Pravda, k uskladnění palivového dřeva na zimu stačí jen vhodné místo a zakrytí shora třeba plachtou, přičemž ze stran musí schnoucí dřevo větrat a zdola potřebujeme podlážku (třeba z palet), aby dřevo nehnilo. Dřevník je však ideálním a trvalým řešením.
Ať již máme palivové dřevo k vytápění po celou topnou sezónu a nebo jen pro občasné zatopení v krbu či udírně, vždy je zásadní správné sušení a uskladnění sušeného i již suchého dřeva. Dobré dřevo je třeba sušit několik let, měkké dřevo to stihne i jen za rok či dva, tvrdé je třeba sušit okolo tří až čtyř let. Dobře proschlým palivovým dřevem ušetříme i více jak 25 % nákladů na topení. Dobře uskladnit a nechat proschnout palivové dřevo se prostě vyplatí. Správná vlhkost palivového dřeva by se měla pohybovat pod 20 %, pak je již dřevo ideální k vytápění.
Před výběrem místa a volbou typu dřevníku či způsobu zakrytí dřeva je třeba znát jeho vlastní roční spotřebu a nutné prosychající zásoby. Dále způsob uskladnění různých typů dřeva, tedy jeho rozdělení na měkké a tvrdé, suché a prosychající. Obvykle je ideální mít k dispozici dřevník dělený na 4 části a s přístupem ze dvou stran. Z jedné naskládáme dřevo čerstvé, ze druhé suché. Než to suché spotřebujeme, proschne nám čerstvé, my na místo suchého naskladníme nové čerstvé dřevo a to na topení odebíráme z druhé strany. Další možností je jedna dlouhá řada dělená podpěrami zastřešení na segmenty. Pozdější třídění dřeva by bylo pracné, časově a fyzicky náročné.
Pokud stavíte jen jeden dřevník, je zásadní přístup ze dvou, ale nejlépe i ze všech stran. Dřevník totiž musí být zakrytý především shora a to i s dostatečným přesahem, zatímco ze stran by dřevo mělo prosychat. Jednoduché dřevníky si snadno stlučeme z prken, fošen a hranolů či trámků a střešní krytinou může být třeba lepenka, asfaltový šindel, plechy apod.
Není též vhodné skládat dřevo do příliš velkých výšek, proto jsou ideální dřevníky větší podlahové plochy než dřevníky útlé a vysoké. Do více jak dvou metrů výšky se nám bude dřevo špatně naskladňovat i vyskladňovat. Navíc je to dosti nebezpečné. Stejně tak není vhodné skládat mnoho řad za sebou, protože by dřevo špatně prosychalo.
Důležitá je nakonec také orientace dřevníku vůči směru větrů, deště i slunečnímu záření. Dřevník je ideální na slunném a větrném stanovišti a s dostatečným přesahem střechy, aby za silných dešťů do sušeného dřeva nezahánělo.
Když dřevník, pak ze dřeva, ovšem konstrukce může být i kovová. Proti silnému větru stačí konstrukci kotvit v betonových patkách. Důležitá je pak podlaha dřevníku, nejenže je ideální pevná a suchá, ale měla by být též vyvýšená a vzdušná. Klidně může jít o holou zem a na ni stačí položit dřevěné palety. Pravda, nevydrží věčně, ale po čase snadno získáme jiné. Správná výška podlahy se pohybuje okolo 20 cm. Co se týká povrchu podkladu, úplně bude stačit, když zde vykopeme zeminu a navezeme štěrk. Případně můžeme jen do štěrku uložit kamennou dlažbu, ale možností je nespočítatelně (zámková dlažba, beton, jakékoli jiné typy dlaždic, …).
Nejméně vhodným zastřešením dřevníku jsou plachty, které se zdola zapařují. Ideální je klasická keramická či betonová krytina. V každém případě je vždy třeba myslet na to, že dřevník stavíme na dlouhou dobu, ne jen na několik let. Volíme proto trvanlivé materiály, stavíme pevnou konstrukci, shora dřevník důkladně chráníme před deštěm.
TIP: Přečtěte si, jak správně topit dřevem.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com, pixabay.com
