Jeřáb oskeruše je jedním z dvaceti druhů jeřábů, které se vyskytují na našem území, je však poměrně vzácný (dokonce chráněný) a najdeme jej v přírodě jen v několika málo lokalitách. Přesto se můžeme pokusit tuto báječnou ovocnou dřevinu zařadit i do plánu výsadby ve své zahradě, ta ale musí být dostatečně rozlehlá. Ideální je tato dřevina pro někoho, kdo má větší pozemky a chce vytvořit třeba někde na rozcestí pro příští generace místo, kde by se bylo možné ukrýt před sluncem či deštěm. Vhodný je tento strom také pro parkovou výsadbu.
)
Dlouhověký strom všeslovanského jména praevropského původu
Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je dlouhověká dřevina, která se v našich klimatických podmínkách dožívá 300 až 500 let, na jihu Evropy pak až 600 let. V přírodě ji na našem území najdeme v Českém středohoří a na jihovýchodě Moravy, přičemž jsou mezi oskerušemi i „památné stromy“. Většina výskytů u nás je pak pozůstatkem starých výsadeb. Původ názvu oskeruše (jinak též oskoruše a v nářečí oskoruša) je nejasný, pravděpodobně všeslovanský a indoevropského původu.
)
Jak se k nám jeřáb oskeruše dostal? Nerozluštěná tajenka!
Zřejmě jde o původní druh teplých doubrav a dubohabřin na jižní Moravě (obzvláště Slovácku od Vizovické vrchoviny až po Pálavské vrchy) a přilehlých oblastí Slovenska a Rakouska.
V Českém středohoří se oskeruše vyskytují až od středověku, kdy se sem dostaly z jižní Moravy společně s vinnou révou. Jak se ale oskeruše dostala právě na Moravu, se vlastně neví, existují jen dohady: z části jde možná o původní druh, během tureckých válek k nám mohla být oskeruše dopravena z Balkánu, mohli ji však přivézt již staří Římané, kteří vysazovali oskeruši na dobytých územích místo „hraničních kamenů“.
Největší a nejstarší oskeruši na našem území najdeme v Bílých Karpatech, kde dokonce patří mezi památné stromy i další oskeruše. Jde o tzv. Adamcovu oskeruši, kterou najdeme pod kopcem Žerotín cca 3 km jižně od Strážnice, obvod kmene má 462 cm, vysoká je 11 metrů, šířka její koruny je 18 metrů a stáří je odhadováno na 400 let.
V ČR se oskeruše vyskytuje v přírodě v dubovém a bukodubovém vegetačním stupni, ve výškách od 160 do 500 m n. m. Jako solitér v krajině dorůstá výšky 10 až 15 metrů a korunu může mít širokou až 20 metrů. Větších výšek dorůstají oskeruše rostoucí v lese (až 30 metrů), jejich koruny jsou ale mnohem užší.
Mohlo by vás také zajímat: Jaké druhy jeřábů najdete na našem území a které jeřabiny jsou jedlé? Proč jsou jeřabiny zdravím z přírody?
Teplomilná dřevina, v dospělosti však plně mrazuvzdorná
Oskeruše je sice teplomilnou rostlinou, ale vzrostlé stromy jsou již plně mrazuodolné (přežijí teploty do ?30 °C). Upřednostňuje světlá, suchá (málo vlhká) a na živiny bohatá stanoviště. Výborně též odolává průmyslovým exhalacím a smogu.
Oskeruše patří u nás mezi ohrožené druhy dřevin, v přírodě ČR víme o necelých osmi stech vzrostlých stromech. Poslední roky se sice vysazují tisíce mladých stromků, ovšem plodnosti se od nich dočkáme až po deseti až dvaceti letech a právě tohoto plodného věku se z vysazených sazenic dožije jen cca desetina. Podobný osud však má oskeruše i na jihu Evropy. I když je její areál výskytu poměrně rozšířený, nikde nenajdeme souvislý porost tohoto druhu. Pohromadě vždy najdeme nejvýše několik stromů.
)
Koruna, větve, listy, květy a plody
Tato opadavá ovocná dřevina má korunu široce kulovitou a s mnoha většinou vodorovně rostoucími a nebo lehce vzhůru směřujícími větvemi. Velikost koruny závisí na stanovišti, v lese je užší a vyšší, jako solitér je nižší a širší (šířka přesahuje výšku až o dvojnásobek). Pokud tedy chcete oskeruši někde vysadit, musíte počítat s prostorem o průměru až několik desítek metrů (doroste do šířky až cca 20 metrů, ale vy se toho zaručeně nedožijete). Pokud chcete, aby se oskeruše dožila na vašem pozemku opravdu vysokého věku a mohly se z ní těšit generace i za několik set let, musí mít tento strom opravdu hodně velké štěstí, aby se mu to podařilo.
Listy má oskeruše střídavé, lichozpeřené a dlouhé 13 až 25 cm. Skládají se z 13 až 21 lístků, délka každého z nich je 3 až 6 cm a šířka 1 až 2 cm. Tvar mají podlouhle eliptický nebo oválný, horní část listu je jednoduše pilovitá, spodní celokrajná. Mladé listy jsou bíle ochlupené, starší jsou již bez ochlupení. Pupeny oskeruše jsou lysé a lepkavé, barvy hnědé až hnědozelené. Květenstvím je chocholík bílé a nebo vzácněji růžové barvy. Strom kvete v květnu až červnu a květy odkvetou do 14 dní. Kůra mladých stromků je hladká, po 7. roce již šupinatá a později brázditá.
)
Plodem oskeruše je malvice různého tvaru (kulovitého, hruškovitého a nebo i vejčitého). Na podzim se v době zralosti plody podobají malým jablíčkům a nebo hruštičkám. Barva malvic je žlutozelená až hnědozelená, na straně blíže ke slunci oranžová až červená. Plody váží cca 10 až 30 gramů a mají průměr 2,5 až 4 cm. V lesích jsou však plody i menší jak poloviční. Malvice oskeruše jsou sladké, šťavnaté a aromatické. Konzumují se ale až v době, kdy zcela změknou a zhnědnou, čili tzv. „zhniličkovatí“, do té doby mají trpkou chuť. Solitéry jsou bohatší i na množství plodů než stromy rostoucí v lese a to právě díky své široké koruně.
)
Střídavá plodnost, kterou naši předci přisuzovali blesku
Zajímavostí je, že úroda malvic nebývá každoroční, mnohé roky se nic neurodí. Existuje dokonce lidová pověra, že když jsou květy oskeruší ozářeny bleskem, opadnou a plody se nevytvoří. Prý byly dokonce spatřeny i stromy, které plodily jen na jedné straně a na druhé právě kvůli ozáření bleskem nebylo nic. Ve skutečnosti však jde o takzvanou střídavou plodnost velkých stromů, kdy částečně odpočívají a plodí proto jen v části koruny. A celkovou neúrodu lze prostě vysvětlit pozdními mrazíky. Nakonec i jiné jeřáby některé roky neplodí právě v důsledku počasí na jaře.
)
Chutné a zdravé ovoce
Plody jeřábu oskeruše obsahují cukry, bílkoviny, pektiny, vitaminy (např. A a C), organické kyseliny, minerály a tříslovinu tanin. Po zhniličkovatění lze plody konzumovat syrové (chuť mají vynikající), dělají se z nich též kompoty, marmelády a křížaly (sušení). Po umletí sušených oskeruší získáme prášek podobný svou chutí skořici.
Oskeruše se též využívá při konzervacích jablečného moštu a jiných ovocných šťáv. Vyrábět se však dají z oskeruší i likéry a pálenky (oskerušovice).
Plody oskeruší mají i léčivé účinky: pomáhají při střevních potížích (sušené ovoce je statikem, syrové naopak projímadlem), revmatu a horečkách. Při smísení oskerušovice s bylinkami a medem získáme lektvar léčící nachlazení.
 (Foto: Shutterstock))
Vynikající a vzácné dřevo oskeruše
Zajímavou, ale velmi vzácnou komoditou, je také dřevo jeřábu oskeruše, které je nejtěžší ze všech dřevin Evropy, je velice pevné a má pěknou barvu i kresbu. Používalo se proto v řezbářství a truhlářství, jako materiál pro výrobu hudebních nástrojů, lisů na vinnou révu, ale i odolných nástrojů pro manuální práci. Byly jím též vytvářeny intarzie. Dnes je využití tohoto dřeva pro vzácnost dřeviny jen okrajové, je však možné, že se oskeruše budou v budoucnu vysazovat ve velkém právě pro vlastnosti svého dřeva.
)
Množení oskeruší
Jeřáb oskeruše rostlinou jednodomou, která je schopna samoopylení. Pro klíčení semen je však důležité, aby prošla zažívacím ústrojím ptáků nebo savců. Oskeruši lze množit i vegetativně roubováním a odběrem kořenových či bylinných řízků. Zajímavá je vysoká genetická odlišnost jednotlivých stromů, byť je jich tak málo a jde o jediný rostlinný druh.
)
Vzácné jeřáby oskeruše na našem území
- Adamcova oskeruše: katastr Strážnice, vinice Žerotín, obvod kmene 462 cm (údaje se různí podle roku měření), stáří cca 400 let, výška koruny 11 m, šířka koruny 18 m, jde o největší a jednu z nejstarších oskeruší ve střední Evropě
- Karlova oskeruše: katastr Strážnice, obvod kmene 337 cm, stáří cca 300 let
- Špidurova oskeruše: katastr Tvarožná Lhota, obvod kmene 370 cm, stáří cca 300 let, v Tvarožné Lhotě má jeřáb oskeruše dokonce své vlastní muzeum
- Brhelova oskeruše: katastr Kněždub, obvod kmene 290 cm, stáří cca 250 let
- Polichenská oskeruše: katastr Polichno, obvod kmene 328 cm, stáří cca 275 let
)
