Opatřete si pro další sezónu semínka z vlastní zahrady

Semínka rostlin jsou mezi zahrádkáři dokonce předmětem vzájemné směny, nebo je od někoho získáme či někomu poskytneme jako drobnou pozornost. Například ačokču (paprikookurku) v obchodech běžně nenajdete a nikoli jen sazenice, ale právě ani semena a osobně máme vyzkoušeno, že semena sbíraná z vypěstovaných plodů fungují již roky po sobě a ani se nesnižuje jejich klíčivost. A právě semínka běžně nedostupných, raritních druhů rostlin, jsou předávána z ruky do ruky dosud.

Samozřejmě však můžeme sbírat i osivo jinak běžně dostupných rostlin, je ale třeba dodržet několik pravidel. Největší riziko představují semena hybridních rostlin označovaných F1. To jsou rostliny, jejichž semena nejsou vhodná k dalšímu semenářskému využití. Z takových semen vyrostlé rostliny totiž nejsou geneticky stabilní. Rostliny jsou proto zcela různorodé, nezachovávají si vlastnosti rostliny mateřské a mnohem snáze podléhají chorobám. Jsou menší, křehčí a nakonec dosáhnete i mnohem horší úrody (jakost i množství plodů). Platí to především pro semena okurek, ale i paprik a jiných druhů rostlin, nejen zeleniny.

Pokud však konkrétní druh a odrůda rostliny předávají svým semenům své vlastnosti dostatečně, je semenaření nasnadě.

Dokonce můžete u mnoha druhů uspět u semen ze zakoupených plodů či u semen ze zakoupených například kvetoucích rostlin. Platí to například pro rajčata, papriky, dýně, mochyně, okrasné slunečnice a jiné druhy. Určitě však nemá smysl vysévat semínka rostlin, které se roubují či očkují. I když v tomto případě jsou též výjimky. Například okurky salátovky a svačinky se běžně očkují na podnože z dýní, ale úspěchu můžeme dosáhnout i pouhým výsevem semen okurek v domácích podmínkách.

Při sběru semen v zahradě (ze zralých plodů, odkvetlých rostlin, bylinek, ale i vyběhlých salátů, mrkve, petržele apod.) musíme vždy vybrat nejlepší z rostlin a plodů. Čili rostlin, které mají nejbujnější růst a nejkrásnější plody. Logika je jasná, čím kvalitnější je výchozí rostlina, tím lepší má genetický potenciál.

Dalším pravidlem je, že semínka musíme nechat zrát na rostlinách co nejdéle. Pokud chceme zabránit jejich vypadání na záhon, můžeme si pomoci třeba uvázaným papírovým sáčkem. Igelitový nepoužívejte, jelikož by se vše uvnitř zapařilo. Pokud použijete dostatečně pevný papírový sáček, který se za dešťů ihned nerozmočí, máte vyhráno. Na podzim pak palice a stonky uřízneme a pohodlně vyklepeme beze ztrát.

Semínka je poté třeba nechat dokonale vysušit. U některých rostlin, jejichž plody mají dužinu, je dokonce dobré nechat semínka několik dní namočená ve vodě, aby vykvasila dužina okolo nich a svým tlením by později nezpůsobila plesnivění semen (rajčata, okurky, lilky, tykve apod.). Poté až semínka vysušíme a až po vysušení je skladujeme.

Semínka je třeba uskladnit v chladu a suchu a samozřejmě obal dobře popsat včetně roku sklizně. Každým rokem se totiž většinou snižuje klíčivost. Pro mnoho rostlinných druhů platí, že jsou schopné vyklíčit hned po sklizni (řeřich, bazalka, kopr, pažitka a jiné jsou doslova extrémisty), jiná semena však potřebují nejprve uzrát, některá dokonce projít mrazem. U dlouho zrajících semen se klíčivost zvýší na maximum dokonce až po letech (např. červená řepa, mangold aj.). Většině však stačí jen několik měsíců, což vlastně představuje při podzimní sklizni semen zimní období.

Mnohá semena nám vydrží uskladněna více let (např. mrkev, rajčata, okurky, papriky, špenát, …), jiná však například nejvýše dva roky (např. cibule a kukuřice).

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com