Možná jste ani nevěděli, jaké všechny tváře může mít šalvěj, jak krásně mohou vypadat barevně kvetoucí šalvěje ve spodním patře okrasných záhonů, doplněné třeba ve středu vysokými laskavci. Šalvěje prostě nejsou jen léčivé vytrvalé byliny, ale také jednoleté letničky. Poznejte s námi šalvěje.
Rod šalvěj (Salvia) je druhově velice pestrý, přitom se veškeré z druhů snadno pěstují, jelikož jsou nenáročné. Druhová pestrost umožňuje výběr z mnoha barev květů i listů, ovšem některé druhy nedovedou v našich podmínkách přezimovat. Ty pak využíváme jako barevně kvetoucí letničky a nebo je musíme pěstovat v mobilních nádobách a zazimovat. Jinak jsou však všechny šalvěje trvalkami.
Mezi šalvějemi najdeme vytrvalé šalvěje, které v našich podmínkách budou v zahradě prosperovat dlouhé roky, ale i šalvěje miniaturní, které jsou vysoké jen několik centimetrů. Ty nejvyšší pak mohou dorůstat výšky až okolo dva metry. Ve volné přírodě najdeme šalvěje v horách i nížinách, stejně jako v horké Africe. Kvést mohou bíle, růžově, červeně, purpurově i modrofialově, šalvěje však mohou i květy vícebarevné a listy panašované, u některých mohou být listy dokonce výraznější a zdobnější než květy.
Čím exotičtější je barva květenství šalvějí, tím více jde o méně známé druhy, které byly vyšlechtěné poměrně nedávno. Najdeme proto dnes mezi šalvějemi odrůdy růžově kvetoucí, oranžově, světle i tmavě fialově, druhy kvetoucí vínově i dvoubarevně, například kombinaci růžové a bílé barvy, barev červené a bílé, ale i modré a bílé. A pozor, vyšlechtěné druhy, obzvláště ty bíle a světle růžově kvetoucí, nesnesou přímé slunce, rychle usychají. Naopak z přírody známá šalvěj luční a šalvěj hajní jsou tak nenáročné, že jim nevadí ani občasný přísušek.
Jak pěstovat okrasné šalvěje
Semena okrasných šalvějí, které u nás pěstujeme jako letničky, vyséváme v únoru a březnu nejlépe do skleníku. Potřebují ale teplotu 20 až 24 °C, proto bude muset většina pěstitelů vysévat doma. Jakmile rostliny vyklíčí a vzejdou, musíme je pravidelně zavlažovat, v tu dobu si již vystačí s teplotou 20 °C přes den a 13 až 16 °C v noci. Pokud máme sazenice v malých nádobkách a výsadba na záhony ještě není vhodné (obvykle je přesazujeme ven až po ledových mužích, čili po půlce května), ještě sazenice přesadíme do větších nádob. V tu dobu také omezíme zálivku, aby nám sazenice tolik nevybíhaly do výšky.
Vybrané okrasné šalvěje v zahradách
Šalvěj ohnivá (Salvia splendens) je druhem, který zná většina z nás, v našich zahradách je nejčastější. Nabízí až ohnivě rudě zářící květy, které jsou v záhonech prostě nepřehlédnutelné. Šalvěj ohnivá dosahuje keříkovitého vzrůstu a výšky obvykle okolo 40 cm. Pěstovat lze tyto šalvěje v květinových záhonech i nádobách.
Šalvěj ananasová (Salvia elegans) nabízí také červenou barvu květů, miluje písčitou půdu a spíše polostín, nesmí růst na přímém slunci. Šalvěj ananasová kvete průběžné od července do října, roste vzpřímeně a je mírně rozvolněná. Pěstovat ji lze i v nádobách.
Šalvěj zahradní (Salvia viridis) nabízí vybarvené listeny barev výrazně modré, bílé a nebo růžové. Dlouho vydrží ve váze, proto je ideální k řezu. Dorůstá výšky 50 až 60 cm.
Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) patří mezi rostliny dvouleté. Snadno se množí samovýsevem, má dlouhé hrozny růžových květů, které rozkvétají již na začátku léta. Tato rostlina dosahuje výšky až 100 cm, má ráda sušší, propustnou zeminu a vypadá pěkně i jako solitér. Velice dekorativní je však i ve společných výsadbách s jinými rostlinami.
Šalvěj šarlatová (Salvia coccinea) dorůstá výšky až okolo 35 cm, kvete barvou bílou, růžovou a nebo červenou.
Šalvěj pomoučená (Salvia farinacea) dorůstá výšky jeden metr, ale také i pouze 20 cm. Její listy i květy vypadají jako posypané bílým práškem, přitom mají barvu bílou a nebo modrou. Tato šalvěj je ideální do skupinových výsadeb, nejlépe v kombinaci se žlutě a červeně kvetoucími letničkami.
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.) je úžasnou léčivou rostlinou, pro kterou dokonce platí prastaré rčení: „Jak může zemřít člověk, kterému roste na zahradě šalvěj“. I latinský název této rostliny je odvozen od slovesa salvare, čili léčit, uzdravovat. Šalvěj pochází ze Středomoří, v našich podmínkách však právě šalvěj lékařská bez problémů přezimuje, pro jistotu ji stačí přikrýt chvojím, my to však doma neděláme a každým rokem nám obrazí stále mohutnější keř (již 5 let).
Jelikož byla i šalvěj lékařská šlechtěna, setkáme se v zahradách s různými kultivary, lišícími se velikostí a barvou květů a listů (sytě ke světle zelené listy, panašované, stříbřitě matné, růžové či červené květy apod.). Původní odrůda má kvítky fialové a listy stříbřitě zelené a bohatě ochlupené (trichomy). Vydává ostrou vůni po přítomných silicích. Největší množství siličných drog obsahují listy těsně před rozkvětem, sbíráme je za slunného a suchého počasí. Je to přibližně v květnu až červnu, kdy listy sbíráme a rychle sušíme ve stínu. Ovšem čerstvý list si můžeme utrhnout a užít kdykoli ve vegetačním období. Pouze když šalvěj na jaře obráží (před zimou ji každý rok seřízneme, listy stejně uschnou), není radno ji decimovat. Nejlépe je sbírat listy před polednem a teplota umělého sušení ve stínu by neměla překročit 35 °C.
Účinné látky šalvěje jsou těžko rozpustné ve vodě a při vyšších teplotách jsou prchavé, je zcela ideální lihová tinktura, kterou přidáváme do bylinných čajů třeba spolu s heřmánkem, přesličkou a yzopem. Do čisté vody dáváme listy šalvěje vyluhovat na delší dobu.
Šalvěj má silné antibiotické vlastnosti, užívá se proto především při zánětlivých onemocněních v ústech (včetně parodontózy), při bolestech v krku či angíně, je též spolehlivým kloktadlem. Zevně se užívá při kožních chorobách a proleženinách, vnitřně zlepšuje trávení, jako vlažný čaj se podává při nočním pocení (hormonální změny v pubertě a klimakteriu). Funguje prý i na konci kojení pro snížení tvorby mléka, při cukrovce (Slovinci doporučují denně rozžvýkat 3 až 4 čerstvé listy), čaj ve směsi s majoránkou pomáhá při pásovém oparu. V kuchyni je navíc šalvěj užívána jako koření, úžasná je například k vepřovému, jehněčímu a skopovému masu a vůbec k tučným jídlům. Pozor však na dávkování. Květy šalvěje lze zdobit saláty a moučníky.
Šalvěj obsahuje značné množství jedovaté silice thujonu, nesmí se proto užívat dlouhodobě. Nejúčinnější lihové tinktury pak obsahují thujonu nejvíce. Nejvíce silice vyprchá v odvarech. Předávkování šalvějí, tedy jejími účinnými látkami, může dokonce vyvolat pseudoepileptický záchvat. Ne nadarmo si šalvěj nese přídomek „divotvorná.“ Tak pozor!
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, dtest.cz, ireceptar.cz, shutterstock.com, pixabay.com
