Voda je v zahradě důležitá, ale také škodí

Infiltrační a retenční schopnosti půdy

Půda je schopna poutat na sebe díky své vysoké infiltrační (vsakovací) a retenční schopnosti (zadržování vody v krajině) ohromné množství vody, kterou pak zase uvolňuje v období sucha. Ovšem intenzivní lidská činnost způsobuje zhoršování a omezování přirozených schopností půdy. Důsledkem jsou i bleskové povodně a období velkého sucha. Půda samozřejmě není samospasitelná a po velice vydatných deštích nemůže povodním sama o sobě zabránit, my se však zásadně podílíme na zhoršení situace. Za posledních 80 let u nás ubylo více než 800 tisíc hektarů zemědělské půdy – nejčastěji na úkor výstavby. Čili vedle destrukce přirozených vlastností půdy došlo i k jejímu masivnímu úbytku. Je logické, že v zastavěných lokalitách prakticky nedochází k zadržování vody v půdě, voda je sváděna ze střech a zpevněných ploch do vodotečí. Rychle tak z těchto lokalit odtéká a napomáhá vznikání povodní. Infiltrace a retence půdy v krajině jsou závislé na charakteru půdy, jejím stavu a způsobu využívání. Povodně z přívalových dešťů pak lze častěji očekávat v lokalitách s utuženými půdami s omezenou schopností infiltrace a retence. A dlužno dodat, že začít by měl každý u sebe, aby se situace zlepšila. Čím více vody zadržíte na svém pozemku, byť malém, tím více prospějete své zahradě, lokalitě a krajině.

Pokud se podíváme na výčet opatření, která pomáhají zadržování vody v krajině a snižují riziko povodní, najdeme mezi nimi také problematiku zasakovacích pásů a jam (poldrů – suchých nádrží) a vytvoření malých nádrží a rybníků (klasikou je samozřejmě nutnost orby po vrstevnicích a dobrá struktura půdy s obsahem organické hmoty). Čili nejde jen o zasakování dešťové vody do půdy, ale též o její zadržování a následné využití v období sucha. A právě to se týká i každé zahrady. 

Koloběh vody

Veškerá voda na zemi stále cirkuluje a obměňuje se, hovoříme proto o koloběhu. Ovšem to samé se děje i „pod mikroskopem“ - v každé lokalitě a na každém pozemku. Přitom platí, že za ideálního stavu, kdybychom do koloběhu vody nevstupovali, by měl být poměr přitékající a odtékající vody ve stálé rovnováze. Koloběh vody můžeme popsat v několika stále se opakujících krocích: vypařování –kondenzace – srážení - déšť - prosakování - vodní toky – vypařování. A právě díky koloběhu vody máme stále k dispozici obnovované podzemní zdroje sladké vody. 

Pro nás je pak důležité vědět, že bychom měli v co největší míře využívat v zahradě, ale i v domácnosti vodu užitkovou místo pitné. Využít můžeme pro tento účel kromě srážkové vody sváděné ze střech do jímek i studnu (v lepším případě může produkovat i vodu pitnou) a domovní čistírnu odpadních vod. Co se týká vody srážkové, je vhodné ji na pozemku zadržovat, shromažďovat a případně i upravovat. Dokonce jsou dnes již nabízené technologie, kterými si poměrně snadno upravíme srážkovou vodu na pitnou.

Využitím dešťové vody jako užitkové v domácnosti ušetříme až 50% vody pitné. Pokud pak budeme využívání dešťové vody kombinovat s kopanou studnou nebo vrtem, bude návratnost naší investice do hospodaření s vodou 3 až 5 let. Obzvláště v novostavbách je velmi snadné rozdělit vedení vody na dva okruhy – užitkový a pitný. Při rekonstrukci rozvodů vody je to však stejné i u starších domů.

A zapomenout bychom neměli ani na již výše zmíněné vsakování. Je zcela zbytečné vydláždit větší část pozemku, naopak je pro vodní režim zásadně výhodné umožnit vsakování vody i na zpevněných plochách. Čili dlažbu neukládáme do betonu, pěšiny vysypeme třeba oblázky, nebo použijeme pouze nášlapné kameny a podobně. Vsakováním stabilizujeme vodní režim v lokalitě, ovšem také snižujeme potřebnou dimenzi kanalizace. Vsakování vody může být prohlubňové, z okapového svodu, šachtou a nebo ze zpevněných ploch vegetačními tvárnicemi.

Dešťová voda – dar z nebes

Nakládání s dešťovou vodou upravuje vodní zákon č. 254/ 2001Sb., §6 a následně i vyhlášky jednotlivých obcí. A nejvíce nás zajímá právě způsob likvidace dešťové vody na pozemcích. Dešťovou vodu nesmíme běžně vypouštět do veřejné kanalizační sítě, jelikož to dokonce narušuje technologický cyklus v čistírnách odpadních vod. Touto relativně čistou vodou se zde při vysokém přítoku vyplavují bakterie a to snižuje schopnost čistíren čistit odpadní vodu biologickou cestou. Ve větších obcích a městech je dešťová voda odváděna samostatnými gravitačními srážkovými kanalizacemi, v opačném případě si s ní však musíme poradit sami. 

Dešťovou vodu můžeme zadržovat v menší či větší podzemní nebo nadzemní jímce, ale i v jímce vsakovací, která dovede vrátit nevyužitou část dešťové vody zpět na pozemek, či alespoň dané lokalitě. Do jímky svádíme dešťovou vodu ze střechy domu a z dalších nemovitostí na pozemku. Ovšem použít lze i obyčejné plastové, dřevěné a jiné sudy.
Nabízené jsou jímky typizované (nejčastěji plastové – ze svařovaných polypropylenových desek), ale i vyrobené na zakázku. Plastové jímky jsou opatřené žebry pro obetonování, nátokem a výtlakem a nahoře havarijním přepadem, kudy odtečou přebytky dešťové vody. Přepad bývá odveden takzvaným trativodem, jehož délka je závislá na vsakovací schopnosti půdy v lokalitě. Pokud chcete vodou z jímky i zavlažovat zahradu, potřebujete minimální kapacitu 8 m³. Je také možné instalovat několik menších a navzájem propojených jímek.

Automatická závlaha – další úspora vody

Automatický zavlažovací systém, který je navíc vybaven dešťovým čidlem – zajistí při správném navržení a realizaci nejen bezpracné zalévání celé zahrady za využití zadržované dešťové vody, ale také značné úspory vody. A v případě užitkových plodin jsou pak ideální kapkovače, které dopraví vodu v dostatečné míře přímo ke kořenům, což opět vede ke snížení spotřeby vody. Vodu dostaneme z jímky do zavlažovacího systému čerpadlem, které je v jímce většinou umístěné trvale (nejčastěji ponorné). Nejvhodnější jsou čerpadla s plovoucím sáním a hrubým filtrem nečistot umístěným v blízkosti hladiny (nenasáváme nečistoty ze dna nádrže). Využití jímky pro shromažďování dešťové vody můžeme kombinovat s dopouštěním vody z vrtu, studně a nebo jiného zdroje. Zavlažovací systém by měl být navržen a zabudován při realizaci zahrady, ještě před jejím zatravněním. Pokud je instalován do zatravněné zahrady, jsou nejprve odřezány a šetrně uloženy drny. Po dokončení pokládky zavlažovacího systému (trubic a rozvodů elektřiny) a zasypání výkopů jsou drny opět vrácené na své místo.

Zahradní jezírko – je dobré mít v zahradě vodu!

Zahrada je vlastně živý organismus a jelikož se bez vody neobejde žádný živočich a rostlina a samotná těla jsou z velké části tvořena vodou, zcela bezvýhradně potřebuje vodu i zahrada. A právě zahradní jezírko vytvoří na zahradě výjimečné klima a navíc přitáhne i zajímavé či užitečné živočichy, zahrada jezírkem ještě více ožije. 

Naprostým vrcholem a unikátem jsou pak jezírka koupací, která v sobě kombinují funkci bazénu a jezírka okrasného. Jezírka zvlhčují na zahradě vzduch, za horkých dnů nás osvěží a přitom vytvoří neopakovatelnou atmosféru. Ne nadarmo se potulujeme po březích řek, rybníků a jezer a cestujeme za mořem. Přitom můžeme mít alespoň malý kousek vodní plochy i doma. Samozřejmě s ohledem na velikost pozemku. Navíc jsou dnes již dostupné i materiály, které k realizaci jezírka potřebujeme. A nemusí jít zrovna o beton. I když – výhodou betonových jezírek je možnost dosáhnout jakéhokoli tvaru a také jejich bytelnost. Ovšem jakákoli změna je již v budoucnu obtížná. Určitě se vyplatí nechat jezírko realizovat profesionální firmu a využít moderní materiály. A co víc, zahradní koupací jezírka využívají schopnosti ekosystému, která se jmenuje samočištění. A chemie je v jejich případě včetně chlóru dokonce nežádoucí, jelikož by likvidovala živé organismy. 

Pokud v okrasném jezírku nechováme ryby, můžeme zcela vynechat filtrační systém, nebo jej výrazně zredukujeme. Pokud jsou však do okrasného jezírka ryby vysazené, je filtrace nezbytná. V koupacím jezírku ale na ryby zapomeňte. Minimální objem vody by v okrasném jezírku měl být 6 m³.

Koupání v koupacím jezírku je oproti chemicky ošetřované bazénové vodě zdravé a pokud trváme na rybičkách, vystačíme si s interiérovým akváriem. Koupací jezírka mají plaveckou a regenerační část, kde rostou vodní rostliny. Čím větší je podíl regenerační zóny a množství rostlin, tím menší má jezírko nároky na filtraci. Jezírka též mohou být kombinovaná, kdy nemá na první pohled okrasné jezírko 2 zóny, ale rovnou přístup do vody, třeba po nášlapných kamenech.

Potůček, kaskáda, fontána

Vodních prvků můžeme v zahradě využít vícero. Ovšem pokud pozemek „šťastlivce“ přímo sousedí s vodní plochou či tokem, nebo jím například přírodní potok přímo protéká, jsou umělé zásahy mnohdy zcela zbytečné. Prostě to, za co bychom jinak platili, máme od přírody (v případě rybníka od předků) a zadarmo. Určitě je ale i v těchto případech důležitá péče a údržba.

Problémy zamokřených pozemků

Dlouhodobě či trvale podmáčený pozemek představuje vážný problém. Za prvé je zde velké riziko podmáčení budov na pozemku a za druhé je zde obtížné cokoli pěstovat (snad kromě okrasných vrb). Příčinou podmáčení může být vysoká spodní voda, jílovité složení půdy, svažitost pozemku, kdy po něm stékají srážky, ovšem v některých jeho částech způsobují přemokření. Obzvláště problematické jsou špatně vyspádované pozemky a pozemky pod svahem. Ovšem problematické mohou být i nešetrné a nepromyšlené stavební úpravy. 

Jestliže na pozemku nestačí přirozené odtékání a vsakování vody, je třeba jej odvodnit. Můžeme sáhnout po „problematickém“ odvodnění do kanalizace, ovšem mnohem vhodnější je vsakování, nebo akumulace srážkových vod a jejich následné využití. Nejjednodušším způsobem odvodnění je přitom právě vsakování. 

K vsakování se používají takzvané vsakovací tunely či klece a nebo takzvané povrchové travní průlehy. Vsakovací průlehy jsou mělké široké příkopy s mírným sklonem zatravněných svahů, které jsou založené s nulovým nebo malým podélným sklonem. V nich se povrchově stékající voda zachycuje a postupně vsakuje do půdy. Odváděcí průlehy zase umožňují hladký odtok zachycené vody. Pokud chceme využít vsakovací tunely či klece, může to být pouze na propustných půdách a hladina podzemní vody musí být minimálně 1 m pod dnem vsakovacího zařízení. Vsakovací zařízení navíc nesmíme stavět poblíž budov, stromů a keřů.

Další možností odvodnění pozemku je drenáž. Drenáž pozemku (meliorace), to je způsob odvedení přebytečné vody. Ke stálému nadbytku vody dochází u pozemků blízko vodních ploch nebo tam, kde je vysoká hladina spodní vody. Pokud je spodní voda výš jak 800 mm, nelze prakticky jinou metodu ani zvolit. Naopak při hladině nižší než 1500 mm by byla drenáž zcela zbytečnou investicí – pozemek není podmáčený a při hladině mezi 800 a 1500 mm je to vždy na zvážení a nakonec zvítězí menší investice. Jak silně je pozemek podmáčen, se zjišťuje sondou, případně jen posouzením stavu okolí pozemku. 
Meliorace představuje poměrně složitý zásah. Je třeba provádět výkopové práce, odvážet materiál, položit drenážní kanálky, zasypat je a pozemek uklidit. Následně nás čekání i dosévání travního porostu či zpětné uložení odebraných drnů. A jelikož se voda shromažďuje zcela přirozeně v nejníže položeném místě, vytvoříme právě zde jímku s přepadem (zakrytou, otevřenou, nadzemní, zapuštěnou). Funkci jímky může plnit i nádrž či koryto, které vymodelujeme do terénu, ale i sousedící vodní plocha či vodní tok, odkud můžeme brát užitkovou vodu neomezeně. 

Zdroj: www.landart.cz