Kotvičník zemní je poslední dobou hojně skloňovanou bylinkou pro svou schopnost zvýšit hladinu testosteronu a jiných mužských pohlavních hormonů (androgenů). Označován je za zelenou viagru. Co je na tom pravdy, jak kotvičník pěstovat a jakou roli může hrát v zahradě?
Nabídka podpůrných konstrukcí, nabízející oporu okrasným i užitkovým rostlinám, je opravdu široká. K čemu se hodí, které jsou opravdu užitečné a jaké si zvládnete vyrobit sami?
O dobrých zahradnících, kterým jde práce od ruky, se říká, že mají zelený palec. A právě u nich se vyplatí hledat inspiraci, když přijde na maximalizaci úrody okurek. Co doporučují?
Máte již dost hromad vařených brambor na talíři? Kromě batátů, topinamburů a třeba tuřínu lze brambory nahradit ještě další zajímavou plodinou. Jamem čínským neboli smldincem. Dokonce se z něj ve světě připravují i různé dezerty a také zmrzlina. Seznamte se.
Na tuřín nedali naši předci dopustit a dnes jej znova objevujeme. Přitom jde o zeleninu levnou, chutnou, výživnou, ale s minimem kalorií, snadno stravitelnou a též velice zdravou. Vypěstovat si v zahrádce vlastní tuříny je navíc velmi snadné.
Je to vlastně na první pohled velice jednoduché, plodová zelenina je taková, která má jedlé plody. Jde vlastně svým způsobem o ovoce mezi zeleninami, jelikož v případě ovoce konzumujeme jedlé plody výhradně! Ale...
Když vykvete vlčí mák, už se nemusíme bát návratu mrazíku, jeho květy se objeví náhle a doslova nás svou svůdně vyzývavou rudou barvou praští do očí. Ale jemně, křehce, ostatně tak, jaké okvětní plátky vlčího máku jsou. Poté vydrží vlčí mák kvést velice dlouho, po celé léto a často až do půlky podzimu. Později však již nebývá výskyt kvetoucích jedinců na konkrétních místech tak dominantní, jako je tomu v květnu, kdy kvetení vlčího máku začíná.
Vlastní úroda je radost pro každého zahradníka. Je to doklad, že to letos zase znovu dokázal, a z maličkostí: půdy, hrsti semínek, vody, umu, zvládl vlastníma rukama vytvořit něco hmatatelného, užitečného, dobrého. Je to krása. Jenže zatímco většina aspoň trochu šikovných zahradníků neselže v oblasti produkce poživatin, prohrává při jejich skladování. Začít je třeba mnohem dříve: u dobrého plánování.
I pomeranče mají své stinné stránky, především riziko vysokého obsahu pesticidů a jiné chemie. Pokud ale opomineme tuto stinnou stránku, mají pomeranče jen samé přednosti, byť například na obsah vitamínu C, kvůli kterému jsou pomeranče kromě jiného tolik protěžovány, najdeme mnohem hodnotnější plody. Alespoň co se týká koncentrace.
Šanta kočičí je vytrvalá rostlina, která najde uplatnění v okrasných výsadbách pro své nádherné, drobné kvítky, kterými jsou kvetoucí rostliny obsypány. Jde přitom o rostlinu nenáročnou, která svým vzhledem připomíná levanduli a Yzop. A má dokonce i podobné nároky na péči. Stejně tak jde o rostlinu léčivou která zdaleka nechutná jen kočkám.
Sezóna medvědího česneku právě začíná a my si ji můžeme ozvláštnit dobrodružnou výpravou. Tedy zatím alespoň v rámci hranic okresu, kde bydlíme, ale snad toto omezení rychle skončí. Medvědí česnek totiž najdeme na velmi působivých místech naší přírody, především ve vlhčích a stinných místech lužních a listnatých lesů. Stačí fotoaparát či alespoň chytrý mobil a uděláme něco pro utužení svého zdraví tělesného i duševního. A sběrači pomohou sběrem čerstvých listů detoxikaci svého těla.
Rozkvetlé, spanile bělostné sněženky, jsou prvními z poslů jara a kvetou dosti dlouho. Bledule vykvétají o něco později a musíme si jejich květy užít mnohem rychleji. Každopádně patří oba unikátní rostlinné druhy do našich zahrádek, stejně jako do přírody. A jejich oblibu dokazují i mnohá česká synonyma. Například sněženkám se také říká sněhovka, lesní cibulka, bibonka, koukoříček, vyskočilka a kozí dříst. Bleduli se říká koukořík, koukořička a nebo blednivka. Pokud prostě něco zlidoví, je to jednoznačný důkaz obliby.
Byť teploměr tvrdí něco jiného, jaro už je tu. A spolu s ním i předehra zahradnické symfonie: předpěstovávání a klíčení semínek, péče o sazeničky. Pro spoustu lidí ta první a nejzábavnější součást každoroční zelené dřiny. Jenže co to? Euforii může snadno vystřídat skepse a zoufalost. To když se vzcházející rostlinky rozhodnou to před našimi zraky zabalit. Co za tím stojí?
Kapusta je poslední dobou dosti opomíjenou zeleninou, ale vůbec si to nezaslouží. Ano, její chuť je zvláštní, ne každému proto kapusta chutná, to je však obecně problém brukvovité zeleniny, pro někoho láska, pro jiného nechuť. Ovšem zdravotní účinky kapusty jsou pro lidská těla neoddiskutovatelné, navíc jde o nejotužilejší ze zelenin.
Dali jste si v teple klíčit semínka, abyste si připravili sadbu ještě předtím, než jsou výsevy možné v zahradě a ono nic? A nebo jich vyklíčilo jen pár? Inu, nezbude vám nic jiného, než semena získat od někoho jiného a nebo si nová budete muset koupit. Škoda. Ale chyba je pravděpodobně ve vás samých. Důležité je totiž jejich správné uskladnění.
Všeobecně je známo, že právě oblíbený a pro zdraví „tuzemáka“ nezbytný česnek se má vysazovat (resp. vysévat) již na podzim. Ovšem stále oblíbenějším je jeho vysévání jarní, které je umožněno mírnými zimami posledních let. A důvodů je rovnou několik.
Možná si ještě někteří z vás pamatují, když naši předkové hovořili o takzvané cikorce a měli tím na mysli kávu. Tedy ne tu pravou, ale místní dostupnou náhražku, na kterou od dříve cenově nedostupné kávy brazilské, arabské a jiné dosáhl každý. A to i za válek a jiných období nouze. Byla to vlastně oproti skutečné kávě taková „nevalná“ břečka, ale voňavá a chutnala. Nakonec mnozí nic jiného ani neznali. „Nemáte někdo chuť na dobrou brazilskou kávu?,“ ptal se zestárlý operní umělec ve filmu Kulový blesk. „A nebo na cikorku?,“ dodáváme my. Ovšem jen o kávovinu v případě čekanky zdaleka nejde! Čekanka je totiž zároveň kořením, léčivou bylinou i zeleninou.
Drmku obecnému se lidově říká mnišský pepř a jde o subtropický keř z čeledi hluchavkovité, dorůstající v přírodě subtropů výšky až 6 metrů. Paradoxně lidé věřili, že jako bylina zeslabuje pohlavní pud, ovšem jeho současné využití v medicíně ukazuje něco úplně jiného.
V zahrádkách křehké a časné jarní kvítí deroucí se ze záhonků, skalek a trávníků, v naší přírodě přísně chráněný skvost a v kuchyních a na stolech gurmánů magický poklad, nejdražší a nejvzácnější koření na světě. To je šafrán, jinak též známý jako krokus od latinského názvu Crocus. Ovšem jen jediný šafrán na světě je ten pravý, nekvete na jaře, nýbrž na podzim a suší se pouze jeho blizny. Řeč bude o perském šafránu setém (Crocus sativa).
Salát není vůbec hloupý, byť vypadá jen jako křehké plátky osvěživé zeleně. Reaguje totiž na délku dne i teploty a aby měl výstavní parametry, vyžaduje správnou péči. Odmění se nám však pořádnou porcí chutného zdraví. Když jsme byli malí, babička nám salát ve sladkokyselém nálevu pokapávala smetanou a byla to neuvěřitelná dobrota. K domácí sekané, pečenému masu a dalším pokrmům pak nedocenitelná. Ovšem za horkého dne takový jednoduchý pokrm sám o sobě osvěží, pokud je dobře vychlazený.