Někdo to ví, mnoho lidí nikoli, platí totiž, že právě před zimou stahují rostliny svou sílu zpátky do kořenů, díky čemuž přečkají zimu až do jara. A právě v tuto dobu je ideální sběr léčivých kořenů. Obsahují totiž nejvíce lidskému zdraví prospěšných látek.
Kořeny proto sklízíme nejlépe na podzim, tedy v říjnu a pokud ještě nemrzne, pak i v listopadu a klidně i prosinci. Další možností je poté brzké jaro v dny, kdy nemrzne. Pokud dokonce chceme dodržet bylinkářskou tradici, necháme si sběr kořenů až na dobu okolo novoluní, nejlépe brzy ráno a nebo až na večer.
)
Jeden z nejléčivějších kořenů patří pampelišce (smetánce lékařské)
Divili byste se, ale velice léčivé jsou na podzim sklizené kořeny jinak běžného a nepříjemného zahradního plevele - smetánky lékařské, lidově pampelišky. Kořen smetánky lékařské je bohatý na hořčiny, stejně jako třeba kořen dalšího v zahradách obtížného plevele pýru plazivého. Hořčiny mají schopnost ozdravovat játra, podporovat metabolismus a lymfatický oběh, přičemž stimulují i trávicí systém, čili prospívají trávení. Pomáhají také při zánětech močových cest, revmatismu, vyrážkách, alergiích a žaludečních potížích, posilují pleť a podporují růst vlasů.
)
Pokud pampelišku (smetánku lékařskou) vyloženě pěstujeme pro sběr kořenů, sbírají se roční kořeny. Divoce rostoucí pampeliška má však nejúčinnější kořeny ve druhém a nebo třetím roce růstu. Při pletí pampelišky ze záhonů či trávníku je pak určitě lepší kořeny usušit než je dát do kompostu. Dokonce i nasekané na kousky nám mohou v budoucnu tropit v zahradě neplechu. Prostě si je s kompostem po zahradě vysadíme.
)
Co jsou hořčiny
A co to vlastně hořčiny jsou? Zde se různí definice, podle jedné jde o všechny hořké rostlinné látky, podle jiné jen o ty látky, které nemají kromě své hořkosti jiný účinek nebo využití. Obzvláště druhá definice tedy odporuje předchozímu odstavci, ovšem v širším smyslu jsou mezi hořčiny řazené mnohé zdraví prospěšné, ale i jedovaté a nebezpečné alkaloidy. V každém případě je ale v léčitelství i lékařství vyzkoušeno, že výše zmíněné léčebné účinky jsou platné. Není však samozřejmě možné užívat podzemní kořeny bylin neomezeně, což ale obecně platí pro všechny drogy. V mírné míře prospívá – v nadměrné koncentraci může ublížit.
Další léčivé kořeny
Například kořen proskurníku pomáhá při nachlazení, kašli a zánětu průdušek, dovede dokonce léčit i zanícené sliznice trávicího a močového ústrojí.
Kořen rozchodnice růžové (tzv. zlatý kořen) dokonce způsobil, že byla tato rostlina v naší přírodě téměř vyhubena a dnes je přísně chráněná. Přitom jde o „obyčejnou“ a lacinou skalničku, jejíž sazenice si můžeme koupit na svou zahradu za pár desítek korun. Jako léčivá bylina má však v podobě svého kořenu doslova rozsáhlé účinky včetně schopnosti nahradit pilulky viagry. Svou léčivostí je přitom přirovnávána k téměř mýtickému ženšenu.
)
Seznamme se s dalšími „výtečníky“ rostlinné říše, jejichž kořeny či oddenky nám pomáhají. Například oddenky ostropestřce mariánského regenerují játra stejně jako jeho semena. Užívat je lze v podobě macerátu, prášku, oleje a nebo odvaru. Ten se připraví z omytých a nasekaných oddenků či semen a užívat jej lze třikrát denně po dobu dvou až tří týdnů.
Tři lžičky na drobno posekaného (nejlépe čerstvého) kořene proskurníku pro změnu necháme přes noc vylouhovat ve vlažné vodě a ráno nálev přecedíme a během dne popíjíme, pomáhá při nachlazení a též jeho sušené zásoby na zimu se opravdu vyplatí.
Z kořene čekanky připravujeme macerát a nebo odvar, které užíváme dvakrát denně.
Ovšem léčivé jsou i kořeny kořenové zeleniny, například mrkve, petržele, vodnice, černého kořene apod. Samostatnou kapitolu pak představuje kořen zázvoru, což je doslova zázrak a přírodní antibiotikum při nachlazení, chřipkách a angínách.
)
Jak kořeny vyrýpnout?
Kořeny je vhodné dobývat ze země hned po dešti, jelikož je snáze vyrýpneme z půdy. V zahradě je pak možné před získáváním kořenů ze záhonu či odjinud rostliny pořádně zalít a chvíli počkat. K získávání kořenů nám poslouží motyčka, dlouhá a ostrá lopatka, případně rýč a nebo rycí vidle. Existují i speciální rýče a nástroje na odstraňování hluboko kořenících plevelů. Některé druhy kořenů si však můžeme v sušené podobě i zakoupit v lékárně a nebo specializovaném bylinkářství.
A pozor, pokud věříte, že i na pověrčivosti může být trocha pravdy, vězte, že skalní vyznavači bylinářských tradic se domnívají, že kořeny by neměly přijít do styku s kovem. Používají proto dřevěné nástroje. A báby kořenářky prý dříve vyrývaly kořeny ze země jelením parohem. Proti gustu a tradici…
Po vyrýpnutí odstraníme nať (nožem či nůžkami) a kořen očistíme kartáčkem a omyjeme důkladně vodou. Další zpracovávání kořenů je ideální ihned po očištění.
)
Jak sušit kořeny a oddenky do zásoby na zimu
Nálevy a maceráty připravíme i z čerstvých kořenů, do zásoby je však třeba kořeny a oddenky, případně hlízy na zimu nasušit. Nejprve je pokrájíme na tenké plátky a je třeba počítat s tím, že budou přesto schnout pomaleji než listy, květy a některé stonky. Obzvláště kořeny jsou však odolnější a lépe si drží užitečné látky i při sušení v sušičkách či v troubě za vyšších teplot (do 45 °C). Pro přirozené sušení musíme vybrat teplé místo se stálým průvanem, kde plátky rozložíme na síto. Je to vlastně stejné, jako když sušíme houby.
)
U kořenů platí opak než u listů a květů, čím totiž rychleji uschnou, tím menší je riziko jejich znehodnocení. Na rozdíl od nadzemních částí rostlin většině kořenů nevadí dokonce ani sušení na slunci. Abychom pak zachovali kvalitu sušených kořenů, musíme je uchovávat v suchu. Největším rizikem je prostě vlhkost a plísně. A právě vysušené kořeny snadno nasají vzdušnou vlhkost, načež jsou napadány plísněmi. Ve výsledku pak mohou být takové kořeny dokonce zdraví škodlivé. Skladujeme je proto v dobře těsnících, suchých nádobách, do kterých ještě můžeme pro jistotu vložit sáček se silikagelem. Při odebírání kořenů pak gel vždy vyměníme a ten stávající vysušíme v mírně zahřáté troubě.
Nasušené kořeny nám vydrží opravdu dlouho, účinné jsou 3 až 5 let. Výjimku představuje kořen puškvorce, který ztrácí účinnost již po pouhém roce.
)
Odvar a nebo macerát
Právě díky přípravě odvaru či macerátu se do vody uvolní co nejvíce léčivých látek. Další možností je alkoholová či olejová tinktura. Vždy je navíc třeba vědět, jaké látky se nám uvolní právě do vody, alkoholu či oleje. Olejovou či alkoholovou tinkturu získáme nejsnáze tak, že sušené kořeny naložíme do alkoholu a nebo oleje.
Naložením kořenů do alkoholu (macerací v alkoholu) získáme tinkturu, kterou budeme potřebovat třeba při výrobě mastí. Kořeny naložíme do alkoholu buďto celé a nebo nakrájené na kousky a macerujeme je alespoň14 dní na světlém místě (macerace se nesmí provádět na přímém slunci). Poté se macerát přecedí přes pláténko a kořeny pořádně vymačkají. Macerát pak skladujeme v uzavíratelné tmavé nádobě na chladném a tmavém místě (v lednici či sklepě).
)
Odvar připravíme tak, že nasekaný kořen (čerstvý i sušený) vhodíme do studené vody a pomalu přivedeme k varu. Necháme 5 až 10 minut mírně probublávat pod pokličkou a po odstavení z ohně ještě necháme dalších alespoň 15 minut vyluhovat.
Při přípravě macerátu využíváme pro změnu studenou a nebo vlažnou vodu. Macerát nám umožní šetrně zachovat cenné látky (např. hojivý sliz u proskurníku). Nasekaný či nadrcený kořen necháme luhovat ve vodě při pokojové teplotě přes noc. Poté jej pouze ohřejeme na teplotu příjemnou pro popíjení. Nikdy nevaříme. Obvyklé je též zcezení, což ale platí i pro odvary.
)
