Správně bychom měli větrat v místnosti, kde právě pobýváme, každé 2 hodiny 3 až 5 minut a to okny otevřenými dokořán. Jak ale zajistit takto intenzivní větrání v pasivním domě, který je dokonce vzduchotěsně uzavřen a běžné větrání se kvůli úsporám energií vůbec nepředpokládá?
I v běžných domech se především v zimě a v noci větrá mnohem méně, než by se mělo, v noci pak mnohdy vůbec. Prostě nechceme mít doma chladno. Ovšem právě to je příčinou zvyšování koncentrace škodlivin v interiéru a vzdušné vlhkosti, přičemž prodýcháváme potřebný kyslík. V extrémních případech pak může být v místnosti doslova nedýchatelno, na omdlení. Z tohoto pohledu je způsob výměny vzduchu v pasivních domech, kde je přirozené větrání doslova zakázáno, ovšem vzduch je udržován stále čerstvý, ideálním řešením. Prostě se o větrání vůbec nemusíme starat a to naopak probíhá s minimálními ztrátami vyrobeného a akumulovaného tepla.
V pasivním domě dýcháme čerstvý vzduch stále – nucené větrání s rekuperací tepla
Běžným větráním ztrácíme značné množství vyrobeného tepla, byť argumentace dokazující jeho prospěšnost a rychlý návrat interiérového vzduchu do normálu po zavření oken má též svůj smysl. Vzduch zpětně získá teplo akumulované ve zdivu a předmětech a po zavření oken se proto v místnosti zase rychle oteplí. To samé však lze provádět, aniž bychom teplo ztráceli. Jde jen o to, jak předat teplo z vydýchaného vzduchu, který musíme z bytu odvádět, vzduchu čerstvému, příchozímu, který je však chladný.
Technologii, která takovou výměnu vzduchu dovede, se říká rekuperace. Bez rekuperace získaného tepla by pasivní dům nemohl dosahovat potřebných parametrů a dokonce i jen těžko hodnot domů nízkoenergetických. Měrná roční potřeba tepla na vytápění je v pasivních domech nejvýše 15 kWh/(m2a), zatímco v domech nízkoenergetických 50 kWh/(m2a).
Čerstvý příchozí vzduch se při rekuperaci jednoduše ohřívá téměř na pokojovou teplotu a nevznikají tak nepříjemné rozdíly teplot způsobované běžným větráním. Nasávaný (studený) a odpadní (teplý) vzduch proudí proti sobě v sousedících kanálcích, přičemž je toto proudění vzduchu poháněno pouze dvěma úspornými ventilátory. Odpadní a čerstvý vzduch se nemísí, ale odpadnímu vzduchu je přitom předáváno teplo. Příchozí vzduch je navíc filtrován, čímž se snižuje prašnost v interiéru. A tento fakt ocení nejen hospodyně, ale i alergici. Zároveň je snížena hlučnost v místnostech, protože nemusíme otevírat okna. Jedinou potřebnou údržbou tohoto systému je výměna filtru, ke které dochází minimálně jednou ročně. Rekuperační jednotky dosahují běžně účinnosti zpětného zisku tepla 75%, ale ty nejlepší i více jak 90%.
Rekuperační jednotka s rozvody vzduchu
Pasivní dům v Těptíně
Kolik stojí rekuperační jednotka
Pro rodinný dům může rekuperační jednotky s rozvody vzduchu stát okolo 150 tisíc korun, v případě bytových domů okolo 50 tisíc na byt. Návratnost se pohybuje na hranici životnosti systému jen co do úspor energie. Dlužno ale říci, že úspory energií jsou v tomto případě pouze bonus, jelikož jde především o zdravé vnitřní prostředí v domech zároveň s udržením tepelné pohody. Důležité je však též dosažení požadované vzduchotěsnosti budovy a tedy precizní výstavba navazující na dobře zpracovanou projektovou dokumentaci, jinak se účinnost systém a související výhody znehodnocují. A samozřejmě je též důležitý kvalitní projekt a precizní provedení rekuperačního systému a jeho správné uvedení do provozu.
Aby byla rekuperace skutečně účinná, musíme dosáhnout dostatečné neprůvzdušnosti obálky budovy n50, která je ověřena tlakovou zkouškou (blower door testem) a nesmí překročit hodnotu 0,6-1/hod. Čili při přetlaku nebo podtlaku 50 Pa se nesmí netěsnostmi v obálce budovy za hodinu vyměnit více jak 60% vnitřního objemu vzduchu.
Blower door test
Větrací jednotky se zpětným ziskem (rekuperací) tepla
Tyto větrací jednotky větrají přesně a v potřebném množství resp. intenzitě, aniž by způsobovaly průvan a pouštěly do bytu hluk a prach. Čerstvý a ohřátý vzduch je přiváděn nejprve do pobytových místností, prochází přes chodby, které jsou tak zároveň provětrávané a nakonec je odtahován z míst, kde jsou produkovány pachy a vlhkost (kuchyň, wc, koupelny). Prochází rekuperačním výměníkem, předává zde teplo příchozímu vzduchu a cyklus se opakuje. Samotnou větrací jednotku můžeme umístit do technické místnosti, stropního podhledu, ale i na stěnu, pokud jde o velmi tichou jednotku. Za jednotkou se umisťují tlumiče hluku stejně jako mezi místnosmi, aby nedocházelo k telefonickému přenosu hluku. Rozvody pro přívod a odtah vzduchu jsou vedené nejčastěji pod stropem, ve stropním podhledu, ale i v podlaze. Ideální je, pokud vidíme pouze vyústění rozvodů, ovšem může též být záměrem architekta tyto rozvody v některých místnostech přiznat. Prostě je nezakrývat. V takovém případě záleží na jejich vzhledu a tedy i materiálovém provedení.
Princip rekuperace
Přednosti nuceného větrání s rekuperací tepla
odvádí škodlivé látky ze vzduchu a pachy
odvádí vzdušnou vlhkost
snižuje riziko vzniku a šíření plísní
v místnostech je stále čerstvý vzduch bez překračování koncentrace CO2 1500 ppm
získáváme teplý příchozí vzduch
netvoří se průvan
zvenčí není dovnitř přenášen hluk
příchozí vzduch je filtrován a není proto znečištěn prachem, pyly a exhaláty
