PVC nebo plovoucí podlahu?

Dnes se v provedení plovoucího panelu vyrábí více materiálů:

1. Laminátové plovoucí podlahy – nejběžnější, cenově velmi zajímavá varianta s bohatým výběrem dekorů i povrchových úprav. Materiál se většinou skládá z nosné HDF desky, spodního protitažného papíru a vrchní laminové nášlapné vrstvy.
2. Dřevěné plovoucí podlahy – nosná deska je z takzvané laťovky (většinou smrkové dřevo). Na spodní straně je protitažná dýha (aby se eliminovaly tvarové deformace) a na horní straně dekorovaná dýha, chráněná několika vrstvami laků. Dřevo je tedy náležitě ošetřeno a po pokládce jej můžeme ihned zatěžovat. Důležité pro konečný efekt je to, zda výrobce frézuje profil zámku před a nebo po lakování. Děje-li se tak před lakováním, dochází při pozdějším lakování na hranách lamel ke stékání laku, což se po pokládce projeví malými, ale vizuálně jasnými propadlinami ve spojích. A to může někomu kazit výsledný dojem.
3. Korkové plovoucí podlahy – nosná deska jako u laminátů (HDF), jen nahoře je nalepena 3 – 4 mm užitná vrstva korku, chráněná opět několika vrstvami laků a tudíž hned po pokládce zatížitelná.
4. Plovoucí marmoleum – většinou naprosto stejná konstrukce jako u korkových podlah, jen místo korku je vrchní vrstva tvořena přírodním linoleem. I to dnes už mívá povrchovou úpravu, takže můžeme rovnou bydlet.

 Samostatnou kapitolou je však u všech těchto materiálů kvalita, čímž je myšlena především rozměrová přesnost dílců a přídržnost nášlapných vrstev. Případy například výškových rozdílů mezi lamelami, nepravoúhlost krátkých stran, malá pevnost (třeba kvůli špatnému profilu) zámkových spojů a podobně nám mohou velkou měrou zkrátit životnost podlahoviny. I tady lze však říci, že prvním a nejlepším krokem při rekonstrukci podlah by měla být přinejmenším konzultace s odborníky, neboť nejen znalosti, ale především zkušenosti nám mohou ušetřit spoustu starostí i finančních prostředků.

PVC – praktický povrch s možností tvorby mnoha variant

Přes veškeré dnes známé novinky na trhu s podlahovinami má klasické PVC stále své nezastupitelné místo. Spoustu zákazníků láká především bohatým výběrem dekorů a poměrně jednoduchou a levnou instalací.

Pokud máme dostatečně kvalitní podklad (například samonivelační stěrka, OSB, DTD, MFP desky), odmění se nám PVC krásným, na došlap příjemným a na údržbu poměrně nenáročným povrchem. Jednou z největších výhod tohoto materiálu je povrch de facto beze spár. Vyrábějí se až 5 metrové šíře, přičemž nejčastější jsou šířky 2, 3 a 4 metry. V členitých prostorech se dnes bytová PVC už nespojují klasickým svařováním (až na pár vyjímek), ale spojováním za studena (tzv. studený svár). Jedná se o to, že PVC nejsou svařeny za tepla třetím materiálem (svařovací šňůra), ale za studena sleptány chemicky, takže ve spoji není žádný třetí materiál, kazící dekor a viditelnost spoje je tím eliminována na minimum.

Náležitou pozornost však musíme věnovat zátěžové třídě vybraného PVC. V podlahovinách existují sjednocené třídy zátěží. 3 stupně pro bytovou (21; 22; 23) a 3 stupně pro komerční výstavbu (31; 32; 33). Většinou jsou charakterizovány slovy lehká (21; 31), střední (22;32) a vysoká zátěž (23; 33) v dané výstavbě.

Ani tloušťka materiálu ale není vše a tak se můžeme setkat s 1,7 mm silným PVC, které bude dražší než třeba 3 mm, neboť má vyšší zátěžovou třídu.

Vzhledem k množství dnes používaných úprav povrchů bychom neměli zanedbat ani  výběr vhodných údržbových prostředků. Používáním starých „osvědčených“ past a jim podobných materiálů si dnes spíše přiděláváme práci, neboť současná PVC mají již dostatečně odolnou nášlapnou vrstvu. Stačí jednou za čas (1 x měsíčně) přidat do vody na vytírání koncentrát, určený pro údržbu PVC a ten již pracuje za nás.