Zeleninu naši předci uskladňovali v takzvaných krechtech

Podle Wikipedie je krecht polní jáma různých rozměrů, která je zaplněna skladovanými plodinami do takzvaného sesypného úhlu. Zateplena je slámou a zčásti nebo zcela je shora zasypána zeminou a opatřena větracím světlíkem (ten je velmi důležitý, skladované plodiny musí dýchat). 

Krechty dříve sloužily k dlouhodobému zimnímu ukládání (skladování) některých polních plodin. Především brambor, cukrové řepy, mrkve a další kořenové, ale i jiné zeleniny. Vlastnímu skladování v krechtu se říká krechtování. Uskladněné plodiny vydržely v krechtech až na výjimky (včetně krutých mrazů) celou zimu a to bez vytápění. Především v takzvaném ekologickém zemědělství se dnes krechtování začalo opět skloňovat.

Krechtování bylo dříve velmi častým způsobem skladování především brambor. Do dnešních dnů tato metoda upadla dosti v zapomnění, ale je to to dost velká škoda. Jde totiž o ideální řešení skladování, pokud nemáte vhodný sklep. Kdysi se také ke skladování používaly stavby ze dřeva nebo kamene zvané Hórreo. Dříve se tyto domy používaly ke skladování obilí, později pak i brambor. 

Tyto miniaturní stavby ve tvaru domku byly umístěného na vysokých pilířích, díky čemuž proudil vzduch ke skladovaným plodinám i zdola. Kromě toho byly boky konstrukce také opatřené otvory. Podobné typy staveb je dnes najdeme například v jižní Anglii, přičemž s tímto způsobem skladování začali Galové, Asturiané (Španělé) a na severu žijící Portugalci. Nejde však o způsob skladování, který by byl možný za mrazů, proto se v našich končinách prosadily právě krechty.

V každém případě byly dříve sklepy dosti luxusní záležitostí, ostatně výstavby dosti prodražují i dnes. Určitě pak nebyl sklep součástí každého obydlí. Proto si musel zemědělný lid poradit po svém. Krechty jsou přitom známé již od dob starého Říma, nakonec i o dost nákladnější stavby jménem Hórreo jsou podobně starého data. V dobách neklidu, válek, lidé chystali větší množství malých krechtů, v dobách klidu naopak. Šlo o to, aby alespoň část úrody zůstala neobjevena.

Krecht je vlastně do země vyhloubená jáma. Vzhledem k našemu klimatu musí být její minimální hloubka 120 cm, lepší je však hloubka větší, jelikož uvedených 120 cm je hloubka takzvaně nezámrzná. Pokud by skaldované plodiny pomrzly, zkazily by se. Stejně tak je třeba dát pozor na jaře, když se oteplí, aby se zbytek zásob nezkazil právě kvůli vyšší teplotě.

Krechty se hloubí nejčastěji ve svahu, respektive na vyvýšeném místě, kde nehrozí ani podzemní vody, které by též měly fatální následky. Při kopání krechtu se dávají stranou drny, použijeme je při opětovném zakrytí krechtu. Budou sloužit zároveň jako izolace a maskování.

Na dno krechtu se kladou kameny, které zajistí odtok případné vody, pokud by se dovnitř dostala. Ještě před uložením kamenů se krecht dříve vypaloval, prostě se naplnil dřevem a to se zapálilo. Zpevnily se tak stěny krechtu včetně dna a to natolik, že bylo obtížné i pro hlodavce se dostat dovnitř. Oheň měl hořet po dobu alespoň 7 hodin. Dnes se na dno a stěny krechtu dává pletivo s drobným okem, ovšem vypalování lze jen doporučit, opravdu to bude fungovat. Vlastně jde o obdobu vypalování hlíny, hliněných výrobků.

Na uložené kameny se poté ukládá vrstva slámy, protože duté vlákno slámy odvádí vodu. Navíc je sláma výborným tepelným izolantem. Potom se již uskladňují plodiny. Vršek jámy se po jejím zaplnění zakryje dřevěnými deskami, na jejichž spodní stranu se také připevní sláma. V jedné dřevěné desce je navíc dobré vytvořit otvor kvůli odvětrávání, kterým se protáhne jakýsi komínek, prostě nějaká dutá trubka, ideálně ještě se stříškou. Díky tomu může dovnitř proudit vzduch. Nakonec se dřevěná deska maskovala drny.

Naši předkové krechty neodvětrávali, ale zřejmě šlo o zvyk plynoucí z potřeby krechty co nejlépe maskovat, aby je třeba neobjevila pohybující se armáda a jiní. A pokud napadal sníh, byl krecht maskován dokonale, nakonec je sníh zároveň i výborný tepelný izolant. Jelikož není radno krecht příliš často otevírat, lidé si vždy odebírali zásoby na cca měsíc a ty si uskladňovali krátkodoběji doma. Zeleninu je možné v krechtu uložit volně, případně v bedýnkách či koších.

Krechtování je osvědčené, účinné a levné, navíc lze jednou vybudovaný krecht využívat opakovaně. Proto jsou krechty výbornou příležitostí právě pro ekologické zemědělce a zahrádkáře bez vlastních sklepních prostor dostatečného objemu. A pozor, krechty budujeme jen tak velké, jaké množství konkrétní plodiny chceme uskladnit. Příliš velký krecht by byl kontraproduktivní.

Zakoupili jste si za výhodných podmínek třeba větší množství brambor a chcete, aby vám vydržely co nejdéle? V příliš vlhkých prostorách brambory neskladujte, nikoli však také v suchu. Ideální je přiměřeně vlhký sklep a stálé teploty cca okolo 6 °C. Pokud by teplota klesla pod 4 °C, brambory by zesládly a můžete je rovnou vyhodit. Stejně jako brambory přemrzlé. V bytových domech je skladování většího množství syrové zeleniny prakticky vyloučené, i sklepy jsou zde suché a navíc obvykle vytápěné. Důležité je také nechat zeleninu po sklizni oschnout, nikoli však omývat proudem vody, způsobilo by to drobné oděrky. V žádném případě neskladujte zeleninu v ledničce.

Podívejte se na video o krechtování:

Zdroj: magazinzahrada, ireceptar.cz, naturhelp.cz, wikipedia.org, akademiesobestacnosti.cz