Právě nyní, dokud ještě nenapadly závěje sněhu, ale listnaté stromy jsou již bez listí, je vhodná doba pro samotěžbu palivového dřeva a jeho přípravu. Stromy bychom prostě měli kácet v době, kdy nemají mízu (odpočívají) a neraší jim pupeny. Čili i na konci zimy a časně zjara kácíme ještě před vyrašením pupenů. Stejně tak lze kácet v zimě, ovšem pouze pokud se máme na místo jak dostat – závěje sněhu či naopak rozbahněný terén nám mohou těžbu znemožnit (minimálně ztížit), stejně jako větve ztěžklé sněhem a ledem.
Odborníci charakterizují těžbu dřeva jako sklizeň, při které však nesmí docházet k ničení či zničení lesa, ale měla by souviset s jeho výchovou a obnovou. Při těžbě palivového dřeva stromy kácíme, odvětvujeme (a využijeme i silnější větve, zbytek lze použít jako štěpku, pokud ovšem máme štěpkovač) a zkracujeme (obyčejně „metrujeme“ - zkracujeme na délku 1 metr). Palivové dřevo se neodkorňuje.
Těžba v období vegetačního klidu
Při těžbě dřeva nebereme ohled na období vegetačního klidu (1.10. až 31.3.), ale naopak – listnaté stromy kácíme až když nemají listí. Ovšem čerstvě pokáceným dřevem lze topit nejdříve za rok a u některých dřevin jsou to dokonce 2 až 3 roky. Výjimku představuje například bříza, která hoří hned, i když to též není ideální stav – ovšem s výjimkou jarního kácení, kdy jsou již nalité pupeny či raší listy a květy. Všimněte si, že z pokáceného pařezu vytéká míza proudem.
Úplněk či nov? Astronomie či astrologie?
Lidé se zkušenostmi a citem k přírodě vám řeknou, že pokácet strom v době, kdy má listí, je hříchem proti přírodě – vraždou, která se nám vrátí i s následky. Sladká míza totiž zachutná nejen červotočům a dřevo navíc praská a plesniví. Stará moudra dokonce hovoří o astronomických a astrologických vlivech na těžbu dřeva. Čili záleží dle nich na konkrétních datech, na luně a na astrologických znameních. Tuto problematiku, pokud vás zajímá, najdete například ZDE.
Kácení stromu - nejprve se vyřízne klín ve směru, kam chceme, aby strom spadl
Dřevo - oblíbené palivo
Palivové dřevo je dnes velice oblíbeným topivem. Mnohdy ale není snadné a především levné palivové dřevo sehnat. Nejlevnější, avšak i nejpracnější cestou je samotěžba, je ale třeba domluvit se s vlastníkem či správcem lesa a získat povolení. A ani v případě, že bychom les vlastnili, si nemůžeme kdykoli pokácet, co se nám zlíbí, s výjimkou stromů uschlých a ztrouchnivělých.
Palivové dřevo musíme navíc skladovat s předstihem. Tím nejdražším je zakoupení tvrdého dřeva listnáčů (například buk), které je již dostatečně proschlé. Je výhodnější kupovat mnohem levnější dřevo čerstvé a nechat je proschnout. V případě samotěžby bychom pak neměli do lesa vyrazit nikdy sami, natož bez jakýchkoli zkušeností. Nová řetězová pila je pouze nástroj, který je třeba umět ovládat a též pokácení stromu má svá nepopiratelná pravidla. Mrtvých a zraněných je z lesa každoročně odváženo nespočet a to dokonce i profesionálů. Stačí i jen trocha nepozornosti.
Nesmíme také zapomenout, že se mnohem lépe zpracovává čerstvé dřevo než proschlé. Proto špalky hned štípeme, čímž navíc urychlujeme schnutí dřeva. Schnout začne ihned po rozštípnutí. Sice se do štípání dřeva nepustíme ihned po fyzicky namáhavé těžbě a jeho dovezení z lesa, ale je to třeba udělat co nejdříve.
Krácení kmenů - metrování (všimněte si metrové lati, ovšem samotná pila i s lištou má obvykle též délku 1 metr a k měření lze použít ji)
Vlastnosti dřeva
Zajímavé jsou odlišné vlastnosti dřeva. Tak například tvrdé dřevo (buk, dub, javor, jasan, …) se štípe mnohem lépe než sukovité dřevo měkké (smrk, borovice, topol, jedle, …). Každé dřevo se liší strukturou, pevností a dalšími vlastnostmi a právě tyto vlastnosti definují jeho využití. Například v krbu a krbových kamnech topíme především tvrdým dřevem včetně dřeva z ovocných stromů. Kdo však rád udí, moc dobře ví, že „ovocné“ dřevo je třeba uskladnit právě pro tento účel. Tvrdé dřevo hoří pomaleji a zanechává velké množství žhavých uhlíků, čili zahřívá nás dlouhou dobu. Dřevo jehličnanů je sice také určené k topení, ale hoří příliš rychle, je z něj více odpadu a uhlíky při hoření vystřelují kvůli vysokému obsahu pryskyřice ve dřevě. Toto dřevo zanáší komín a též hrozí v případě krbů a krbových kamen riziko požáru právě od vystřelujících uhlíků. Vhodnější je proto i k roztápění měkké dřevo listnáčů: břízy, lípy, kaštanu, topolu, vrby, akátu, akácie, …
Netopte chemií
Nedoporučuje se topit dřevem chemicky ošetřeným, lisovanými dřevotřískovými deskami, překližkami, ale i dřevem navoskovaným a ošetřeným přírodním olejem. Znečišťují topeniště i komín a exhaláty jsou toxické.
Skladování dřeva
Po rozštípání je třeba dřevo skladovat buďte na hranici ve venkovním prostoru, kdy první řadu podložíme a hranici shora zakryjeme. První vrstva naštípaných špalků by měla být alespoň 20 cm nad zemí. Dřevo uskladňujeme na návětrném místě. Dobré je též skladování dřeva rovnou v požadovaných délkách pro konkrétní kamna, kotel, či krb. Část přitom vždy držíme co nejblíž u topidla, ovšem to hovoříme o dřevě již proschlém. A navíc, pokud umístíme poblíž topidla o několik dní dříve dostatečnou zásobu dřeva, ještě nám zde doschne a dřevo bude lépe hořet.
)
