnažte se také plnit nádoby s meruňkami kopcem, mačkaly by se svou vlastní vahou. Ukládat je v jedné jediné vrstvě se může zdát poněkud přehnané, ale rozdíly v investované péči a výsledné kvalitě ovoce jsou patrné.
Zpátky ke kořenům: meruňky buď máte, nebo nikoliv. A pokud je máte, je jich obvykle o hezkých pár desítek kilo víc, než kolik dokážete sníst a zpracovat. Ani naskladněné ve sklepě vám nevydrží celou věčnost. Je to stejné, jako dřív s vepřovou zabijačkou. Pokud tedy nejedete na produkční byznys, není vůbec špatný nápad podělit se se sousedy. Sběr, při kterém se sejde pár přesplotních sousedů, půjčí si žebřík, česáček nebo štafle, a každý z nich pak odchází po pár desítkách minut práce domů s košíkem meruněk, není vůbec zbytečné.
Kde meruňky skladovat? Pokud chceme, aby nám skutečně vydržely co nejdéle, jeví se jako nejlepší řešení prostředí s teplotou kolem 0°C. Takové podmínky však přirozeně vytvoříme jen stěží. Mezi zajímavé, byť nepříliš praktické nápady se řadí zavěšování lísek s meruňkami do studní. Nejdostupnějším řešením je sklep (s teplotou kolem 7°C), s relativní vzdušnou vlhkostí mezi 90-95%.
Meruňky rády „jedou“ sólo. Nevyplatí se je skladovat společně s jiným ovocem, protože větší množství ethenu (dříve se této látce říkalo etylen), které se z nich a dalšího skladovaného ovoce uvolňuje, na ně nemá ty úplně nejlepší účinky. Přesněji řečeno, ethen působí na ovoce jako fytohormon, a vedl by pak k přezrávání.
Této ovocnářské štrapáce je ale možné i využít. V případě, že máte pár nedozrálých meruněk, zkuste je zabalit a zavřít do papírového sáčku. Přibližně během dvou dní by na chladném a suchém místě v tomto inkubátoru měly dojít. V plastovém by se ale zkazily.
