Architektonické dědictví naší země zahrnuje i výplně stavebních otvorů – historická okna a dveře. Při jejich opravách či výměně nesmíme ignorovat původní formy a použité materiály. Na prvním místě je vždy snaha o zachování původních oken a tedy jejich šetrné rekonstrukce, opravy a údržba, pokud již není záchrana možná, musíme zvolit takové řešení, abychom zachovali původní vzhled a také použili původní materiály nebo materiály jim podobné.
Návrh na výměnu oken u památkově chráněných budov vždy posuzuje orgán Státní památkové péče. Při posuzování výměny oken u památkově chráněných staveb se ověřují hodnoty existujících oken a poté se rozhoduje, zda je přijatelné jejich odstranění. V žádném případě o něm nemůže rozhodnout samotný stavebník či stavební firma. Pouze v případě, že se požadavek na jejich zachování ukáže neopodstatněný, případně nepřiměřený, následuje druhý krok - posouzení návrhu nového řešení. Tím může být kompletní výměna, výměna pouze vnitřních či vnějších okenních křídel, případně přidání dalšího řádu.
Držet bychom se měli následujících pravidel:
zachováme dochovaná okna, pokud je to odůvodněné a přiměřené
jsou-li dochovaná okna památkově hodnotná, nevyhovují však z jiných důvodů, preferujeme vždy méně razantní opatření
snažíme se o zachování vzorků hodnotných příkladů, pokud není reálné zachování celého souboru
při výměně oken preferujeme návrat k památkově adekvátní formě, respektujeme adekvátní architektonickou formu, materiál a zpracování
snažíme se o prohloubení poznání průzkumy a dokumentací
vyloučíme plastová okna a vůbec taková okna, která nejsou svým provedením kompatibilní s ochranou architektonického dědictví a kulturně-historických hodnot
respektujeme fakt, že konstrukce a vnější podoba okna spolu neoddělitelně souvisí
návrh nového okna proto neomezujeme jen na materiál a členění, ale řešíme i konstrukci, otvírání, profilaci, zasklení, kování, detaily, úpravu povrchu a barevnost
vždy preferujeme zachování špaletových (dvojitých) oken
zabýváme se i náhradním způsobem zajištění větrání, odborníci preferují nucené větrání
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Použití tradičních materiálů
Užívání tradičních materiálů je charakteristické právě pro zachování architektonického dědictví, tradiční materiály jsou prostě součástí kulturní hodnoty. Nesmíme proto rezignovat na použití dřeva a dalších materiálů, ze kterých byla původní okna vyrobena a udržována. Tradiční materiál je již jen z principu nenahraditelný.
STOP plastovým oknům
Plastová okna nevyhovují základnímu požadavku péče o architektonické dědictví – použití tradičních materiálů. Nevyhovující je pak i jejich konstrukce a charakteristické detaily. Plastová okna nejsou vhodná ani tehdy, pokud jejich systém můžeme doplnit profilací. Není navíc reálné vyrábět atypické prvky na zařízeních určených pro sériovou výrobu. Od tradičních oken je navíc odlišný i systém otevírání včetně kování (okna jsou vnímána i z interiéru). Odlišná je i povrchová úprava a způsob stárnutí. A pozor, stejně tak nejsou vhodná okna dřevěná či hliníková, která mají podobné detaily jako okna plastová (průřezy, profilace, způsob otvírání, detaily). Z architektonického hlediska je u historických staveb nejobvyklejší především zachování špaletových oken, která jsou u těchto budov nejčastějším řešením výplně stavebního otvoru. Na rozdíl od jednoduchého rámu působí prostorově. Adekvátním řešením jsou vnější rámy s křídly otevíravými ven, což však není reálné v plastovém provedení. A pozor, v prostředí památkových zón a rezervací nejsou plastová okna přípustná ani u staveb, jejichž individuální památková hodnota je bezvýznamná.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Proč neupřednostňujeme jednoduchá okna
Jednoduchá okna s dvojsklem nejsou kvůli svému vzhledu plnohodnotnou náhradou dvojitého okna ani s členěním. Proto vždy sáhneme po oknech špaletových. Dvojitá okna navíc dosahují i lepší zvukové izolace a jednoduché rámy nakonec nemusí být vždy přínosem ani vzhledem k požadavku na tepelné úspory.
Úpravy historických oken
Úpravy jsou vždy preferovány před výměnou. A to i z hlediska lepších izolačních vlastností. Citace názoru Národního památkového ústavu v prohlášení z 18. května 2009, vydaného společně s Českou komorou architektů a Státním fondem životního prostředí: „Architektonické dědictví je ohroženo chátráním a necitlivými přestavbami. Ohrožuje je ale také mechanické uplatňování požadavku přizpůsobovat historickou architekturu technickým standardům soudobé stavební produkce. Toto nebezpečí je aktuální i v případě snižování energetické náročnosti staveb. Zájem společnosti na úsporách energie je nesporný. Opatření, která k takovým úsporám směřují, jsou potřebná. V této souvislosti ale upozorňujeme, že nepřiměřené prostředky mohou vést v případě architektonického dědictví k jeho poškození. Shodujeme se v názoru, že snižování energetické náročnosti staveb a zájem na ochraně architektonického dědictví lze alespoň v některých případech skloubit. To však vyžaduje, aby pro specifickou oblast architektonického dědictví byly podmínky „ušity na míru“. Neměly by být podporovány úpravy, které jsou ze své podstaty konfliktní, a podpořena by naopak měla být ta opatření, kterými lze dosáhnout energetických úspor bez ohrožení kulturních hodnot. V oblasti architektonického dědictví je potřeba počítat i s malými kroky, individuálními návrhy a hlavně s opravami dochovaných historických konstrukcí a prvků, mezi jinými i okenních rámů.“
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Například netěsnící okenní křídla můžeme dotěsnit. V případě jednoduchých oken je možné přidat druhý rám. Mnohdy umožňuje masivní dřevěný rám zvětšení drážky a osazení izolačním dvojsklem. Řešením je i výměna vnějších či vnitřních křídel ve prospěch nových křídel s dvojsklem. Výměna křídel se však vždy odvíjí od kulturní hodnoty těch původních. Izolaci nakonec zlepšíme i vnějšími či vnitřními okenicemi a textilními závěsy. K okenicím však saháme, pokud jsou původní okenice zachovány, či je můžeme bez potíží doplnit.
Dobové zasklení
Při renovaci hodnotných oken se často rozbije i část původního zasklení. V tomto případě je však nevhodná výměna soudobými skly, vyráběnými jinou technologií. Rovný zrcadlový odraz moderních skel působí cizorodě. Přitom je i dnes možné použít původní tažené či foukané sklo. Kromě skel vyrobených tradiční technologií je možné použít i v tuzemsku vyráběné sklo, imitující nerovnosti a další vlastnosti ručně foukaného skla. Jde o pohledově kvalitní náhradu. Nabízeno je jako čiré o síle dvou, tří a čtyř milimetrů, o velikostech až 120 x 180 cm a se slabě nazelenalým nádechem o síle dva milimetry. Sklo obsahuje velmi kvalitní UV filtr.
Zdroj: Národní památkový ústav, ČESKÉSTAVBY.cz, Petr Švamberg - Imitace dobového skla
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
