Pokud pěstujete jen legální rostliny, tak se většinou na zahradničení moc zbohatnout nedá. Přesto ale můžete být v balíku. Alespoň tom slámovém. Jde o kreativní způsob pěstování, který má do budoucna velký potenciál. Ale taky pár nedostatků, na které se vyplatí upozornit.
Přesazování teplomilnějších rychlených rostlin je pravidelnou každoroční činností, která obvykle propukne, sotva se krajinou přeženou ledoví muži. Vlastně jde o jednu z nejdůležitějších květnových zahradních prací. Jak sazeničky přesazovat a jak je chránit před chladem a plísněmi?
Někdo se hydroponie bojí, nedůvěřuje jí, někdo před ní vyloženě varuje jako před nějakým ďáblem. Jiní, vyloženě škarohlídi, nenechají na hydroponii nit suchou, aniž by se obrnili jakýmikoli argumenty. Přitom byla známa již ve starém Egyptě a v období antickém.
Rychle se přiblížila doba jedné z nejdůležitějších květnových činností, která obvykle propukne sotva se krajinou proženou ledoví muži – přesazování teplomilnějších rychlených rostlin do zahrady, ale i na naše balkóny, terasy, pergoly a venkovní okenní parapety. Sice si letos ještě chvíli počkáme, chladno je opravdu veliké, ale stejně to nastane. A aby se rostlinám dařilo a nehubily je plísně, můžeme využít chytrý trik, jak vůči houbovým chorobám preventivně zakročit.
Sice nejde o žádný řemeslný skvost, nýbrž tak trochu z nouze ctnost, ale v každém případě je naše okurkoviště (okurkárium) důkazem, že lze ušetřit spoustu peněz s maximálním efektem. Okurky zde od té doby pěstujeme každoročně a toto dosti provizorní řešení bude sloužit ještě hodně dlouho. A stín? Ten jednoduše vytváříme kresbami vápnem na sklo.
Vitamíny jsou považovány za středobod zdravé výživy, a v žádném vyváženém jídelníčku by rozhodně chybět neměly. To samozřejmě platí. Jen je třeba pohlídat si, v jaké formě onu vitamíny našlapanou zeleninu konzumujeme. Ne vždy totiž do sebe se syrovou zeleninou dostaneme těch vitaminů nejvíc. Která zelenina je zdravější až poté, co se tepelně upraví?
I když se snažíte, něco je pořád špatně. Vaše zahrádka nevzkvétá, a vynaložená námaha neodpovídá výsledku. Úroda, dá-li se to tak nazývat, je prostě až směšně malá. To je čas trochu se zastavit, narovnat a zamyslet. Co vlastně může být špatně? Jaké jsou ty nejčastější diagnózy zahradnického neúspěchu a netrpí vaše záhonky právě jednou z nich?
Sezóna prázdninových dovolených se blíží. A lidé lačni sluníčka a oblázkových pláží se znovu po hlavě vrhají do rizik, nad nimiž nepřemýšlí. Rizik skutečných, která si nepřipouštíme. Přitom se naopak obáváme něčeho, o čem nevíme vlastně vůbec nic.
Někdo se hydroponie bojí jako čert kříže, jedni varují, jiní, vyloženě škarohlídi, nenechají na hydroponii nit suchou. Přitom byla známa již ve starém Egyptě a v období antickém. A je to vlastně i logické.
Právě bílé jahody ocení především alergici, sice tyto jahody vypadají nezrale, ale není to pravda. Na bílých jahodách (odrůdách jahod a jejich plodech) si pochutnáte právě, když zbělají. Rozdíl oproti červeným plodům jahodníků je v absenci proteinu Fra A 1 (Fragaria allergen A1), který může jak za červenání jahod, tak za alergie na ně. Není to však až tak jednoduché, velký podíl na červenání jahod má i sluníčko a antokyany produkované právě slunečním zářením. Tak alespoň zní ohlasy z Japonska.
Nejproduktivnější zahrada ve Velké Británii se nachází tam, kde by ji nejspíš nikdo nečekal. Pod zemí. Přesněji, třiatřicet metrů pod dlažbou Clapham High Street. V bývalém protileteckém krytu. Od roku 2015 si tu nadšenci z Growing Underground plní sny o precizním a intenzivním zemědělství.
Stačí si v zahradě najít místo, kam se po celý den opírá sluníčko, koupit plastové kanalizační trubky potřebné délky s koncovkami a můžete začít. Kromě bohaté úrody, jaké lze takovým způsobem pěstování jahod dosáhnout, získáte velmi praktický a na prostor maximálně úsporný prvek. Zbude vám v zahradě dostatek místa na další rostlinstvo i relaxaci.
Nizozemsko je údajně jedním z největších producentů emisí skleníkových plynů v Evropě a právě holandské zemědělství se na celkových emisích podílí 46 procenty. Jenže právě plán snížit drasticky emise dusíku a amoniaku do roku 2030, čili roku takzvaného Green Dealu, zvedl farmáře ze židlí. Vláda jako by dle nich vzbuzovala dojem, že vůbec nedomyslela možné sociální dopady takového kroku.
Víte, co znamená, když se řekne MÍT KOZÍ NOHY? Že si obujete levou botu na pravou nohu a naopak. Proč se ale po kozách jmenují rostliny? Třeba bršlice kozí noha, kozí brada, tetlucha kozí pysk, zimolez kozí list a kozinec blanitý?
Taro kořen je doslova zázrak nabitý vitamíny a minerály. A kromě toho, že výborně chutná, také léčí. Bohužel právě tuto delikatesu dosud ochutnal jen málokdo z nás a také se u nás nepěstuje, jelikož jde o druh, kterému prospívá klima tropické a snese i subtropy. Ovšem v našich obchodech již tento sortiment najdete, tedy především v těch asijských. Proč právě taro kořen vyzkoušet?
Mluvit o budoucnosti produktů z konopí si žádá pohled do minulosti. Ne zrovna krátká ale nesmírně cenná lekce z historie Spojených států amerických si totiž zaslouží připomenutí. Proč sem taháme stát na jiném kontinentu? Inu, právě tam se totiž zrodila temná legenda o zlém konopí. Což byl příběh, který svět do té doby ještě neslyšel.
Kvalitní a výživné výpěstky, produkované velmi blízko spotřebitelům, v podmínkách, které by třebas konvenčnímu zemědělství nevyhovovaly. Hydroponie je fajn. Nesmí se ale zapomínat na to, že ono hydro znamená vodu, a ponos práci. Ty podcenit nemůžete. A jaké jsou tedy výhody a neduhy hydroponie?
Spěch se nevyplácí, ale ne vždy je důvod čekat. Sklizeň vydatné úrody si můžete dopřát v rekordní rychlosti, pokud včas vysadíte ty správné plodiny. Které patří k těm, co přirůstají skutečně závodní rychlostí?
Svazenka vratičolistá, modrofialově kvetoucí a příjemně vonící květina, která se do Evropy dostala již na začátku kolonizace amerických kontinentů. Původně byla rostlinou okrasnou, ale jak se stalo u více druhů amerických krásek, dnes je doslova pokladem zemědělským. Proč?
Na světě už je to tak zařízené, že kde vám osud přibouchne dveře, otevře průvan příležitostí jiné. Česko má čistě z hlediska své geografie tu smůlu, že nestojí na pobřeží Středozemního moře. Požitky z čerstvého olivového oleje si u nás můžeme užít jen zprostředkovaně. Ale za to u nás rostou dýně.