Kalendář dává jasně najevo, že čas prázdnin se už chýlí ke konci. Podzim je na obzoru, a tak na políčka vyrážíme už jen sklízet nebo uklízet. Proto může zaskočit, že zkušení zahradníci teď začínají znovu sázet. Protože vědí, že do zimy je času dost, a do prvních mrazů zvládnou ještě jednu porci úrody.
Plevelem bylo původně vlastně všechno rostlinstvo, naši předci sběrači vybírali v přírodě plody, semena, hlízy a cibule stejně jako jiní živočichové. Pak ale lidé dostali nápad sbírané rostliny podporovat, aby jich bylo na jednom místě co nejvíce. Nejprve byla společenstva zřejmě jen zahušťována a později se přišlo na to, že lze konkrétní plodiny pěstovat i v monokulturách. A tím začal boj s rostlinami plevelnými.
Pór pochází z Přední Asie a Středomoří a je u nás jakožto zelenina pěstován a používán již od středověku. Do Evropy se dostal s římskými legiemi. Ostatně, kdo by jej dnes neznal, hodí se do polévek, lze jej dusit, vařit, zapékat i sušit. A vynikající je i syrový v salátech a pomazánkách.
Skladování je u česneku tím nejdůležitějším. Ostatně má tuto vlastnost společnou s další zeleninou a ovocem. Dlouhodobě můžeme skladovat třeba také cibuli, dýně, kořenovou zeleninu, brambory a jablka. Každá plodina vydrží skladovaná za ideálních podmínek různě dlouhou dobu, ovšem právě sklizený česnek může být v dobré kondici ještě v březnu následujícího roku. A více jak půl roku skladování, to je už pořádně dlouhá doba.
Přemýšlíte nad tím, jak připravit svůj imunitní systém na zátěž sychravého podzimu? Dumáte, o jaké doplňky stravy rozšíříte svůj jídelníček, abyste to ustáli ve zdraví? Není třeba vymýšlet nic nového: o tom, jak blahodárně na posílení odolnost lidského organismus působí šípky, se ví už dobrých 1000 let.
Zatímco v časné jaro bloudí zahradníci mezi rozblácenými záhonky jako ztracené duše, a marně přemýšlí nad tím, jestli už je čas kopnout do země, vy už se můžete těšit na první sklizeň kořenové zeleniny. Jak to? Stačilo k tomu jen teď na podzim vysít ty správné odrůdy, a nechat je pod sněhem „dojít“ do nového roku.
Skalkaři či skalničkáři, to jsou vlastně jacísi tiší blázni vůbec ne nepodobní třeba kaktusářům. Ostatně právě mnohé sukulenty na skalky patří. A co o budování skalek napsal Karel Čapek?
Na světě už je to tak zařízené, že kde vám osud přibouchne dveře, otevře průvan příležitostí jiné. Česko má čistě z hlediska své geografie tu smůlu, že nestojí na pobřeží Středozemního moře. Požitky z čerstvého olivového oleje si u nás můžeme užít jen zprostředkovaně. Ale za to u nás rostou dýně.
Na jílovitých a pískovcových půdách jihoafrického Kapska roste květina, kterou jinde na světe nespatříte. Její rodové i druhové jméno je odvozeno od slova vlna, které se latinsky řekne lana.
Keř, který dnes považujeme spíše za plevelnou dřevinu, si naši předkové vážili o dost víc. Bez černý měl reputaci až zázračné léčivky, a své uplatnění našel i v kuchyni. Připomenout si jeho mimořádné schopnosti si můžete i vy, a třeba mu tím znovu pomůžete naleznout ztracenou slávu.
Krása, která nepomíjí. Rostliny – trvalky, o něž se většinou nemusíte moc starat, a budou ochotně dotvářet barevnou výplň vaší zahrady. Je jich celá řada, a dá se s nimi experimentovat. Proto se jen tak neomrzí.
Subtropy a tropy mají jednu specialitu, produkční pěstování kaktusů. A právě opuncie jsou nejčastěji pěstovaným kaktusem kvůli chutným plodům. V Maroku jsem je ochutnával poprvé a samozřejmě jsem si při loupání plodů opuncie nevzal rukavice, vlastně jsme s sebou ani žádné neměli. Droboučké trichomy, respektive trny s háčky (takzvané glochidie), se mi zapíchaly do prstů a byl to velice nepříjemný zážitek. Chuť opuncií za to ale stála.
Moje babička pěstovala spoustu aster, ještě si ten záhon pamatuji. Když astry kvetly, pravidelně je řezala do vázy a na hřbitov, někdy s nimi vyrazila do města na trh, stejně jako to dělala s mahónií na podzim a konvalinkami na jaře, které zaplevelily celou předzahrádku. Jenže pak astry náhle zmizely a na jejich místě se objevily jiřiny a gladioly. Důvod mi byl dlouho neznámý, dnes si ale na tuto otázku již dovedu odpovědět.
Jícnovky jsou vzpřímené a nejčastěji jednoleté květiny pocházející z Ameriky s centrem rozšíření v Mexiku. Od konce 80. let 20. století bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů s různými barvami květů.
Ředkvičky mají velmi krátké vegetační období, ne delší jak 40 dní, proto během srpna vyseté ředkvičky ještě stihnout do podzimu vyrůst. Srpnovým výsevům nahrává ještě jeden fakt, rána a noci jsou již v srpnu obvykle chladnější a den se znatelně zkracuje. A přestože jsou ředkvičky rostlinami dlouhého dne, nestihnou vyběhnout do květu.
Kouzelnou bylinku, která by vás dokázala zbavit cukrovky, zatím neznáme. Ale je jich dost, které vám mohou ulehčit, pomoci překonat strasti nemoci, zlepšit zdravotní stav a osladit vám život.
Poslední dobou koluje mezi lidmi vtip. Co je nejčastější srpnový pozdrav? Ahoj, nechceš cuketu? V srpnu každoročně vrcholí plození cuket a mnozí lidé prostě už ani neví, co s nimi.
Jsou nepochybně chutné a lidskému zdraví prospěšné. Ale ve spojení s mánií zdravé výživy se na ně nalepila i řada nezdravých mýtů, pověr a legend. Špenát není plný železa, mrkev váš zrak lepší neučiní, džus pravidelnou konzumaci ovoce nezastoupí a organická produkce není obsahově hodnotnější.
Zemědělství nasucho, bez závlahy či zálivky, nebo také dryland farming. Může se to zdát jako nepochopitelný protimluv, protože voda se jeví být pro pěstování čehokoliv podstatná. Přesto jde o reálnou hospodářskou praxi, která v současné době probíhá po celém světě na 10-15 % obdělávané půdy.
První sklizeň se v prosluněných koutech Čech a Moravy obvykle stihne ještě před začátkem letních prázdnin. Ale co pak s prázdnými záhonky dál? Nemusíte se na ně jen smutně dívat, druhý výsev si uvolněné místo zaslouží. Sezóna prostě nekončí první sklizní, radost z úrody může přetrvat až do podzimu.