Počasí v Česku má kontinentální charakter. Ve srovnání se státy u rovníku anebo v blízkosti moří/oceánů se nám rovněž většinou vyhýbají všechny ty pořádné katastrofy, průběh celoročního klimatu má u nás až nudně nalinkovaný charakter. Zatím zažíváme jen jednu solidní nejistotu. Chladná jara.
Ani při té nejlepší vůli nedokážeme předpovědět, zda zima skončí s únorem, anebo se protáhne až do konce března či ještě dál. Stává se, tu a tam, že poslední mrazy mohou udeřit i na začátku května. Problém to je, protože hlavní sezóna kvetení rostlinám u nás začíná už v dubnu, a tak jarní mrazíky mohou snadno poslat celou budoucí úrodu takříkajíc do kytek.
Neplánovaný příchod spalujících mrazů může pokazit sezónu zahradníkům, sadařům, vinařům. Prostě všem. Jak se dá téhle „katastrofě“ bránit? Špatně. Počasí přeprat nedokážeme, ale jeho projevy – pokud jsou dostatečně krátkodobé – dokážeme trochu utlumit.
)
Malé i velké sazeničky
Předpěstované rostlinky – které je opravdu lepší přesouvat do země, až když je počasí „jisté“ – můžeme ochránit s pomocí fóliovníků, pařníků. Nemusíte je kupovat, možností jak je podomácku sestavit je celá řádka. Většinou pro ně vystačí dřevěné rámy i staré okenní rámy, kovové konstrukce i tunely vypletené z drátů, to vše vyplněné igelitem a usazené na/nad záhonkem.
Jako přídatná vrstva do chrání před přímým vymrzáním půdy i rostlin, před studeným větrem, namrzáním povrchů. Navíc se to přes den sluníčkem prohřeje a vytvoří si tím teplotní bariéra. Pařníky, postavené ideálně ještě tak hned vedle kompostů, které si rozkladem vyrábí své vlastní teplo, jsou ještě lepší. Je to lacinější a stejně efektivní, jako skleníky.
)
I za sklem umí být zima
Rostliny pěstované ve skleníku se při jarních přímrazcích také mohou dostat do potíží. Zvlášť když se zima rozhodne zdržet déle. Skleníky jsou v překonávání přímrazků dobré, ale pojistit si to můžete přídatnou izolací. Polystyrenovými deskami, které obložíte zvenčí či zevnitř kolem stěn. Přes noc můžete také skleník přetáhnout plachtou, aby své vyhřáté teplo tolik neztrácel.
Pochopitelně, že velkou výhodu mají skleníky s vytápěním, a ty, které jsou nalepené na vytápěné objekty. O vytápění se také můžete zasadit náhradním/přenosným zdrojem tepla. Nemusí to být hned přímotop, ale třeba dlouho-hořící protimrazové svíce. Určitě ale nechejte všechny skleníky přes den zavřené, aby mohly střádat a neztrácet teplo, které jim vydrží přes mrazivou noc.
)
Záhonky a plochy
Ani tam, kde se pro svou rozměrnost či velkou plochu záhonků nevyplatí budovat fóliovník, nemusíte na ochranu rostlin před mrazem rezignovat. Jsou tu totiž nejrůznější fólie, plátna, geotextilie a netkané textilie. Jedna vrstva je spíš pro parádu, ale dvě nad sebou už jako ochrana proti mrazivé noci postačí. Nezapomeňte ji uchytit – přikolíkovat – aby ji v noci neodfouknul vítr.
Alternativou pak mohou být prvky „bodové“ ochrany. PET láhev s odříznutým dnem, to je vlastně takový mini-skleník. Který můžete instalovat přímo na konkrétní rostlinu. Vzduch uvnitř se přes den ohřeje, a v noci chrání. Staré zavařovačky, přiklopený kbelík? Jako krátkodobé řešení to může pomoci. Textilie jsou ale dnes tou asi nejdostupnější a nejpohotovější variantou.
Zakouřená odrůda
Při ochraně plodonosných keřů, polokeřů a také vinic se v případě očekávaných mrazů pracuje s kouřem. Nikoliv s ohněm – žár plamenů je stejně zničující, jako vytrvalý mráz. Kouř ale vytváří aerosol s pevnými (a teplými) částicemi, které odrušují efekt mrazu. Není to zrovna snadné a pohotové řešení, jeho efekt je nejistý.
Pokud si ale máte vybrat, zda příští sezónu bez úrody - anebo škrtnout sirkou pod něčím, co bude čmoudit až do rána, je volba jasná. Halda suchého rostlinného opadu, slámy, se po zapálení přesype tenkou vrstvou hlíny. Nemá to hořet, ale hlavně kouřit. Vinaři také zkouší – s různým úspěchem – vykuřovací stroje, čmoudící mašiny a izolované ohně, přenosné pochodně.
)
Mlha, samá mlha
Voda jako obrana proti mrazu nás na první dobrou většinou nenapadne. Ale princip je vlastně stejný, jako při zakuřování. Jen ten aerosol není z pevných, ale kapalných částic. Musí to být skutečná mlha, vodní poprašek, ne kropení kapičkami vody. Na rostlinách vytvoří ochranný film, který se postará o obranu rostlin pod ním.
Není to levné, je to technicky náročnější. A není to ani řešení pro dlouhodobý mráz. Na druhé straně, pro ochranu stromů v sadu (které už třeba nakvétají) asi nic lepšího není. Vyzkoušet taky můžete – podobně náročnou – metodu odpařování. V sadu u stromů rozmístěné kádě, které naplníte horkou vodou. A z nich pak bude teplo sálat do okolí. Než se ochladí a budete muset dovézt další…
)
Prevence? To je potíž
Jarní mrazíky jsou neočekávatelně očekávatelné. Jednu sezónu s nimi potíž je, pak o sobě zase vědět nedají. Proto se s nimi úplně nepočítá, a proto taky tolik škodí. Setkávat se s nimi ale budeme. Pomoci si trochu můžeme lepším načasováním výsadby, důkladnějším výběrem míst (prosluněné, neprofoukávané), přípravou míst k vysazování – vyvýšenými záhonky, zákryvem – a také vysazováním do míst, které jsou takříkajíc v teple - u zdí vytápěných objektů. A pochopitelně výběrem odrůd, které se s chladem či mrazy vyrovnávají lépe.
Samozřejmě, je vždy lepší být na ně připraven, třeba zásobou netkané textilie v kůlně, zatímco jsme jedním uchem přilepení na předpověď počasí do dalších dní. Aby nás jarní mrazíky nezaskočily.
)
Jak se rostliny chrání před mrazem?
Kůra anebo tvrdé lodyhy někdy mohou chránit vodivá pletiva stejným způsobem, jako vícevrstvé zdi izolují vodovodní trubky. Některé rostliny hromadí ve svých pletivech látky (cukry a specifické aminokyseliny), které zvyšují limit pro bod tuhnutí buněčného obsahu. Vytváří si zkrátka svou vlastní nemrznoucí směs. Jiné rostliny „mrznou“ cíleně. Svrchní vrstvy nechávají zledovatět na kost, aby pod nimi, za ledovou krustou, mohl dál proudit život. Klasičtější model ale je, že se rostliny zbaví vody ve svých buňkách, dehydratují svůj obsah. Typické je to tam, kde mrzne pomalu a dlouho.
Zdroj: CreekGardens.com, GardeningProductsReview.com, BHG.com, rhs.org.com, HelloHomestead.com, Almanac.com, CountryLiving.com
