S šípkovou nebo se zelím? Zhruba takhle lze vystihnout podstatu debaty, která se vede o prospěšnosti, nebo naopak funkční nedostatečnosti mulče ze štěrků a říčních obrázků, vysypaným na záhoncích. Stejně jako šípková omáčka nebo zelí, přístupy s i bez štěrkového mulče mají něco do sebe. Kromě kladů i zápory. Jak si tedy ve vzájemném srovnání stojí?
Kamínky a hrubozrnný štěrk představují na zahradě jistotu. Byly, jsou a budou. Na rozdíl od klasického dřevnatého mulče je jejich údržba minimální až záporná. Vydrží snad všechno. Vysypete je tam, kde potřebujete, a zůstanou tam. Nemění barvu, nemá na ně vliv sucho, teplo ani mráz či déšť. Prostě existují a okolní děje je víceméně míjí.
Řešení, které už s vámi zůstane
Nevýhoda? Jistota věčnosti se snadno může stát břemenem. Třeba když už z nějakého důvodu v záhoncích kamínky nechcete. Na rozdíl od mulče je těžké je vyhrabat a zbavit se jich. Sesedají a stávají se součástí půdy. Část materiálu prostě zůstane v místě slože, a promítne se do dalších vlastností substrátu. Jsou rozhodnutím, které se těžko bere nazpět. Což může být někdy na překážku. Sesbírat se můžete jen ručně, což je práce pro Popelku.
Štěrkový mulč se nerozkládá, není organický. Teoreticky vás může na zahradě přežít. Pokud jej potřebujete nějak „oživit“, jen přisypete a rozhrnete další vrstvu. Ale jak bylo naznačeno, řešení, které vám dávkuje jen zvýšení přísunu téhož, nemusí být vždy ideální. Ano, se štěrkovým mulčem se nemusíte obávat vyplavení kamínků ani toho, že by je odfouknul vítr. Ale nezbavíte se jich.
)
Ochráníte půdu. A změníte ji
Kamenný mulč může pomoci na zahradách, které jsou vyfoukávané větrem (a větrnou erozí z nich mizí úživný substrát). Kameny zafixují humus v zemi, a zabrání jeho odnosu. Kameny jsou populární u designérů, protože se s nimi snadno dotváří požadované tvary v zahradě.
V poslední době bývají dávány za ideální substrát pro místa, která zápasí se suchem. Kameny totiž chrání půdu před vysycháním, a proto se stále častěji objevují v návrzích moderních okrasných zahrad. Má to ale háček: s kamenným podložím a suchomilnou vegetací sice vytvoříte nízko-údržbovou zahradu odolnou suchu - adaptujete se a přizpůsobíte – ale nevytvoříte tím stín ani vlhko. Je to prostě řešení, které tak trochu zavání rezignací.
)
Levné, odolné a bezpečné. Většinou!
Kamínky jsou nepřekonatelné pro vysypávání pěšinek a cestiček. Nebrání totiž vsaku vody, jako zpevněné povrchy, a přitom si zachovávají svou estetickou hodnotu. Nevadí jim sešlap ani pořádné zdusání. Ale na druhé straně, jsou trochu nepraktické tam, kde se chystáte projet s plným kolečkem. Můžete se bořit. Záleží pochopitelně na jejich zakotvení v terénu a vrstvě.
Jsou cenově efektivní. Tedy ve srovnání s mulčem, který si kupujete. Jestli se každý rok vozit s pytli mulče dřevnatého, anebo s jedním kamenným? V součtu za léta vám vyjde levněji. A čistě teoreticky je můžeme považovat za „bezpečnější“. Třeba když přijde na požár v okolí domu: zahrada vysypaná štěrkem se stává přirozenou bariérou šíření plamenů. Nebezpečí? Zkuste (nebo raději nezkoušejte) vjet do kamínky vysypaného záhonku se zapnutou sekačkou…
)
Okopáváte a hrabete rádi?
Najdou se tací, kteří považují říční oblázky, štěrk a kamínky za univerzální řešení. Není to tak úplně pravda: jsou sice perfektní do zahrádek a skalek, mezi sukulenty a suchomilné traviny stálého stanoviště, ale jinde jsou spíše omezující. Všude tam, kde potřebujete pravidelně kopat do země a hloubit, přesazovat a rozsazovat, budou vám překážet.
Stejně jako jsme narazili u přesazování a plných koleček, budou nám kamínky vadit při hrabání spadaného listí na podzim a běžného zametání. Tady se už tak užitečně nejeví. Časem se také ukáže, jak důležité je správné a pevné hrazení záhonků a cestiček. Bez nich se totiž kamínky dostávají tam, kam nechcete.
)
Bez plevelů, ale také bez života
Malebné záhonky vysypané štěrkem a kamínky fungují jako skoro dokonalá prevence růstu plevelů. Nemají se kde uchytit, a skutečně si tím ušetříte spoustu práce. Na rozdíl od organického mulče kamínky nelákají hmyz. Ať už ten prospěšný, nebo škůdce. Což je někdy plus a jindy nevýhoda.
Květiny a keře nás umí potěšit tím, že se rozrůstají. Ale šance, že by výhonky nebo semínka dokázaly prorazit kamenným mulčem, nejsou vysoké. Pokud jsme si zvykli, že každý rok přirostlo na naší zahradě něco nového, s kamínky v záhoncích to většinou končí.
Není kámen jako kámen, a většina z nich má spíše alkalickou (zásaditou) povahu. Stromy a keře povětšinou preferují spíše mírně kyselejší půdy. Dlouhodobě udržované kamenné zásypy tak mohou proměnit pH půdy k nelibost některých zelených obyvatel zahrady.
)
Budiž sucho!
Kamínky se ve slunečním žáru rozpalují, a rozhodně to v létě nebude na bosé chození. Tím, že akumulují teplo, zvyšují sáláním teplotu i v noci. Zahrada s kamenným mulčem tak může být až nepříjemně horká.… a pořádně žíznivá. Těžko se totiž odhaduje, kolik vody vlastně rostliny v záhoncích spotřebují vody, a kolik šlo jen na ochlazení kamenů. Je to prvek, který sice umí přidržet vodu v půdě, ale paradoxně zvyšuje sucho a horko na zahradě.
Podstatnou součástí kritiky oblázků a kamenů je také to, že na rozdíl od organického mulče vlastně nepřináší pěstovaným rostlinám nic navíc. Tedy žádný benefit v podobě živin, zvýšení zastoupení organického materiálu v půdě, provzdušnění. Byť neškodí, zdraví půdy prostě nepřispívají.
)
