Šantu kočičí ocení nejen kočky, jak ji pěstovat a využít

Druhové jméno „kočičí“ není pro šantu vůbec náhodné, kočky ji totiž doslova milují. Často v šantě léhají a také ji ochutnávají. Šanta kočičí (Nepeta cataria) z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) tvoří trsy a pochází z jižní Evropy a jihozápadní Asie. Rodové jméno rostliny (Nepeta) je zřejmě odvozeno od italského města Nepete, v jehož okolí se šanta kdysi hojně pěstovala.

Šanta dorůstá výšky 30 až 100 centimetrů a voní podobně jako máta. Trojúhelníkovité až vejčité listy má na okrajích vroubkovaně pilovité a na obou stranách hustě pýřité, z rubu jsou až plstnaté, šedavé. Šanta přitom patří mezi medonosné rostliny a výborně ji lze v zahradě kombinovat s jinými kvetoucími trvalkami. Vybírat přitom můžeme z kultivarů kvetoucích bíle, růžově, fialově a modře. Lodyha šanty je přímá, čtyřhranná, větvená a s hustou krátkou plstí. Původní rostlina má květy bílé nebo slabě růžové, zahradní kultivary modré nebo fialové. V přírodě šanta roste především v horských oblastech, blízko vodních toků, podél cest, na mezích a v křovinách.

Tato nenáročná a bujně rostoucí květina kvete po celé léto (kvete od června do září), své malé a vonné květy má uspořádány v koncových lichoklasech a láká na ně mnoho druhů opylovačů včetně motýlů, ale samozřejmě především včel a čmeláků. Mezi včelaři jde o velice ceněnou rostlinu. Oblíbenými kultivary šanty jsou například modře kvetoucí 'Pursian Blue', 'Blue Wonder' a 'Six Hills Giant', bíle kvetoucí 'Snowflake' a růžově kvetoucí 'Pink Cat'.

V našich klimatických podmínkách šanta bez problémů přečkává i tvrdé zimy, potřebuje dobře propustnou, vápenitou půdu (klidně i písčitou či kamenitou) a stanoviště slunné. Nesnáší půdy zamokřené, ve kterých vám přes zimu zaručeně uhnije. Při pěstování v květináči je třeb smísit substrát s pískem a zajistit dostatečnou drenáž. Velmi snadno se šanta množí výsevem, dělením trsů i řízky. V zahradě najde uplatnění ve směsi s jinými kvetoucími trvalkami a nebo v plošné jednodruhové (monokulturní) výsadbě. Vhodná je též v kombinaci s okrasnými keři. Na kočky je však třeba dát pozor, rády šantu doslova „zválí“ a mohly by přitom poškodit i sousedící rostliny. Po odkvětu je třeba šantu sestřihnout na výšku přibližně 12 centimetrů, díky tomu nám znova obrazí, zhoustne a opět vykvete.

Šantě se dokonce říká „kočičí kokain“ kvůli obsahu nepelaktonu, což je látka uvolňující se do vzduchu. Kočky tuto chemikálii vdechují, olizují a kousají její listy, doslova se v šantě válí. Poté se svinou do klubíčka a odpočívají, nepelakton na ně totiž působí jako droga. Šantu si užívají obvykle několik minut a poté u nich nastává útlum, šanta na ně působí jako sedativum. Jinak je ale zcela neškodná a nemá žádné vedlejší účinky. Nemá proto smysl kočkám v zážitcích se šantou bránit. Dokonce se prodávají kočičí hračky naplněné sušenou šantou, stejně jako spreje a tintury z výtažků sušené nebo čerstvé šanty. Takový přípravek stačí nastříkat a nebo natřít na oblíbenou kočičí hračku, škrábadlo, polštářek apod. Zajímavostí, že až takovým lákadlem je šanta přibližně pro polovinu koček, ta druhá ji zcela ignoruje. I na člověka a některé další savce přitom šanta působí sedativně, dokonce lze hovořit o mírném halucinogenu. Vědci tvrdí, že dokonce došlo vývojem ke spolupráci šanty s kočkami. Ty totiž šíří semínka svými kožichy po okolí, proto je rostlina tolik láká svou vůní. Příroda je prostě velmi důmyslná.

Nepelakton zabírá i na různé druhy hmyzu včetně komárů, jedny láká, jiné odpuzuje. A odpuzuje prý i hlodavce, především myši a potkany. Jako biologický repelent je šanta prý až několikanásobně účinnější oproti prodávaným chemikálií, pro lidi je navíc zcela zdravotně bezpečná.

V dřívějších dobách lidé kouřili sušené listí šanty, čímž si zlepšovali náladu a zaháněli chmury. Žvýkání kořene šanty pro změnu dodávalo odvahu (traduje se prohlášení jednoho kata, že si musí před prací zažvýkat kořen šanty, aby vůbec mohl pracovat), odvar se používal ke zklidnění. A právě účinky sedativní a protistresové, kterými jsou účinky šanty podobné účinkům máty, jsou využívány dodnes.

a tímto účelem sbíráme kvetoucí nať šanty, nejlépe v době, kdy rozkvétá. Následně můžeme šantu sušit, ale i čerstvé si připravíme vonný čaj. Čerstvou rostlinu navíc využijeme i při přípravě polévek, omáček, nádivek, studených salátů, slaných štrúdlů a koláčů.

Kromě svému protistresovému působení šanta zabírá i při nachlazení a bronchitidě, snižuje horečky a podporuje pocení. Při zažívacích problémech zlepšuje trávení, působí proti průjmům, snižuje krevní tlak, tlumí svalové a střevní křeče, stejně jako menstruační bolesti. Ženám se doporučuje v období klimakteria a jakékoli hormonální nerovnováze. Nejčastěji se šanta užívá v podobě nálevu. Vynikající je i bylinná koupel ze šanty, ale i s přídavkem dalších bylinek. V podobě kašovitého obkladu pak šanta hojí různé rány a pohmožděniny, podobně jako známý kostival. Čerstvě nasekaná se pak přikládá na rány podobně jako jitrocel, čímž zlepšujeme hojení.

Zdroj použitých fotografií: Shutterstock