Ozdobné zastřihávání dřevin spadá již do dob předkolumbovské Ameriky, kde plochu měst lidé rozšiřovali tvorbou umělých ostrůvků osázených stromy, jejichž kořeny prorůstaly a ostrůvky díky tomu kotvily na jednom místě. Tato ryze účelová metoda se dostala i do Evropy. Velice oblíbená byla zejména u šlechty, jen málokdo nezná slavné versaillské zahrady. Z druhé strany světa pochází zase japonské bonsaje, které byly původně určeny do miniaturních zahrádek. Tvarování dřevin proto není výdobytkem moderní doby a se zahradní architekturou je neodmyslitelně spjato.
Asi na žádné zahradě nechybí dřeviny. Jsou její součástí a tvoří živé ploty či krásné dominantní solitéry. Ty lze jakkoli tvarovat do různých geometrických tvarů nebo tvořit méně či více náročné figury. Dřevin je na trhu celá řada, je však důležité vědět, co od dané dřeviny očekáváme a přihlédnout k okolnostem, kde bude dřevina růst. Náročnost keřů se liší v požadavcích na světlo či stín, vlhkost a druh půdy.
Řezat nebo neřezat?
Touto otázkou se zabývá většina pěstitelů. Velice obecně lze říci, že tvarovat lze jakýkoli okrasný strom či keř. Aby dřevina zásah přežila a dále prospívala, je nutné dodržet některá zásadní pravidla. U jehličnanů nesnáší radikální hluboké řezy a tvarování vůbec ty druhy, které tvoří vysoké štíhlé jehlany s jedním vrcholovým výhonem. Tento růst je pro některé dřeviny charakteristický a nelze ho jakýmkoli zásahem potlačit. Do této skupiny patří například klasické jedle a smrky. Naopak vhodnými jehličnatými dřevinami pro tvarování jsou túje, cypřiše, jalovce, tisy – zkrátka jehličnany vytvářející nepravidelnou kulovitou či sloupovitou korunu.
V případě listnatých dřevin je rozhodujícím faktorem jejich dlouhověkost. Dlouhověké větší stromy a keře (například magnólie) se neřežou a netvarují prakticky vůbec. Krátkověké, rychle odrůstající listnaté dřeviny (například tavolník nebo zlatice) je naopak nutné tvarovat častěji.
Tvarování jehličnanu
Tvarování živého plotu
Jestliže chcete na zahradě živý plot, který vyroste rychle a budete jej moci tvarovat, pořiďte si například Euonymus, Berberis nebo brslen. Pomalu roste Buksus nebo Thuja. Optimální doba na tvarování je konec léta.
Jehličnaté dřeviny se první rok po výsadbě netvarují. V dalších letech se zakracují pouze boční výhony, dokud tvar nedosáhne potřebné výšky. Stálezelené listnaté dřeviny se po výsadbě seřezávají zhruba na polovinu, čímž se podpoří olistění jejich spodní části. Seříznutí jedné třetiny se opakuje každoročně do doby dosažení požadované výšky. Opadavé listnáče zkracujeme po výsadbě radikálně až na jejich jednu třetinu. V dalším roce krátíme hlavní výhony na polovinu, ty vedlejší o jednu třetinu délky.
Boční stěny živých plotů se doporučuje stříhat do kónusu. Spodní větve jsou potom dostatečně osvětlené, čímž zajistíme jejich olistění až k zemi. Dalším důvodem je, že sníh po nich snadněji sklouzne a dřeviny tak zbytečně nezatěžuje, čímž se snižuje riziko jejich poškození.
Živé ploty mohou mít nejrůznější podoby. Mohou být neproniknutelné, stříhané do pravidelného tvaru nebo naopak mohou mít volný tvar a mohou pěkně kvést.
Při stříhání nezapomínejte na to, že jedině pravidelným a rovnoměrným řezem dosáhnete vyrovnaného růstu keřů do šířky i do výšky. Pokud se obáváte, že nezvládnete udržet rovné linie a požadovaný tvar, vymezte si hranici střihu pomocí provázku. Začněte řezem vertikálním, až potom pokračujte řezem horizontálním. Pro úpravu jsou ideální plotové nůžky. Ty s kratší lištou na úpravu detailních tvarů, s lištou delší na zarovnávání živých plotů.
Střih živého plotu křovinořezem
Střih živého plotu křovinořezem
Zahradnické nůžky
Tvarování dřeviny
Tvarování dřevin
Pokud s tvarováním dřevin nemáte žádné zkušenosti, nezačínejte s náročnými tvary. Vyplatí se začít s těmi jednoduššími, například koulí, jehlanem nebo kostkou. Na složitější figury (dřeviny s přesným náročným tvarem) se hodí téměř výhradně tis nebo zimostráz.
Začátečníci se neobejdou bez šablony. Tu si můžete vyrobit sami, nebo ji koupit v zahradním centru. Jejich použití je jednoduché. Připevní se na rostlinu, nebo zapíchnou přímo do zeminy. Prorůstající výhonky se jednoduše odříznou. Šablona se většinou neodstraňuje a ponechává se na rostlině. Lze ji vyrobit z armovací oceli, často postačí pletivo či sololitové přířezy.
Občas se stává, že i přes potřebnou péči vznikne ve stěně či figuře díra. Vyřešíme to vyvázáním okolních větviček do požadovaného prostoru, nebo hlubším střihem, který by měl podpořit intenzivnější větvení dřeviny.
Do vyšších rostlinných stěn je možno zakomponovat i okna nejrůznějších tvarů nebo průchody. Rámy pro takové otvory je potřeba upevnit k pevné konstrukci, která bude připravena ještě před výsadbou dřevin. Výšku plotu ukončíme na úrovni spodního rámu, nad horním rámem vyvážeme letorosty tak, aby se spojily. Rám slouží zároveň jako dokonalá šablona jak pro vyvázání dřevin, tak i pro jejich samotný střih.
Fantazii se meze nekladou. Záleží jen na vás, jestli se spokojíte s rovně zastřiženým živým plotem, nebo si vytvoříte geometrické tvary. Použijete-li drátěné konstrukce, za několik let vám může stát na zahradě keř v podobě zvířete.
