Řeč je o kosmatcovitých rostlinách pocházejících většinou z jižní Afriky. Pro většinu pěstitelů sukulentů představují jeden ze základních stavebních kamenů sbírek. Prostě jsou nepostradatelné. Navíc patří do této skupiny sukulentních rostlin i živé kameny, které se rostlinám podobají až teprve v květu. A jde o skutečné skvosty pěstitelských sbírek.
Lantana má velice pozoruhodné květy a jelikož pochází z tropů, lze ji v našich podmínkách pouze letnit a tedy pěstovat jako rostlinu přenosnou. Pěstujeme ji v podobě menších keříků a nebo na kmínku ve větších nádobách.
Zahrada je vizitkou zahradníka. A že nejspíš máte co dočinění se skutečným profesionálem, poznáte nejlépe podle jeho zahrady podzimní. Do jejího vzhledu se totiž propíše nejen zkušenost pěstitele, ale i fantazie tvůrce a schopnost plánování. Laicky řečeno, létem u dobrého zahradníka sezóna nekončí a v jeho zahradě pořád něco roste a kvete.
Správně růže křídlatoostnitá je jednou z oblíbených velkých sadových růží, pochází z čínského Sečuánu a západního Himálaje, kde se vyskytuje v subalpínském pásmu, čili ve výškách od 3000 do 3600 metrů nad mořem.
Na skalky, do záhonů, suchých zídek i do mobilních nádob. Hvozdíky se prostě hodí všude. Jejich drobné, něžné kvítky, vyzdobí záplavou nálad každé místo, kam hvozdíky vysadíme. A jelikož obvykle nedorůstají větších rozměrů (větší výšky) a též kvítky mají drobnější, je třeba s nimi počítat v popředí a nebo na jinak výrazných místech.
Chcete dodat své zahradě smaragdový lesk, vyplnit zelení stinné kouty? Dodat omezenému prostoru hloubku a vytvořit kulisu neproniknutelné džungle? Pokrýt nevzhledné stěny, přidat patrovitost a vertikální vegetaci? Společnou odpovědí na tyto a mnoho dalších otázek je břečťan popínavý.
Šrucha velkokvětá je teplomilnou a světlomilnou rostlinou, která otevírá své květy pouze za plného slunce. Stejně jako třeba gazánie. Vydrží přitom i ta největší vedra a sucha, jelikož dovede svými dužnatými stonky a lístky zadržet dostatek vody. Umí šetřit! A nám tak usnadňuje pěstování. Vlastně nepotřebuje skoro nic.
Invazivnost, divoký růst, obtížná likvidovatelnost, ale i nebezpečná jedovatost včetně možných poškození pokožky a alergických reakcí. To jsou charakteristické rysy některých rostlin, které by bylo lepší v některých případech do zahrady vůbec nepořizovat. Představme si některé z nich.
Bazén je tím, co váš dvůr nebo zahradou činí v parném létě skutečnou oázou pohody. Jenže i takové oázy uprostřed vyprahlé pouště jsou obklopeny zelení vegetace. A tady začínají problémy. Jaké křoviny, dřeviny a další okrasné rostliny zvolit, jako ten nejvhodnější a nejpřirozenější doprovod pro váš vodní zázrak?
Vysadit si v zahradním jezírku vodní hyacint je v mnoha oblastech světa dosti nebezpečné. Tato rostlinka tropických a subtropických vodních ploch je totiž označována za nejinvazivnější vodní rostlinu na světě. A můžete ji mít i vy na hladině své malé zahradní plochy, díky mrazům se však úniku do přírody bát nemusíte.
Tato ovíjivá liána je dnes jedním z pokladů filipínských deštných pralesů a bohužel je považována za poklad mizející. O to více se stala oblíbenou atrakcí botanických zahrad.
Představujeme rostlinu, která je vlastně negativem slova pěstovat. Nikdy nepěstovat!!! Dovede totiž člověka přivést až k šílenství, pokud jej požahá. A nebo rovnou zabít, sice ne ona sama, ale požahaný sám sebe. Zaznamenaných případů je dostatek.
Máte rádi jméno Zuzana a ještě k tomu vás fascinují černooké děvy? Pak je liána lidově zvaná černooká Zuzana trefou do černého právě pro vás. Jinak se ale oficiálně jmenuje thunbergie, což je slovo, které pro změnu asociuje jinou dívku, švédskou ekologickou aktivistku Gretu Thunbergovou. Prašť jako uhoď, každopádně kdyby rostliny byly ženami, určitě by se staly ekologickými aktivistkami.
Máte zahradu, na kterou celý den praží slunce? Jako zastínění vám dobře poslouží i živé stavby a zahradě dodají neotřelý vzhled. Na živé stavby se nejčastěji používá vrba košíkatá. Oproti klasické vrbě, má keřovitý tvar a dokáže skvěle zastínit pískoviště, nebo posloužit dětem jako bunkr, kde je během horkých letních dnů příjemné klima.
Rostliny rodu Arisaema (počeštěle arisema, arizéma) čili „kobří lilie“ můžeme v našich podmínkách pěstovat jako pokojové rostliny, ale i v zahradě v závislosti na druhu. Přes léto se navíc mohou naše pokojovky s nápadnými toulci objevit v zahradě či na terase jako rostliny letněné, většina však jen ve stínu. Inspirujte se rádoby květy, které vypadají, že nás co chvíli uštknou.
Kromě letniček (rostlin, které u nás pěstujeme obvykle jako jednoleté) a trvalek (rostlin vytrvalých, někdy i dlouhověkých) zdobí naše zahrádky, balkóny, okenní parapety a terasy také dvouletky (jinak též bieny). Čím se od ostatních rostlin liší?
Kornoutice africká a nebo také lidově kala „kvete“ tak neobvykle půvabně a přitom masitě, že bez ní mozí lidé prostě nedovedou žít. Byť nejde o náš původní druh, v našich zahradách se jí v sezóně výborně daří, ovšem pěstována je více v bytech jako kvetoucí pokojovka a především je oblíbenou řezanou květinou. Svatební nevěstina kytice z bíle kvetoucích kal je prostě skvost. K tomu prstýnky z bílého zlata a je dokonáno.
Kdo se kdy vypravil na dovolenou na Kanárské ostrovy, určitě tuto rostlinu zná. V angličtině se jí říká věž klenotů (Tower of Jewels) a skutečně tak i vypadá. Když totiž ve druhém roce vykvete, nese tisíce drobných kvítků podobných šperkům. A přitom jako celek působí jako opravdová věž. Jako by patřila do nějakého sci-fi filmu.
Konvalinky jsou krásné, nízké, půvabně kvetoucí, se zdobnými listy a rychle vytvoří díky oddenkům souvislý porost, který vytlačí plevele. Ovšem to je zároveň jejich stinná stránka, pokud vám totiž zaplevelí proti vaší vůli zahradu, bojuje se s nimi opravdu těžko.
Banánovník lotosový, jinak též čínský žlutý banánovník a nebo zlatý lotosový banánovník skutečně připomíná svým květenstvím těsně před jeho otevřením lotosový květ. Ne náhodou pochází z asijských končin, kde je lotos takřka posvátný a dokonce z míst, kde můžeme na vodních plochách (ovšem v nižších a teplejších polohách) najít právě i lotosy. Možná se jimi inspiroval. A nebo matka příroda? I největší mistři umění se někdy tak trochu opakují.