Z toho, co kdysi činilo tento dům stavebně hodnotným, už nezůstávalo skoro nic. Architekti naštěstí objevili točité schodiště jako zdroj nové inspirace, která prochází celý domem.
Čeho se tu chytit? Minulosti jistě ne, zjistili architekti záhy. Dům usazený nedaleko centra Kutné hory totiž prodělal řadu změn, a jako vítěz z nich zrovna nevyšel. Kdysi byl původním středověkým domem, ale z něj už vyjma základů nezbylo nic. Jako takový shořel, a na počátku 19. století jej nahradil nový obytný objekt. Který byl průběžně rekonstruován a upravován. S ohledem na funkci, nikoliv styl. Naposledy v 70. letech minulého století, s nevalnými výsledky.
První prohlídka tedy připomínala spíše smutnou přehlídku promarněných šancí. Ve své podobě totiž tento objekt neuchoval nic, co by jej nějak navazovalo k městu, nebo více dotvářelo jeho charakter. A právě tuto ztracenou autenticitu se mu měli pokusit profesionálové ze studia BYRÓ architekti (Jan Holub a Tomáš Hanus) pokusit navrátit.
Jak k tomu sami tvůrci projektu podotýkají: „Naším hlavním záměrem bylo v domě znovuobjevit jeho paměť a původní vrstvy - kterých skutečně nebylo mnoho - a prolnout je s vrstvami novými tak, aby vzájemně tvořili celek.“ Rovněž doplňují, že ty hranice mezi novým a starým se nesnažili příliš zdůrazňovat. Nové zásahy měly objektu přinést nové impulzy, které spočívaly zejména v nečekaném propojování jednotlivých prostor domu interiérovými okny a otvory.
Schodiště jako těžiště projektu
Život domu se tu doslova točí kolem jádra s točitým schodištěm, zakončeného světlíkem. Zajišťuje komunikaci, spojení, světlo. Stává i mediátorem mezi jednotlivými místnostmi domu v horizontálním směru. Mezi přízemím a patrem je původní kamenné schodiště, mezi patrem a podkrovím je pak nově navržené schodiště tvořené pouze ocelovými stupni, které neblokují prostup světla do nižšího podlaží. Schodiště pak působivě zakončuje střešní světlík, který přináší denní světlo na samotné schody a do hloubky dispozice.
Dispozičně je dům navázán na schodišťové jádro, které propojuje všechna podlaží. Sklep zůstal rekonstrukcí prakticky nedotčen a slouží ke skladovacím účelům. Do přízemí se vstupuje skrze prostornou vstupní halu, na kterou navazuje kromě schodiště denní dětská herna se samostatnou koupelnou a servisní část domu, orientovaná do dvora. V patře se nachází obytný prostor s kuchyní, rodičovská ložnice se samostatnou koupelnou a pracovna.
Podkroví je určeno pro děti, nachází se v něm klučičí a holčičí pokoj a další koupelna s toaletou. Nedílnou součástí domu je jeho intimní dvorek a zahrada, které byly v rámci renovace také upraveny a jsou přístupné jak přímo ze suterénu, tak přes novou terasu z hlavního obytného prostoru patra.
Exteriér domu je pojatý střídmě, navenek nepůsobí dům rušivě, nebo dojmem nějaké mimořádnosti. Zato v interiéru je práce s barvami odvážnější. Celkově jsou voleny spíše tlumené odstíny, které jsou na několika místech kombinovány s výraznějšími barevnými plochami či akcenty. „Přesné řešení vznikalo poměrně dlouho a pečlivě a významnou roli v něm hrál dialog s klienty,“ dodávají architekti. Pochlubit se mohou i tím, že většina nábytku, který je v interiéru použitý, vznikala podle jejich autorských návrhů.
Materiály: BYRÓ architekti
Foto-kredit: Alex Shoots Buildings