Rádi byste letos vyzkoušeli něco nového, ale vaše zahrada už nemá kam růst? Láká vás vyzkoušet něco, co nedělá každý? Chtěli byste vlastní pílí třeba přispět k něčemu užitečnému? Vyzkoušejte, jak vám půjde semenaření.
Kde začít? Třeba u definice toho, co to vlastně je odrůda. V principu jde o speciální odlišnou sortu určité rostliny, kterou jsme speciální a odlišnou učinili šlechtěním, křížením. Tím jsme postupně posunuli nebo odstranili některé její charakteristické rysy, a jiné učinili výraznější. Obvykle ty, které nám přijdou žádoucí. U hospodářských rostlin nám typicky půjde konkrétně třeba o vyšlechtění „velkoplodosti“ nebo „tenkoslupkosti“, případně nějaké formy odolnosti vůči škůdcům, plísni, chladu. Ony rostliny pořád přináleží svému původnímu druhu, ale už jsou šlechtěním jiné.
)
Odrůdy a jejich žádané rysy
Jsou jinou odrůdou téže rostliny. U okrasných květin nebo třeba stromů je to podobné, jen se tam častěji místo lidovějšího termínu „odrůda“ používá odborněji znějící slovo „kultivar“. V principu jde ale o totéž. Podstatné je, že vyšlechtěná odrůda/kultivar si uchovává svoje vlastnosti. To, co jim bylo takříkajíc šlechtěním a křížením vtištěno, svou atypickou barvu nebo tvar plodů, si tyhle rostlinky podrží. Máte jistotu, jak budou ve finále vypadat. Stojí za tím spousta práce, která jde vidět, a taky genetika oné rostliny, která už úplně tak vidět není.
Různé geny totiž u rostlin kódují různé rysy, a tím, že obvykle preferujeme jen určité (a masivně je pak šíříme na našich záhoncích a zahradách), dochází k u daného druhu hospodářské plodiny ke genetické erozi. Ztrátě určitých rysů. Řekněme, čistě teoreticky, že někde na počátku stála rostlinka jahodníku, jejíž plody nám náramně zachutnaly.
)
Běh za ideálním plodem
Jenže sbírání titěrných kuliček byla fuška, a tak jsme začali vybírat rostlinky s největšími plody, ty dál množili, šlechtili a křížili, až jsme se po mnoha generacích dobrali – ve srovnání s někdejším originálem – vpravdě obřích jahod. Je to samozřejmě paráda a dobrá zpráva pro mlsouny, ale tím jak jsme tlačili na pilu u šlechtění určitých rysů velkoplodosti, sladkosti a třeba šťavnatosti, jsme vytlačili ty opomíjené rysy hypotetického jahodníku, které pro nás neměly význam, anebo jsme o nich ani nevěděli. Třeba odolnost proti chladu, plísním. To, že od nich slimáci v hrůze prchali pryč. Ostatně, občas by se hodily i plody malé. Třeba do kompotu nebo na bublaninu. Jenže kde je teď vzít?
Z onoho originálního hypotetického jahodníku to ještě nemá cenu, a z toho současného to už taky ne. Jak to? Bohužel jsme někde v průběhu toho dlouhého šlechtění přišli o odrůdu, která by byla pro naše záměry tak akorát.
Odrůdy, po kterých se nám stýská
Jistě si vzpomenete třeba česnek, který nebyl v Číny, a přesto vám vháněl slzy do očí svou pálivostí. Jeho paličky a stroužky byly tak akorát, u zabijačky nebo guláše jste věděli, kolik přesně jich máte dát. Nebo černo-černé fazole, které se sice musely vařit snad týden, ale polévka z nich byla vynikající. U ovocných stromů pak vzpomenete slivoní a švestek, z nichž se dělal ten nejlepší kvas. Je to předlouhý seznam toho, co bylo, a ztratilo se. Tedy, ne zcela.
)
Staré odrůdy, minimálně u těch ovocných stromů, tu a tam ještě přežívají. V záchovných sadech, kde tyhle mimořádné exempláře, často nazývané krajové odrůdy (protože jsou typické pro historii určitého regionu), s láskou opečovávají. Pokud chcete ty nejlepší hrušky do kompotu anebo jablka na štrůdl, jaký dělala vaše babička, tohle je to místo, kde můžete požádat o nějaký ten odkopek nebo sazenici. Jenže jak s těmi chybějícími hospodářskými plodinami, a jejich vymizelými odrůdami?
Inu, od toho je tu semenaření. To vám pomáhá uchovávat si ty odrůdy druhů, které vám a vaší zahradě sedí nejlépe. Třeba keříčků s rajčaty, které by možná neobstály v supermarketu, ale ve vašem salátu se přímo rozplývají. Takové nevyměníte ani za vagón červených koulí, dobrých leda tak do čalamády. Tím, že si uchováte unikátní semena té své nejpopulárnější odrůdy, si zajistíte spokojenost do dalších let.
Háček je v tom, že staré odrůdy semen jsou téměř k nesehnání. Mít doma specifickou, starou odrůdu, je prostě výhra a sběratelská rarita větší, než hokejové kartičky s Waynem Gretzkym. Koupit jdou jen zřídka, spíš je směníte nebo dostanete darem. Třeba na semenářské burze. Na běžném trhu na ně nenarazíte, těm totiž dominují komerční druhy osiva. Zvláště pak hybridní odrůdy.
Co je to hybridní odrůda?
Nedá se z fleku říct, že by to snad byla špatná odrůda nějaké hospodářské plodiny, to jistě ne. Většinou nese všechny žádoucí rysy, má vynikající výnos. Jsou tzv. plastičtější, takže s nimi můžete zažít pěstitelský úspěch i v ne úplně vyhovujících podmínkách. Rané exempláře hybridních odrůd jsou ještě o něco rannější, a když jsou velkoplodé, tak jsou skutečně masivní. Režim chvály hybridů ale musíme přepnout na kritiku v posledním bodu. Tyhle rostliny si své super-vlastnosti neuchovají. Do dalšího roku si nemůžete ponechat semena, protože hybridy si své charakteristiky nepodrží. Musíte si je koupit znovu.
A je klidně možné, že když si na ně po pár letech zvyknete, semenářský závod a výrobce osiva je přestane produkovat. Protože se mu už nevyplácí, anebo chce nabízet zase něco lepšího. S tím nepohnete. Doba se mění, hybridy přichází a odchází. Právě v tom ale mohou být semena starých odrůd jistotou, kterou si ponecháte. Jsou nehybridní, žádoucí vlastnosti jim zůstávají. Pořád skoro stejná. Skoro, protože k uniformní dokonalosti hybridů mají daleko. Ale jsou perfektní pro každého zahrádkáře, který má rád to svoje.
)
Stoprocentní originál, stoprocentní radost
Samozřejmě, že taková radost něco stojí. Především čas a energii, kterou věnujete tomu, že aspoň jednu vybranou rostlinu staré odrůdy necháte „dojít na semeno“. A že se musíte poprat se semeny, jejich skladováním, popisováním. Na druhé straně tím můžete ušetřit peníze, protože nebudete muset nakupovat komerční osivo. Právě proto jsou semenářské společnosti a komerční prodejci osiva na semenaření tak nabroušení. Je to jako když si někdo stahuje písničky a filmy z internetu zadarmo, a ne od organizované produkce. Legální to ale (zatím) je. Jen krásně anarchistické, divoké, dobrodružné, svobodné.
Právě tahle volnost počínání, debaty, diskuse a směny semen starých odrůd vytváří kolem semenaření bezvadnou komunitu. Ochotnou a nápomocnou. Poradí vám třeba s tím, jak uchovat odrůdu geneticky čistou, a jak správně skladovat semena do další sezóny. Takže pokud své zahradničení chcete spojit s další aktivitou, praktickým sběratelstvím anebo podporou genetické diverzity, je semenářství ideální cestou, jakou se dál vydat. Bude vám to garantovat, že byť vaše úroda nebude úplně stoprocentní v komerční kvalitě, bude stoprocentně originální, vaše.
