Oleandry rostou doslova jako z vody, jak se lidově říká. A stejně tak bohatě a ochotně kvetou. Ostatně od Středomoří až po Indii, Myanmar a zřejmě i jih Číny jde o velmi životaschopný keř. Když nám ale v zahradě oleandr nevykvete, kde je chyba?
Dřeviny nemusí být poškozené zrovna jen bleskem či silným větrem, škody páchá i mráz, námraza a nadměrná sněhová nadílka, stejně jako neopatrná sklizeň ovoce či kroupy. Jak ošetřit poškozené kmeny a větve stromů?
Hortenzií není nikdy dost! Dopřát si je v zahradě a okolo chaty můžeme v různých barvách, nejlépe pak samozřejmě v krásné modré, pokud je půda dostatečně kyselá. Hortenzie přitom lze snadno množit řízkováním, takže se o jejich počet a s tím spojené nutné investice nemusíme vůbec obávat. Hortenzií můžeme mít dost a zadarmo.
Podle IUCN je kadidlovník pravý považován za téměř ohrožený druh. Mohou za to ceněné vlastnosti pryskyřice, kterou využívali již staří Egypťané a poptávku po ní později znásobili křesťané, ale i hinduisté a buddhisté. Ano, za takzvaným kadidlem, vonnou pryskyřicí, jejíž dým je nezbytný při náboženských obřadech, stojí strom. A ne ledajaký. Kadidlo bylo dokonce jedním z darů Tří králů novorozenému Ježíšovi.
Opakování je prý matkou moudrosti, vezmeme to v rychlosti. A pozor, tahle desítka není definitivní výčet. Těch zásluh a příkladů prospěšnosti stromů by se našlo víc.
Chcete se při louskání ořechů tak zapotit, že vás na jejich jádra přejde chuť? Anebo chcete, aby vás vnoučata jednou proklela slovy „Co to tady ten bláznivý dědek tenkrát vysadil?“ Pak si kupte místo sazenice ořešáku královského ořešák černý čili americký.
Ne všude je možné, aby živý plot rostl třeba až 2 metry do šířky. A mnohé živé ploty prostě bez pravidelného tvarování nevypadají dobře. Co ale se starým živým plotem, který měl být tvarován a nebyl, nebo sice tvarován byl, ale špatně?
Až sto let staré sazenice olivovníků v mobilních nádobách včetně ceněných bonsají. To je až neuvěřitelná současná nabídka na našem trhu. Přitom za cirka 60 let starou sazenici zaplatíte přibližně 15 tisíc korun.
Pokud se na vysazování a dokonce přesazování vzrostlejších dřevin necítíte, oslovte zahradnickou firmu. Na přesazování existují i stroje, které obrýpnou kořenovou soustavu ze vše stran a vydobudou ze země jakýsi kužel, tedy kořeny včetně zeminy (kořenový resp. zemní bal).
Z letokruhů stromů nepoznáme jen jejich věk a případně světové strany, vůči kterým byl strom orientován, ale i různá fakta z minulosti, třeba velká sucha, chladné roky, napadení škůdci či požáry. Letokruhy například ukázaly, že velké sucho bylo na začátku 16. století, ovšem to sucho, které si pamatujeme mezi lety 2014 a 2019, bylo ještě horší a stále narůstá. I to řekly dendrologům letokruhy stromů.
Zájemci o podzimní výsadbu alejí, sadů, remízků ale i samostatných stromů mimo les mohou nyní zažádat o granty Sázíme budoucnost. K dispozici jsou hned tři výzvy: administrativně zjednodušený grant do 30 tisíc korun, výzvu do 150 tisíc a poslední, specifickou pro obec, která letos vysadí tradiční Alej svobody.
Pozvednout udržitelnost moderní architektury na novou úroveň, postarat se o splynutí nově vznikajících staveb s přírodou. Zkrátka a dobře, zařídit to tak, aby města budoucnosti neobývali jen lidé, ale byla funkční součástí širších ekosystémů.
Americká zahrada u Chudenic, místo mého dětství a dospívání, nádherná sbírka dřevin rozličného původu a památka na um někdejších zahradníků. A že najdete po rodu Černínů z Chudenic (též Czerninové z Chudenic, německy Czernin von und zu Chudenitz) v kraji mnoho stop. Americká zahrada je perlou, kterou nesmíte minout.
Výraz zlatý déšť je lidovým pojmenováním, které se používá především pro zlatici, tedy ten keř, který se hned brzy na jaře obsype žlutavým kvítím. Ve skutečnosti jsou však zlatým deštěm žlutě kvetoucí štědřence, jedovaté rostliny z čeledi bobovitých, jejichž semena (ale i květy a listy) mají zaručené smrtící účinky, a které vykvétají oproti zlatici o mnoho později. Štědřenec je navíc oproti zlatici košatá a o mnoho vyšší dřevina s širokou korunou.
Po shlédnutí příspěvků v diskusi pod článkem pana Dohnala o lišejnících, kterým autor vyvrací všeobecně zaběhlý a po internetu rozšířený mýtus, že lišejníky škodí dřevinám, parazitují na nich a mohou je i zahubit, jsem se rozhodl napsat pár řádků. Začnu ale ovocnými dřevinami, o lišejnících navážu níže. Vypadá to totiž, že na lišejníky se svádí kdeco prostě již jen proto, že na mnoho lidí nepůsobí pěkně, a že jsou prostě vidět. A obávám se, že v některých případech jde až o nenávist. Chudáci lišejníci...
Škodí lišejníky stromům? V krátkosti - ne. Nemají to zapotřebí. Na stromy, skrze jejich povrch, kůru, nejsou nijak interně napojené. Žijí přisedlé na jejich povrchu, to ano, ale necítí potřebu nějak pronikat do hloubky. Ostatně, nemají ani čím. Nemají totiž žádné kořeny, vlášení a kořínky, kterými by se mohly nějak napíchnout. Jen se přidržují jejich zbrázděné plochy svými stélkami, jako podložky.
Různé zdroje, různé názory, různí lidé, různé pohledy. Objektivně musíme říci, že je velmi sporné označit nějaký rostlinný druh jako nejohroženější na světě. Je to ta anebo ona anebo obě podobně? Navíc by se kriticky ohroženým rostlinám určitě nelíbilo, že v souvislosti s nimi soutěžíme v anketě o nejohroženější druh. Skoro by to navádělo k tomu, aby někdo zlikvidoval poslední exempláře svého favorita a nechal na planetě pár posledních kousků. Třeba jen kvůli zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Anebo ceně za sazenice, na které vlastní monopol.
Věděli jste, že ibiškový čaj je egyptským národním nápojem, kterému se říká karkade? Že květy ibišku se především na blízkém východě kandují nebo nakládají do cukru? A že je ibišek nazýván „květinou z Havaje“, kde se stal pro svou krásu národní rostlinou? Přečtěte si další zajímavosti o ibišku včetně jeho nároků na pěstování.
Pokácení statného stromu, který z nějakého důvodu překáží, případně je vyloženě nebezpečný, není často vůbec snadnou záležitostí. Obvykle není možné postupovat jako při kácení stromů v lese, čili složit na zem celý strom naráz. Navíc to nemůžeme bez povolení provádět, kdykoli se nám zlíbí.
Mýty o tak nebezpečných stromech, ke kterým se nesmíme ani přiblížit, jsou staré jako lidstvo samo. Většinou ale zabíjelo něco, co bylo na stromě či ve stromě ukryté, tedy nejčastěji něco živočišného. Jenže mancinela obecná, která roste při pobřeží tropické Ameriky, je opravdu extrémně nebezpečná. Proč?