Velký úklid v koupelně aneb jaká je životnost šamponů, gelů, mýdel, zubních past a krémů

Chuti pozřít plísní prokvetlý salám rádi odoláme, a nepodléhám ani pokušení vetřít si jej do podpaží. Když ale přijde na prošlou kosmetiku, zdráháme se ji požívat o dost méně. Není přitom o nic méně závadná, než ona prošlá uzenina. Můžete zcela oprávněně namítnout, že tělové mléko ani lak na vlasy po datu spotřeby neužíváte vnitřně. Ale to, že si jej nanášíte na kůži nebo vlasové kořínky má z hlediska vstřebávání na zdraví podobně negativní efekt. Ne vždy, ale dost často.

U prošlé kosmetiky narazíme v zásadě na několik typických scénářů. Obvykle jen nefunguje tak, jak je očekáváno. Pěna nepění, tužidlo netuží, efekt antiperspirantu vyvane příliš rychle. Dohromady by to tak zlé ještě nebylo. Druhou možností je, že sice funguje, ale s nějakým přidruženým negativním efektem. Může začít barvit, mastit, lepit. A nakonec, což je třetí varianta, může přímo škodit. Dráždit pokožku, leptat, vyvolávat ošklivé vyrážky, záněty a akné. Jak je něco takového možné? Inu, po pár měsících od svého otevření se kosmetické výrobky „mění“. Třeba jen pouhým používáním.

Namáčením prstů do krémů dovnitř zanášíme spory hub a plísní, bakterií a kvasinek, které pak necháváme množit. Obvykle je drží na uzdě nejrůznější konzervační látky, ale ty časem vyčpí a přenechají volný prostor růstu těchto nezvaných hostů. Prošlým hydratačním krémem tak na sebe můžete nanášet i celé mikrobiální kolonie. Podobné je to s nejrůznějšími aplikátory, řasenkami a maskarami, které sbírají z vašeho ochlupení mikro-pasažéry po každém použití. Zánět očních spojivek je pak tou nejběžnější možnou komplikací.

Samozřejmě to vždycky nemusí být až tak nechutné. Stáří se do kosmetiky může propsat i tím, že se nejrůznější emulze, směsi vody a olejů, vzájemně oddělí od sebe. Že nejrůznější přípravky vyschnou a zatvrdnou k neužitku. Skladování v nevhodných podmínkách, vystavení flakónků slunečnímu záření, může způsobit tepelný rozklad obsahu, vysrážení, změnu barvy nebo nastartovat produkci zápachu místo vůně. Předcházet se tomu dá správným skladováním (chladná, suchá, tmavá místa), ale také tím, že kosmetické produkty tu a tam nesmlouvavě protřídíme. A vyřadíme ty archivní.

Vést bychom se přitom měli nechat nejen uváděným datem spotřeby (to je u kosmetiky víc než slušné, je to dost trvalé zboží), ale především informací o tom, jak dlouho můžeme onen preparát používat poté, co jej poprvé načneme a otevřeme. A to už jsou většinou skromnější termíny. Schválně cvičně nahlédněte na nějaký takový produkt, jestli na něm objevíte údaj o tzv. PAO (Period after opening), tedy doporučený čas k užívání, doba po otevření. Udává se číslem, vyjádřeným buď v letech (Y) nebo měsících (M).

Obsah většiny toaletních stolků a taštiček s kosmetikou je pochopitelně stejně záhadný, jako bermudský trojúhelník, ale chce to mít alespoň minimální přehled o tom, odkdy je co otevřené. Pokud si s tím nechcete moc lámat hlavu, vyřaďte rovnou všechno, co je neotevřené a starší než 3 léta, anebo co už je otevřené déle než rok. Proč?

Zmatek do toho totiž vnáší sami výrobci kosmetiky, kteří nabízí nepřeberný repertoár jednotlivých produktů. V nejrůznějších sériích, řadách, úpravách, s variantami bio- a bez konzervantů. Takže se nedá říct, že všechny rtěnky značky jednoho výrobce končí po 9 měsících. U každé to může být trochu jinak.

Dá se říct, že některé otevřené kosmetické produkty mají kratší dobu spotřeby po otevření, a jsou z principu svého používání rizikovější, než jiné. Typicky riskantním produktem je řasenka, která by v žádném šuplíku (natož pak kabelce) neměla setrvávat déle, než 2-3 měsíce. Za podráždění očí ta úspornost prostě nestojí. Báze pro make-up, podkladovka, ve formě pudru vydrží 18 měsíců, v tekuté 6-12 měsíců. Pak už může pokožku citelně dráždit k zarudnutí. Tekuté korektory podléhají barevným proměnám už po 9 měsících, a po roce už mohou způsobovat vyrážky.

Oční linky – tekuté, gelové – nevydrží déle jak 2-3 měsíce, zatímco tužky snesou i rok. A rtěnky? Pokud nepocítíte, že už hrubnou, hrudkovatí nebo se špatně roztírají, vydrží rok. Ale když jste prodělali chřipku? Je prý lepší se jich zbavit, protože si jejich používáním koledujete o re-infekci. Tahle rada ovšem pochází přímo od prodejců kosmetiky, kteří možná jen chtějí, abyste u nich víc utráceli za nové. Těžko říct.

Prodloužit životnost a skladovatelnost může ještě vaše osobní volba i design konkrétního produktu. Nejrůznější práškové a pudrové přípravky jsou designovány na slušnou výdrž (kolem dvou let od otevření), což je činí vytrvalejší alternativou proti těm tekutým. Krémy a mléka také vydrží „déle čerstvé“ pokud se jich nedotýkáte prsty, ale dostáváte je ven třeba mačkacím dávkovačem. Je to prostě sanitárnější opatření. Hodí se také zmínit, že kosmetika „bio“ a „přírodní“ (jsou to hodně volné termíny bez praktické definice) stárnou po otevření až neekologicky rychle. Stejně jako veškeré kosmetické přípravky, které ve svém složení obsahují vodu.

Vezmeme to letem světem: i neotevřená zubní pasta má limit kolem dvou let, otevřená pochopitelně nerozborně zatuhne mnohem dříve. Tuhý antiperspirant? I dvě léta, pokud se tedy dřív nezačne drolit a lámat. Šampony a kondicionéry? Dva roky, s tím že zvláště u kondicionérů se vyplatí obezřetnost. Mohou totiž odcházet i mnohem dříve, a používání těch „prošlých“ je spojeno s nepříjemnými následky. Zajímavost? Čím je sprchový gel do koupele kombinovanější, tím má obvykle kratší dobu spotřeby. Ten úplně obyčejný vydrží tři léta, kombinace body+face dvě, trojkombinace body+face+hair jen rok.

Produkty určené proti akné začnou rozvoj akné podporovat zhruba 3-12 měsíců po svém otevření. Prošlé krémy proti stárnutí pokožky vám sice nezačnou přidávat léta, ale po 3-6 měsících přestanou pokožku vyživovat (pokud to tedy někdy dělaly) a už jen mastí. Deodoranty a spreje? Jejich horním limitem jsou tři léta v provozu, ale pozlobit vás mohou i dříve. Tělové mléko? Záleží na složení, ale něco mezi jedním a dvěma lety bez otevření, a do 6-12 měsíců po otevření. Ústní voda? Nejpozději po třech letech se z ní stane jen směs vody a lihu.

A třeba něco pro pány? Začít můžeme třeba u pěny na holení, která ve spreji vydrží rok, než začne stávkovat. Přitom ve formě pasty, nanášené štětkou (to už je skoro jako z filmu pro pamětníky) vydržela celá léta. Klidně i pět. Kolínská, voda po holení? Vypadá trvale, ale svému účelu doslouží za 2-4 roky. A co třeba žiletky? Ty se pochopitelně mění, až jsou tupé. Znalci ale tvrdí, že měnit by se měly nejpozději po 5-7 holeních. Přeci jen, s tupou žiletkou si můžete způsobit horší poranění, než s ostrou, a navíc si do rány zanášíte infekci.

Po 3-6 týdnech byste se měli dobrovolně (a ve vlastním zájmu) zříci žínek a houbiček, protože v jejich setrvale vlhkých a vyhřátých dutinkách se zabydlí celé armády bakterií. Sbohem byste měli dát i ručníku, který pravidelně perete déle než dvě léta. Vzpomínáte ještě na stará mýdla? Takové ty hrubé kostky, připomínající čtvrtky cihle? Svou čistící schopnost si podržely 10 let. Dnešní mýdla by se měly odporoučet z koupelny do tří let, a jemná, esenciální hydratující a vonná mýdla po jednom roce. Je něco, co v koupelně opravdu vydrží? Horkým adeptem na rekord v dlouhověkosti je odlakovač na nehty. Neotevřený prý přečká dekády, otevřený pak 3-4 léta.

A kam s tím, co jste vyřadili z teď už prázdné koupelny? Kosmetické přípravky jsou ze své povahy odpadem nebezpečným, takže si nezaslouží místo v koši na směsný nepořádek nebo vypouštění do odpadu. Skladujte je odděleně a až se jich dost nastřádá, zavezte je na sběrný dvůr.

Zdroj: JakTridit.cz, Insider.com, Menshealth.com, Priroda.cz, Home-Storage-Solutions.com