Není to tak dlouho, co ministerstvo financí v rámci úsporných opatření prosadilo snížení výše státního příspěvku ke stavebnímu spoření a zrušilo daňové osvobození úrokových výnosů z vkladů na stavebním spoření. Nyní přichází s druhou vlnou změn, které mají za cíl zúčelnit státem vyplácené příspěvky a zároveň zvýšit konkurenci na trhu stavebního spoření.
Bohužel v kontextu první vlny změn, která měla za cíl ulehčit státní pokladně, navrhované změny vypadají téměř neuvěřitelně. Nejenže zpřísnění dohledu nad výplatou státních příspěvků s ohledem na jejich využití bude vyžadovat od státu, ale i stavebních spořitelen náklady v řádu desítek milionů korun. Negativní důsledky může mít připravovaná novela zákona také pro stabilitu celého finančního sektoru.
Podle novely zákona by měla stavebním spořitelnám totiž vyrůst nová konkurence, která by však měla fungovat v diametrálně odlišném (z pohledu bank příznivějším) ekonomickém rámci, takže sektor specializovaných stavebních spořitelen s uzavřeným peněžním oběhem by po čase podle našeho názoru přestal existovat. Což, jak poslední roky vidíme na příkladu Velké Británie, kde stavební spořitelny ve své tradiční roli byly rovněž z trhu vytlačeny, by mělo dalekosáhlé negativní důsledky pro stabilitu tuzemského bankovního sektoru a jeho likviditu, přičemž s velkou pravděpodobností by utrpěl také sklon lidí ke spoření. Přitom úspory domácností jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů pro tlumení dopadů případných budoucích finančních a ekonomických krizí jak na konkrétního člověka, tak celou ekonomiku.
Z odborného hlediska je novela milníkem pro budoucí existenci stavebních spořitelen. Z pohledu občanů/klientů, je novela prohrou, neboť pokud bude schválena, povede s velkou pravděpodobností ke zdražení celkové nákladovosti úvěrů na bydlení v nižších částkách (300 až 500.000 Kč), kde banky jen velmi těžko stavebním spořitelnám cenově konkurují. Z politického pohledu je návrh průhledným vítězstvím bankovní lobby.
Škoda, že zájem miliónů lidí jde zcela stranou. Ale bohužel to je realita, kterou poslední roky předvádí mocenský aparát ČR. Vláda dokazuje, že její prioritou je opičí seškrtání státních výdajů za každou cenu. Bez jakékoli koncepční, ale i sociální úvahy v oblasti bytové politiky. Ano, systém stavebního spoření je zde již téměř 20 let. V kontextu s nedávnou globální finanční krizí a ekonomickou recesí jsme nepochybně v odlišné ekonomické situaci a tento systém je nutné modifikovat, ale ne zlikvidovat. Pokud politická reprezentace toto nepochopí, je nejlepším řešením systém stavebního spoření ponechat jak funguje a snížit státní příspěvek, což se již stalo. Odhadovaný roční dopad na státní rozpočet bude minimální „daní“ oproti důsledkům, které by předkládaný návrh přinesl.
)
)
