Proč právě suché sádrokartonové podlahy?

Berme příklad přestavby starého objektu: stropní konstrukce na dřevěných trámech, ne příliš rovný prkenný záklop a na něm prošlapaná podlaha. Pokud shledáme stávající konstrukci zdravou, nepoškozenou, můžeme novou podlahu položit na ni. To ovšem znamená eliminovat nerovnosti nosné konstrukce, učinit opatření pro dosažení co nejnižší hladiny kročejového hluku a vytvořit vhodnou plochu pro položení vybrané nášlapné vrstvy. Přitom novými zásahy samozřejmě chceme nezhoršit stav a vlastnosti původní konstrukce. Kombinace těchto požadavků výrazně limituje použití lité technologie především s ohledem na značné množství záměsové vody, kterou do stavby vneseme. Ve starých stavbách čeká často mnoho desítek let na svou příležitost věrná dřevomorka, která se při zlepšení životních podmínek čile pustí do díla. Důsledky si umíme přestavit. Krom toho podlahy tohoto typu konstrukci zpravidla ještě více zatíží, takže může nastat problém se statikou.

Nabízí se tedy volba tzv. suché podlahy. Po odstranění původní podlahy se nerovnosti nosné konstrukce vyrovnají vyrovnávacím podsypem – systémový vápencový nebo častěji Liapor. Práci na podsypu zahájíme položením vlnitého papíru k zamezení úniku zrn do mezer v nosné konstrukci. Papír je prodyšný, umožní konstrukci větrat. Po obvodu místnosti se osadí dilatační systémové pásky minerální vlny, které zabrání přenosu akustické energie do navazujících konstrukcí. Na vyrovnávací podsyp se položí vlastní sádrokartonová podlaha F146. Pro snížení kročejového hluku je možno na podsyp pod sádrokartonové desky vložit ještě vrstvu kročejové izolace. Jako velmi vhodná se osvědčila dřevovláknitá deska tloušťky 10 mm. Podlaha F146 se skládá ze dvou vrstev podlahových sádrokartonových desek spojovaných na stavbě. S deskami se dobře pracuje, neboť jejich šíře je 600 mm a délka 2000 mm. Dělení desek se provádí stejně jako u ostatních sádrokartonových desek pomocí nože. Desky se kladou na vazbu s přesahem aspoň 200 mm. Na první vrstvu desek se zubovým hladítkem nanese sádrové lepidlo (doporučuje se Fugenfüller leicht) a na ně se potom kladou desky druhé vrstvy. Je třeba dbát na dodržení vazby jak mezi deskami v této druhé vrstvě, tak i mezi oběma vrstvami. Pro spolehlivé slepení obou vrstev mezi sebou je nutno zajistit jejich maximální kontakt. Toho se dosahuje prosponkováním obou vrstev. Nakonec se spáry mezi deskami druhé vrstvy a sponky přetmelí Uniflottem. Zabrání se tím možnému propsání spojů desek a sponek do tenkovrstvé nášlapné vrstvy (např. PVC). Hustota a dimenze sponek, kladečská schémata a ostatní údaje jsou k nalezení v technickém listu Knauf F 14.

Sádrokartonová podlaha F146 je vhodná do obytných i administrativních prostor, jak u rekonstrukcí, tak u novostaveb, kde bodové zatížení nepřesáhne 1,5 kN, resp. plošné 1,5 kN/m². Lze na ni pokládat různé nášlapné vrstvy – povlakové, textilní, dlažbu do rozměru 330 x 330, dřevěnou podlahu do tloušťky 14 mm. Podlaha je snadno dostupná a vyrábí se v tuzemsku.

Autor: Hubert Siegl